Týdny dřiny konečně za mnou, začátkem týdne jsem teda ještě maloval u jedné zákaznice, ale to už jsem mlel z posledního. Monča jela standard úklidy až do posledních dní a dokonce dostala i pár směn v Matildě. Minulou neděli jsme také uspořádali rozlučkovou party, která opět proběhla na jedničku. Pořádně jsme se na ní připravili. Monča napekla Anzac sušenky, masové pyrožky a udělala pomazánky a já jsem uplácal a upekl masové koule. Nakonce dorazili pouze Češi takže nás nezdržovaly žádné jazykové bariéry od pití. Nato doplatilo pár zúčastněných solidní opicí. Já jsem druhý den nebyl schopný dorazit na plánované natírání a musel jsem ho o den posunout.
Rozloučení s Perthem bylo krátké a bez slz. Jeli jsme okouknout architektonický skvost, kampus univerzity Edit Cowan na severu města. Další den jsme vstávali před úsvitem a jeli do South Perthu, kde je báječný výhled na centrum. Vstávání se vyplatilo a obzor se brzy začal zalévat nádhernými barvami od vycházejícího slunce. Na rozloučení s oceánem nějak v týdnu nebyl čas. Já jsem také chtěl navštívit místní vyhlášené kasíno. Jediný, kdo z našich kamarádů v pátek večer nepracoval byla korejka Jin, která přizvala další své kamarádky. Nakonec jsme šli na večeři do korejské restaurace, kde jsme si dali dohromady "pálivá" kuřecí křídla. Byl to fakt masakr, měl sem co dělat abych to do sebe nasoukal (to bylo vlastně jediné místo kde jsem za celý pobyt uronil slzu). Do kasína nás svezla jedna kamarádka. Dali jsme si jako velký páni hezky pintu pivka za deset a já rozměnil padesát těžce vydělaných dolarů a šli jsme na ruletu. S Mončou jsme se střídali v sázkách a po dramatických ztrátách jsme odcházeli v plusu sedmdesátipěti dolarů, což se ve finále rovnalo celkové útratě našeho večera.
Balení je děsná činnost kór když člověk dělí věci do balíku směr Čechy, batohu směr Indonésie a zbytek do krosny, která tu na nás pár týdnů počká.
/uploadováno ne letišti fotky budou později./
Žádné komentáře:
Okomentovat