Počasí v posledních týdnech nebylo nejteplejší a podobné jsou i výhledy na začátek. Na pobřeží BC leží největší ostrov celé západní Ameriky, je zhruba poloviční rozlohy ČR. Většina turistů sem míří do hlavního města Victoria což nás dva nechává chladnými protože my jedem objevovat přírodní krásy ostrova.
Trajekt nás za dvě hodiny a sto dolarů převezl do deštivého přístavu Nanaimo, kde vyhledáme visitor centre v naivním domnění že naberem většinu potřebných map a informací. Bohužel je to začátek našeho poznání, že co si sám nevyhledáš na internetu nemáš. Vzhledem k chladnému počasí volíme nejprve okruh po jižní části ostrova, která je více osídlena a chlubí se pěknýma plážema. První noc kotvíme v zapadlém kempu u jezera. Sotva stačíme opláchnout nádobí po dovezeném buřtguláši už se k nám žene déšť. Nosnost postele i prostorové požadavky kufru v zátěžové zkoušce obstáli. Druhý den dopoledne přijíždíme k západnímu pobřeží ostrova, městečka Renfrew, kde bychom rádi okusili část divokého a populárního treku Juan de Fuca. Ani jsme se nestačili pořádně navyknout oceánského vzduchu a už si to proti nám mašíroval medvěd. Prvnotní šok a obavy vystřídal zájem o malého černého chlupáče.
Neštěstí pro něj byla důležitější pastva než my. Abychom ale našeho čtenáře poučili tak prvděpodobnost útoku medvěda je jednu ku dvěma milionům. Následný den trávíme na již zmíněném pobřežním treku kde se naopak dozvídáme, že podél trati se pohybuje zvědavá puma tak ať jsme ostražití. Útoky na člověka jsou opět vzácné a když, tak na hlavně mazlíčky nebo turisty samotáře. To stejně mé moc neuleví a tak se aspoň snažím aby konverzace nestála a Martin byl nablízku. Když se cesta začala měnit v lezeckou stěnu kořenobahnitého typu byl pravý čas se otočit. Klobou dolů všem kdo v těchto podmínkách trasu dokončí. Zbytek dne strávíme v autě pod mým řidičským vedením. Rychle míjíme všechny přímořská sídla včetně tohoh hlavního a navigátor už mě žene do hornatého vnitrozemí. Pokus o hledání správné cesty k jezeru kde bychom mohli přespat končí poznáním: Vyzkoušej všechny offline mapy hned ne až když jsi v koncích, a pohon na všechny čtyři je super věc.
Místo jezera jsme nakonec skončili u řeky a ještě pěkně s prvním večerním ohněm.
Počasí se pomalu lepší už neprší je jenom oblačno. Vyrážíme na náš první výšlap, který Martin objevil již dříve. Mt Arrowsmith dosahuje do výšky 1819mnm. Autem vyjedeme až do příjemných 900mnm a mezi mraky vydíme skalnatý zub se zasněženým okolím. Vesele do toho šlápneme a docela rychle stoupáme. Oči a uši máme na šťopkách. Na treku jsme sami. Jakožto zelenáči si občas zatleskáme nebo zapískáme abychom o sobě dali alespoň trochu vědět. Před obědem už jsme v sedle a brodíme se sněhem k lépe přístupným vrškům.
Posledních dvěstě výškových metrů je výzva - plazíme se po skále sněhovém splazu s velkým bílým mrakem v zádech. Nahoře je ale nádhera. Odpoledne jsme pak rádi, že už máme vše za sebou, že nás nic nesežralo, ale zároveň je nám trošku líto že jsme alespoň něco z té drobné fauny neviděli.
