Mt Cook na dohled a na dvou kolech krajinou

15.12.2015

V úterý ráno jsme se po snídani sbalili a razili směr sever Aoraki/ Mount Cook National Park, kde leží nejvyšší hora Nového Zélandu Mt. Cook 3754 mnm. 

Po cestě jsme navštívili náš oblíbený Twizell, kde jsme vyzvedli Nicka. Počasí bylo dosti zamračené a nevlídné. Místní pohoří se vtipně pnou z plochých plání,

takže jsme nemuseli téměř vůbec stoupat, aby jsme se dostali na dohled masivní základny celého ledovcového pohoří.

V našem plánu bylo, pokud počasí dovolí, druhý den vylézt na jeden z vrcholů, kde leží populární Mueller Hutt ve výšce cca 1800mnm. Paní na info centru nás moc nepotěšila 

se zprávami, že potřebujeme mačky pro tento výstup, jelikož je to nahoře namrzlé. Navíc druhý den mělo opět sněžit. Neztráceje čas jsme jeli prozkoumávat méně náročnejěí trasy v okolních údolí.

Skoukli jsme ledovcové jezero pod Tasman Glacier, které se rok od roku zvětšuje o 450metrů. Ledovec za jezerem téměř nebyl vidět jak byl trapně zasypanej nánosy štěrku... Druhý výlet k Hooker Glacieru byl též spíš pouze tříhodinová procházka než  pozorování ledovců, navíc s mrazivým deštíkem. Po výletu jsme se utábořili v místním DOC kempu za $10 na hlavu, zatímco Nick odjel stopem do Wanaky.

Druhý den náš plánovaný cyklovýlet blíže k jednomu z ledovců zkazily mrazivé přeháňky. Záložní plán počínal úprkem z NP do nížin se započetím jedné části cyklotrasy ALPS TO OCEAN, která vede z Aoraki village 300km až k moři.

Po cestě jsme ještě popovezli jednu stopařku z Ameriky, se kterou jsme dali příjemnou řeč. Opět jsme projeli Twizellem směr jih do města Otemata, kde jsme udělali 40km okruh kolem jedné z nádrží na řece Waitaki a večer zakempili severně na značeném Free Campu u města Omaramy. Ve čtvrtek jsme udělali další kolečko, které větší části leželo na zmiňované Alps to Ocean trase. 70-ti km výlet nás protáhl kolem, nám již známého, Ohau jezera a pak do výšky 900mnm se super sjezdem až téměř k našemu kempu.

Navečer následovalo hledání místa na spaní nedaleko vesnice Duntroon, která leží dále po řece. Poprvé načerno a prošlo to. Namožené zadnice a stehna nás odradily od šlapání dále po trase. Radši jsme se jak kočovní cigání (v minulém století)

vyvalili u řeky a po čtyřech dnech bez sprchy jsme si dali pořádnou přírodní koupel  provázenou praním fuseklí. Po této očistě jsme jeli, již pouze autem, obdivovat krásy kamenných útvarů Elephant Rocks, zasazených do pastvin okupovaných všudypřítomhými ovcemi. Další zastávkou bylo kulturní Oamaru...

Tekapo and Ohau Lakes

Posouváme se dále na jih, dopoledne nás čeká jen kulturně-přírodní  zajížďka do vnitrozemí, kde se točily scény z Pána prstenů. V rozlehlém údolí se vznešeně tyčila Mt. Sunday (Edoras), 100m vysoká skála , obtékaná z obou stran širokou řekou.  Mělo to tam uplně magicou atmosféru, strašně ale foukalo, tak jsme samotný výšlap vzdali.

První z celé kaskády jezer nás svou nádherně tyrkysovou barvou  přivítalo Lake Tekapo. Přojíždíme zrovna v sezoně, kdy tu kvetou vlčí boby (lupins) a to pak ta souhra barev stojí za to.  Je pozdní odpoledne, takže po návštěvě infocentra míříme rovnou do nejlevnějšího campu v okolí. Za $5 na hlavu nám nabídli pouze suchý záchod  bez jakékoliv tekoucí vody na mytí a tříděný odpad. Ale ta noční obloha byla k nezaplacení, ve dvě ráno jsme se s úžasem kochali tou spoustou hvězd a jasnou mléčnou dráhou.  Ráno jsme se sbalili a odjeli do centra turistické vesničky, kde jsme smontovali naše sportovní parťáky a trochu se povozili v místním lesoparku. 

 Díky silnému větru jsme upustili od původního plánu a autem valili k dalšímu jezeru - Pukaki.  To se může vytahovat stejně krásnou barvou, ale navrch má ještě v pozadí výhled na Mt. Cook.

 Při focení  na vyhlídce jsme podruhé narazili na stejného stopaře, kterého jsme popovezli u Kaikoury.  Angličana Nicka jsme hodili do jeho hostelu v nedalekém městě Twizel, kam jsme stejně mířili. Za to nám nabídl, že si můžeme u něj dát sprchu, což jsme po týdnu sporé hygieny mile přivítali. Následovalo společné vaření večeře v kuchyni hostelu, kde jsme byli záhy, jakožto černí pasažéři, vyhoštěni z celého  areálu.  Ale jako už vykoupaní a vyvonění jsme byli nad věcí.

Vodu jsme nabrali z pítka u veřejných záchodků a vyrazili směr Lake Ohau, kde jsme v pěkném  free campu s úžasnou vyhlídkou zakotvili na dvě noci. Následující den jsme pojali pracovně a dodělali na autě vše potřebné. Já jsem natřela na bílo co se dalo, od lavičky až po zahrádku a Martin upravil podpalubí, aby se tam  věci lépe skládaly.  Jo a také jsme trochu vylepšili design našeho čumáku :-). Až na ty otravné mouchy to byl povedený den.

Tentokrát naostro

Nejdřív všechno ven, chytře přeskládat a pak i s kolama a surfem  navíc zase dovnitř. Máme vše, vešli jsme se :-) Poslední noc travíme s Čechama v našem bývalém sharehousu, kam jsme se sami drze pozvali. Snídani si extrémě užíváme a loučíme se s luxusem ála rychlovarná konev a touster.
Slunečné počasí jen podpořilo náš plán na dvoudenní výšlap. Trampy oblíbený Mt Sommers leží 2 hod. jízdy JZ od Chch a vyjímečně se jedná o okružní track s dvěma chatama na přespání. Jelikož my jsme plni energie dorazili do podhůří až později odpoledne, vyškrtla se možnost rozdělit si 15hod. trasu pěkně napůl. Dle rozložení chat jsme zvolili variantu: otestuj své kapacity, tedy první den 3km a druhý ten zbytek.

Pinnacles hut byla první horská chata, kde se nás sešlo více nocležníků, páreček z Belgie a pět horolezců z USA. Vošplouchli jsme se v bystřině a nad teplou večeří sledovali nádhernou vyhlídku. Druhý den to byl docela masakr, pro jistotu jsme nasadili rychlejší tempo a sladký doping. Příroda kolem ale byla naprosto úžasná. Počasí začalo žhnoucím slunkem, pak silným větrem a nakonec spadlo i pár kapek. K našemu překvapení jsme zpět na parkoviště dorazili už ve 4 odpoledne. Večer jsme se konečně,a to doslova na vlastní kůži, seznámili s postrahem Zélandu- sand flies. Tato mrňavá stvoření se vyrojila v hojném počtu a drze si nárokovala každý každý centimetr odhaleného těla. Nepodařilo se nám je vykouřit ani vonnou tyčinkou, ani výfukovými zplodinamy.

Vyrážíme na cesty - generálka

Tak a je to tady, poslední servírovaná káva a poslední vyměněná klika u dveří. Rozloučili jsme se v práci i v sharehousu a nový začátek jsme se rozhodli oslavit na místním festivalu severně od Chch. Protože náš plán je jižní ostrov procestovat po směru hod. ručiček, využili jsme zajížďku na sever k návštěvě města Kaikoura a jeho krás, poté přes Chch dál na jih.
Finálnímu vyplutí předcházely náročné týdenní přípravy. Ja vše systematicky balila a Martin montoval do auta nejrůznější vychytávky. V den odjezdu jsme bojovali o čas, odpoledne jsme už chtěli pařit na festáku, ale náš vůz vyžadoval důkladnou očistu po měsících vození stavebního materiálu. Narvaný až po střechu jsme konečně vyjeli. Speciálně tahle kulturní záležitost-Summer Solstice Festival je vyhlášená zákazem konzumace alkoholu, takže u důkladné vstupní prohlídky aut vyhrávají ti, co alkohol schovali velmi důkladně nebo ho chytře přelili do plastových lahví od nealka. My jsme piva uložili do rezervy pod auto a Jaggera nalili do našich cestovních lahví. Bohužel bližší info k průběhu festivalu vám nepodám, neboť stres a únava z celého týdne i nadměrné množství propašovaného moku způsobil mé brzké odpadnutí.

 Druhý den nás probudil déšť, zima a kocovina. Kaikoura, od které nás dělily 2h jízdy, nás přivítala lepším počasím. Zvládli jsme ještě 3h walk po místním poloostrůvku a poprvé ve volné přírodě viděli tuleně. Mláďata skotačela ve vlnách mezi chaluhama a staří se jen vyvalovali kde se dalo.

Knižní průvodce nás lákal na dvoudenní turu s vrcholem Mt Fyffe, v horách nad městem a když jsme se dočetli o jeho nadmořské výšce (1602), byla to pro nás jasná volba. Easy track s krásnými výhledy a přespáním v horské chatě se nám poštěstilo zmáknout za slunečného počasí.

Další atrakcí za městem byla tulení školka žijící u vodopádů, tam se to ploutvičkama jen hemžilo. Noc jsme strávili ve free campu u pláže s velehorama za zády. Počasi je zde tak proměnlivé, že nás ani deštivé ráno nijak nepřekvapilo. Namířili jsme si to zpět do Chch, na staré adrese vyzvednout cyklovýbavu, dokoupit potřebné a ještě se rozloučit s pár přáteli.