Notes from Indonesia - Flores, Bajawa

Bajawa, Středa 22.7. - večerní relax v Ende

Jedeme dál. Cíl dne je dostat se do Bajawy, 4hod jízdy dále na východ. Ubytování máme na doporučení holandské rodinky ze současného homestay. Se zakoupením jízdenky s Gunnung mas jsme otáleli až na nás místa nevyzbyla, což znamená že nás čeká dobrodružná cestování s "veřejnou" dopravou. Večer před odjezdem jedem na místní autobusové nádraží, je zavřeno a pusto, po chvíli přiběhnou dva maníci a už kšeftujeme. Jeden z nich prý ma auto a ráno vyráží naším směrem, předáme si čísla a domluvíme se, že nás v 8AM vyzvedne v našem homestay. Jsme po snídani, auto nikde, tak voláme a zjištujem, že se k busu (cca10km) musíme dopravit sami. Pani domácí nám dohazuje dva sousedy na motorkách a tak je nám umožněno se v 9AM seznámit s naším vozidlem-nevypadá nejhůře. Po hodině nahánění dalších cestujících vyrážíme,neanglicky mluvící řidič si nás posadil dopředu na rozpadlé dvojsedadlo a vyrazili jsme. Moje přání zastavit a protáhnout se po cestě se vyplnilo, ale nemile se protáhlo na dvě hodiny. Jistý problém se zadním kolem si vyžádal jeho sundání a odvezení do nejbližšího servisu. Zbytek posádky (8místních a my dva) jsme čekali u silnice, anglicky tam nikdo neuměl, tak nám nezbylo jen čekat.

 Konec dobrý, všechno dobré, po 10hod jsme v Bajawe. Marselino, náš nový hostitel je sympaták, lokál s dredama, jehož ubytovací služby byly oceněny i TripAdvisorem. 
Na pronajatém skútru a s Marselinem vytvořenou mapou valíme směr vyhlídka na sopku Inerie a poté na návštěvu několika tradičních vesnich. V jedné z nich probíhá zrovna zajíjačka, dvě useknuté hlavy bůvolů leží hrdě v čele dvora, čast masa už je v kotli nad ohněm a pár místních přehrabuje hromadu špeku. Celá vesnice je u toho, hudba hraje hlasitě z repráků a my radši opouštíme hostinu než nás na ní někdo pozve.

Nejlepší atrakce dne nás teprve čeká. Horký pramen ve vsi Malanage. Přírodní lázně jsou okupované místními, ale i několika dalšími turisty. Stýká se tu velmi horký pramen se studeným, takže si každý přijde na svou teplotu. Hodinová koupel ve výřivce a dokonce i s vychazeným pivem nám fakt zvedla náladu. Byla to vlastně první teplá koupel od té doby co jsme opustili čechy. Do toho jsme zde opět byli za superstar a každý se náma chtel pořád fotit nebo natáčet.

Notes from Indonesia - Flores, Ruteng

Ruteng a okolí
Pondělí 20.7. 9:00, autobusové nádraží Ruteng směr Bajawa

Přesouváme se směrem na východ Floresu, města jsou tu od sebe 4-5 hodin jízdy. V plánu máme vždy jeden den přesun a zmapovat město, druhý den průzkum širšího okolí. Po bedlivém uvážení jsme jako hlavní transport vyloučili skútr a raději se rozhodli pro minibus. Tady se nabízejí dvě možnosti, seriozní soukromá společnost Gunnung Mas, kde si dopředu zaplatíš místo, a druhou možností je jet veřejnou dopravou, kde minibus vyráží až když se ráno naplní nebo spíše přeplní kapacita, hraje zněho šíleně na hlas hudba a za volantem je pochybný mladík.
Do Rutengu, města v horách, nás za 4hod a 80 000Rp dopravil Gunnung mas. Město je o něco větší než Labuan Bajo, disponuje univerzitou, chrámem, několika kostely a všichni jsou silně věřící(pro změnu křesťané). Z autobusu se necháme vyložit před jedním ze dvou místních hotelů, s majitelem dáme řeč a ten nám dohazuje homestay. Máme svůj čistý pokoj a tragickou koupelnu sdílenou s ostatními za 150 000Rp/noc i se snídaní. Do stmívání zbývá pár hodin, jdeme obhlídnout město, očividně jsme jediní turisti široko daleko, bílá kůže je středem pozornosti. Všichni na nás zvědavě koukají, hned zdraví a smějí se, je to milé. Poštěstilo se nám seznámit s místním učitelem Augustýnem, který uměl dobře anglicky a nabídl se jako průvodce. 

Na neděli jsme si pronajali skútr, Augustýn nás ráno po snídani vyzvedl a pozval nás na kávu k jeho příbuzným, kteří bydleli hned vedle nás. Martin se marně snažil vysvětlit, že kafe nepije, ale na to neslyšeli a už stály tři silně oslazený turci na stole. K zakousnutí nabídli tradiční vařený kořen, který chutnal trochu jako sladká brambora. Následoval společný výjezd na svatý kopeček/vyhlídku na okraji Rutengu a dál už jsme jeli sami. O první atrakci se postaraly rýžová pole ve tvaru pavoučích sítí, bohužel byla zrovna posekaná. Druhý bod programu byl vodopád Cunca Lego, ke kterému jsme nenašli přesné dopravní info. Ptali jsme se místních a po hodině jízdy na vcelku dobrém povrchu jsme dojeli do vsi Tengkulese. Dva týpci na motorce se hned nabídli, že nám ukážou cestu, dali jsme 40 min hike skrz rýžová pole a místní osídlení, hned se na nás nabalily desítky dětí a dovedly nás k nádhernému dvoupatrovému vodopádu. Spodní patro nám bylo málo, tak jsme se za místníma vydrápali po šíleném svahu do prvního patra vodopádu, stálo to za to. Po návratu pod vodopád jsme se chtěli zbavit průvodu dětí tak jsme výrostkům co nás vedli většinu cesty dali 50 000rp. Udiveně přijali naše peníze a šli zpět ke svým motocyklům. Bohužel školka zůstala s námi a my si po chvíli připadali jak tučňáci v ZOO. Dát si oběd nepřipadalo v úvahu protože malí supi veškeré jídlo brali za své. Nakonec nám nezbylo nic než se s průvodem vydat zpět do vesnice kde jsme konečně měli klid.

Notes from Indonesia - Flores, Labuan Bajo

Sobota 18.7. 10:00am 

Čekáme na autobus směr Ruteng

Let vrtuláčkem se až na zpoždení odehrál bez komplikací. Pro batužkáře cestovatele snad jen doporučení nechte všechny kovové"multitools" doma. Už jsme na letišti prišli o kovové nužtičky na nehty a dvoje mini kleštičky se kterýma by se přepadení letadla provádělo velmi težce.

Letiště zelo prázdnotou až na pár taxikářů. My jsme dali procházku místním slumem směr backpacker hostel Bajo view.

 Náš strach z podomních prodejců všeho možného brzy opadl. Nikdo nám tu nic nestrkal, po chvíli jsme udiveně opětovali pozdravy od vysmátých dětí, které si hrály pred domky. Bajo view nás též mile překvapil. Tento budget hostel nás uvítal nádherným výhledem na město, milým personálem a nízkou cenou za pobyt (170 000rp za stan).

 Procházka po pláži se nekonala jelikož LBJ je spíše přístav. Je zde jedna hlavní ulice plná zážitkových kanceláří a restaurací. Všude se píše jak na Floresu žije 90% křesťanů večer se zde však ze tlampače ozývají muslimské koledy.  Z oslav hinduistických jsme přijeli na konec ramadánu.

Ráno nebo spíše ještš v noci nás probudili kohouti a zvuky města. Po brzké snídani jsme si šli pronajmout skútr, který nás stál 75 000 na den. Nasledovalo vyhledavani pláží, kterých jsme moc nenašli zato jsme diky dezorientovaným GoogleMaps zabloudili do Mirror Cave což jsou korálové zkameněliny. U brány jakéhosi zarostlého areálu sedělo pár místních, kteří si z toho udělali byznys. U památek se tu většinou platí za parkovné a jakéhosi průvodce, který občas plní funkci informační s bídnou angličtinou anebo pouze jak navigátor. My zaplatili 40 000rp za vstup do toho se k nám přidaly dvě holčičky (nakonec jsme zjistili že jim je 18 a studují na místních středních), které nám ukázaly jeskyně. Po jeskyních jsme se vydali dál, mapka nás dovedla kamenitou cestou k turistickému rezortu v zátoce. Za poplatek jsme se dostali na luxusni pláž s bazénem.

Další den jsme se vydali hledat vodopády. Hlavní silnice je ve skvělém stavu, jízdu zde sem si fakt užíval, bohůžel jakákoliv odbočka je v podstatně horším stavu. GoogleMaps opět zklamaly svým diletantstvím a nám nezbylo nic než se ptát místních. Nakonec se nás ujal mlady motorkář co asi mířil do stejné vesnice a kodrcal se s námí 10 km. Na místě nás již přivítaly děti jestli nechcem "local guide". Nechtěli jsme zbytečné utrácet zamířili jsme do džungle. Nakonec jsme vlezli někomu na rýžové pole. A to už se k nám řítil majitel políčka i s dětmi jestli nechcem vzít k vodopádu. Jelikož nerozuměl ani slovo anglicky lehce jsme se dohodli na částce 10 000rp. Cunca (vodopád) Rami był na dohled a cesta trvala ještě 10 min. U vodopádu jsme dali sváču, zklamali průvodce jeho odměnou a šlapali zpět do kopce. Ještě nám zbývala spousta času tak jsme se vydali hledat Cunca Walung. S trochou a pomocí místních jsme dorazili do improvizované recepce, kde jsme za poplatek 100 000rp dostali stoletého pasáčka koz ), který nás následoval bežíc za skutrem. Po cestě se mi povedlo na svažité prašné zatáčce sklopit skútr a sedřít Monče koleno. Na místě nás čekal kaňon a hukot skrytého vodopádu. Od toho nás dělila asi sedmimetrová skočka do vody. Zatvrzelá Monika se nechala lehce přemluvit k sebevražednému skoku (máme natočeno). Přeživší jsme vplavali do soukromé vířivky s nádherným výhledem na vodopád.

Notes from Indonesia - Bali_02

Středa 10:30am, Bali airport
Tak čekáme na let do Labuan Bajo, Flores Island. První let byl volný až na dnešek takže jsme si prodloužili pobyt na Bali Cliff ville a pocestovali po ostrově.
V pondělí jsme zamířili do Green Village, což je vesnička v džungli postavená výhtadně z bambusu. Je zde cca 9 vil a další se staví. Dále je tu škola postavená ve stejném stylu. Pronájem jedné vily s třemi ložnicemi vyjde na $500/den. Šest vil tu je v dlouhodobém pronájmu. Cesta skútrem nám zabrala hoďku a půl. Jízda byla napínavá jak jsme se proplétali skrz roj motorek proložených automobilovou dopravou. Vyjet změsta prakticky nelze jelikož život existuje podél vševh silnic. Kousek před cílem jsme se však dostali do džungle a užívali pocitu exotiky a izolace. Po pžíjezdu jsme naběhli do bambusové recepce a sjednali částečnou tour za pouhých $15 jinak se platí $35 za prohlídku vil, školy a bambusárny. Design a přírodní architektura nás ohromili. Prolezli jsme jednu vilu kde se smí fotit. Měla 5 pater a veškerý interiér byl z bambusu. Vyjma spotřebičů a toalety bylo vše přírodní. Po tour jsme objížděli okolí a hledali školu která je proslulá svým nádherným mostem přes řeku.

V úterý jsme se s přáteli vydali do chrámu Tenah Lot, který je postaven na umělém útese. Chrám se nachází nad Kutou, kde je jedna z provařených turistických pláží. Po cestě jsme také narazili na nádherná rýžová pole. Na místo jsme dorazili za odlivu takže jsme se dostali až k chrámu stejně jako davy turistů takže fotky výrazně ztratily na romantice. Podívaná přesto stála za to takže jsme uhádali v jedné z mnoha provozoven občerstvení na útese slevu a pokochali se s milkshakem a chlazeným pivkem Bintangem.

Notes from Indonesia - Bali_01

První týden na Bali skoro za námi. Bydlíme v Surfhouse Bali Cliff v Jižní Kůtě což je nejjižnější cíp Bali as 30min od letiště. Cestujeme na lehko pouze s batohama. Hned po příjezdu jsme se zasmáli nad hordou taxikářů s cedulkami čekajících na pasažéry. Mezi nimi byl i Paulus co nás hodil do vily. Vilu vlastní čech takže tu o čechy není nouze. Máme vlastní pokoj a sdílíme toalety za 15$ na noc.

První den jsme vzali skútr a vyrazili do vesnické divočiny pro benzín, rupie a jídlo. Za australský dolar dostanete 10 000rp tedy 20Czk. Dokud nemáte v penežence všechny druhy bankovek muže se stát že se spletete. Takže první litr benzínu nás nestál dolar ale deset. Oni vám vrátí jen člověk nesmí hned odejít.

Potraviny tu stojí skoro jak v čechách což pro nás byla příjemná změna. Najíst se dá dokonce levněji, v místním Warungu lze dostaz jídlo od 40czk takže vařit se moc nevyplatí. Warung fungudje na stylu rýže/nudle smažené/nesmažené s čím si vyberete. Zelenina může být i pálivá, dále tu lze nalézt pečené rybky, kousky kuřete, různé smaženiny. Něco má nasládlou chuť a voní to po citrónu. Hledání Warungu u cesty je vždy dobrodružství jelikož se jako Evropan bojím o kvalitu přípravy spojenou s čistotou atd.. Po chvíli tovšak člověk přestane řešit (dokud ho nepotká první "zažívací potíž").

Pláže jsou tu ráj surferů, všude jsou nějaké vlny. Vstup do vody bývá písečný ale rychle přejde do korálu,takže při odlivu si mužete lehce pořezat nožky. Není tu ani tolik turistů. Počasí se přez den blíží k třicítce a hic tu je jen když je čistá obloha, která se za den dokáže několikrát změnit. Párkrát jsem si z villy pujčil prkno a musím říct že mám stále co dohánět.

V pátek jsme podnikli výlet s kamarády směr vulkán Batur na severu. Po cestě jsme navštívili pár dílen (batik, stříbro a dřevoryt), rýžová pole a temples(chrámy). Také jsme podnikli výlet na Uluwatu Temple což je posvátné místo na útesu plné oprsklých opic. Jedna mi tam ukradla čepici, ale naštěstí jsem jí získal zpět.

V plánu na další týden je přesun na Flores island což je ostrov vzdálený 1,5 letu směr východ. Zatím nemáme jasno zdali jet lodí nebo letět.

Last days in Perth

Týdny dřiny konečně za mnou, začátkem týdne jsem teda ještě maloval u jedné zákaznice, ale to už jsem mlel z posledního. Monča jela standard úklidy až do posledních dní a dokonce dostala i pár směn v Matildě. Minulou neděli jsme také uspořádali rozlučkovou party, která opět proběhla na jedničku. Pořádně jsme se na ní připravili. Monča napekla Anzac sušenky, masové pyrožky a udělala pomazánky a já jsem uplácal a upekl masové koule. Nakonce dorazili pouze Češi takže nás nezdržovaly žádné jazykové bariéry od pití. Nato doplatilo pár zúčastněných solidní opicí. Já jsem druhý den nebyl schopný dorazit na plánované natírání a musel jsem ho o den posunout.

Rozloučení s Perthem bylo krátké a bez slz. Jeli jsme okouknout architektonický skvost, kampus univerzity Edit Cowan na severu města. Další den jsme vstávali před úsvitem a jeli do South Perthu, kde je báječný výhled na centrum. Vstávání se vyplatilo a obzor se brzy začal zalévat nádhernými barvami od vycházejícího slunce. Na rozloučení s oceánem nějak v týdnu nebyl čas. Já jsem také chtěl navštívit místní vyhlášené kasíno. Jediný, kdo z našich kamarádů v pátek večer nepracoval byla korejka Jin, která přizvala další své kamarádky. Nakonec jsme šli na večeři do korejské restaurace, kde jsme si dali dohromady "pálivá" kuřecí křídla. Byl to fakt masakr, měl sem co dělat abych to do sebe nasoukal (to bylo vlastně jediné místo kde jsem za celý pobyt uronil slzu). Do kasína nás svezla jedna kamarádka. Dali jsme si jako velký páni hezky pintu pivka za deset a já rozměnil padesát těžce vydělaných dolarů a šli jsme na ruletu. S Mončou jsme se střídali v sázkách a po dramatických ztrátách jsme odcházeli v plusu sedmdesátipěti dolarů, což se ve finále rovnalo celkové útratě našeho večera.

Balení je děsná činnost kór když člověk dělí věci do balíku směr Čechy, batohu směr Indonésie a zbytek do krosny, která tu na nás pár týdnů počká.

/uploadováno ne letišti fotky budou později./

Studijní kapitola uzavřena

Omlouváme se všem věrným čtenářům za naši dlouhou odmlku, popravdě nebyl moc čas a ani se nic extra nedělo. Začátkem týdne jsme měli závěrečné zkoušky v rámci našeho posledního kurzu FCE a CAE. Zdálo se nám to docela těžké, ale snad na těch minimálních 60% dosáhneme. Na výsledky si ale musíme počkat 2 měsíce.. Jsme rádi, že už tu každodenní rutinu máme za sebou, bylo to docela vyčerpávající, ale stálo to za to. S tím se pojí rozmanité oslavy od řádného točeného pivka v hospodě, přes kolu s rumem v parku, brazilskou párty v klubu až po exkurzi místním pivovarem včetně free tastingu.

Teď máme měsíc prázdnin a můžeme makat full time. Martin sehnal práci na stavbě, demolice celého patra v kancelářské budově, je to na dva týdny v kuse včetně víkendů, dřina, ale alespoň za dobré peníze. (je to v prvním patře takže někdy se občas nachodím, hrubým odhadem jsem za den vyšlapal na nejvyšší budovu světa a s kusem sádroše zase slezl dolů -pozn. nevolníka). Mě dali v Matyldě košem, jak je tu zima, tak nemají žádné akce, takže jsem odkázaná jen na uklízení. 

Náš odjezd se kvapem blíží, 5.července nám končí víza a letíme na měsíc do Indonésie, za teplem a exotikou. 13. srpna se sem vrátíme pro zbytek věcí a frčíme na 4 dny do Sydney, vyfotit se s operou a zažádat Martinovi o nový pas. No a na ten náš vysněný Nový Zéland, konkrétně do Christchurchu přicestujeme 18. srpna. Teď řešíme spoustu věcí jako víza, očkování, cestovní pojištění, ubytování, vrácení daní, rozprodávání našich krámů a v neposlední řadě suvenýry pro naši rodinu a kamarády :-)

Taky se nám tu pěkně ochladilo, přeci jenom 1. června začala kalendářně zima, ale vypadá to spíš jako podzim, všude samé listí. Už jsme tu zažili v noci i 3°C, to pak byla ta ranní jízda do školy docela mrazivá. Přes poledne se to ještě vyšplhá na 20°C, ale večery jsou studený. Párkrát už jsme poseděli u venkovního krbu, ale na častější pálení musíme pořešit dřevo.