Last days in Perth

Týdny dřiny konečně za mnou, začátkem týdne jsem teda ještě maloval u jedné zákaznice, ale to už jsem mlel z posledního. Monča jela standard úklidy až do posledních dní a dokonce dostala i pár směn v Matildě. Minulou neděli jsme také uspořádali rozlučkovou party, která opět proběhla na jedničku. Pořádně jsme se na ní připravili. Monča napekla Anzac sušenky, masové pyrožky a udělala pomazánky a já jsem uplácal a upekl masové koule. Nakonce dorazili pouze Češi takže nás nezdržovaly žádné jazykové bariéry od pití. Nato doplatilo pár zúčastněných solidní opicí. Já jsem druhý den nebyl schopný dorazit na plánované natírání a musel jsem ho o den posunout.

Rozloučení s Perthem bylo krátké a bez slz. Jeli jsme okouknout architektonický skvost, kampus univerzity Edit Cowan na severu města. Další den jsme vstávali před úsvitem a jeli do South Perthu, kde je báječný výhled na centrum. Vstávání se vyplatilo a obzor se brzy začal zalévat nádhernými barvami od vycházejícího slunce. Na rozloučení s oceánem nějak v týdnu nebyl čas. Já jsem také chtěl navštívit místní vyhlášené kasíno. Jediný, kdo z našich kamarádů v pátek večer nepracoval byla korejka Jin, která přizvala další své kamarádky. Nakonec jsme šli na večeři do korejské restaurace, kde jsme si dali dohromady "pálivá" kuřecí křídla. Byl to fakt masakr, měl sem co dělat abych to do sebe nasoukal (to bylo vlastně jediné místo kde jsem za celý pobyt uronil slzu). Do kasína nás svezla jedna kamarádka. Dali jsme si jako velký páni hezky pintu pivka za deset a já rozměnil padesát těžce vydělaných dolarů a šli jsme na ruletu. S Mončou jsme se střídali v sázkách a po dramatických ztrátách jsme odcházeli v plusu sedmdesátipěti dolarů, což se ve finále rovnalo celkové útratě našeho večera.

Balení je děsná činnost kór když člověk dělí věci do balíku směr Čechy, batohu směr Indonésie a zbytek do krosny, která tu na nás pár týdnů počká.

/uploadováno ne letišti fotky budou později./

Studijní kapitola uzavřena

Omlouváme se všem věrným čtenářům za naši dlouhou odmlku, popravdě nebyl moc čas a ani se nic extra nedělo. Začátkem týdne jsme měli závěrečné zkoušky v rámci našeho posledního kurzu FCE a CAE. Zdálo se nám to docela těžké, ale snad na těch minimálních 60% dosáhneme. Na výsledky si ale musíme počkat 2 měsíce.. Jsme rádi, že už tu každodenní rutinu máme za sebou, bylo to docela vyčerpávající, ale stálo to za to. S tím se pojí rozmanité oslavy od řádného točeného pivka v hospodě, přes kolu s rumem v parku, brazilskou párty v klubu až po exkurzi místním pivovarem včetně free tastingu.

Teď máme měsíc prázdnin a můžeme makat full time. Martin sehnal práci na stavbě, demolice celého patra v kancelářské budově, je to na dva týdny v kuse včetně víkendů, dřina, ale alespoň za dobré peníze. (je to v prvním patře takže někdy se občas nachodím, hrubým odhadem jsem za den vyšlapal na nejvyšší budovu světa a s kusem sádroše zase slezl dolů -pozn. nevolníka). Mě dali v Matyldě košem, jak je tu zima, tak nemají žádné akce, takže jsem odkázaná jen na uklízení. 

Náš odjezd se kvapem blíží, 5.července nám končí víza a letíme na měsíc do Indonésie, za teplem a exotikou. 13. srpna se sem vrátíme pro zbytek věcí a frčíme na 4 dny do Sydney, vyfotit se s operou a zažádat Martinovi o nový pas. No a na ten náš vysněný Nový Zéland, konkrétně do Christchurchu přicestujeme 18. srpna. Teď řešíme spoustu věcí jako víza, očkování, cestovní pojištění, ubytování, vrácení daní, rozprodávání našich krámů a v neposlední řadě suvenýry pro naši rodinu a kamarády :-)

Taky se nám tu pěkně ochladilo, přeci jenom 1. června začala kalendářně zima, ale vypadá to spíš jako podzim, všude samé listí. Už jsme tu zažili v noci i 3°C, to pak byla ta ranní jízda do školy docela mrazivá. Přes poledne se to ještě vyšplhá na 20°C, ale večery jsou studený. Párkrát už jsme poseděli u venkovního krbu, ale na častější pálení musíme pořešit dřevo.

Easter in Perth

Velikonoce v Austrálii nemají takový význam jako pro nás evropany, ale stejně jsme si tu mohli vychutnat příjemné čtyři dny volna. Čtvrteční večer po škole jsme strávili na školní party, která probíhala stejně jako minule v baru Mustang.

 Tentokrát jsme se zkušeně v půlce večera přesunuli do The Game baru, který nabízí levnější pivo a více zábavy. Paradoxně, protože byl svátek bar zavíral již o půlnoci takže jsme se opět přesunuli do Biliard klubu, jednoho z mála volných barů kde jsme se dorazili.
V pátek jsme vystřízlivěli a na sobotní večer jsme se s českým kamarádem Michalem ze školy vydali na elektro do Metro City klubu. Bylo to TOP. Domů jsme se dostali kolem čtvrté a já v osm vstával do nové práce.

Štěstíčko mi přálo a dostal jsem se do Delaware North Company. Jde o cateringovou společnost, která zajišťuje provoz sportovního stadionu v Subiacu (kousek od nás). Hned mi nabídli dvě směny, jelikož se tam každý víkend teď hraje rugby. V deliriu jsem se vydal na kole směr stadion kde jsem obdržel firemní tričko a jelikož moje černý plátěnky nejsou akceptovatelný tak jsem musel podlepit moje jako kožený botky ještě z Anglie, který jsem si tu již prošoupal. Z food runnera (jak jsem se mylně domníval) se stala stock runner. Tedy místo nošení jídla zákazníkům jsem doplňoval drinky do lednic u barů, který se vyprazdňovaly neuvěřitelně rychle při přestávkách. Byla to dřina, ale zase žádnej stres. Nakonec jsem tam strávil 12 hodin bez pauzy. Jediný co mě hřálo na srdci a v žaludky byla vidina prachů  za tu směnu jelikož neděle jsou double pay (dvojitá mzda). Totálně vyždímanej sem dojel dom.

V pondělí jsme pro změnu pořádali BBQ party u nás. pomlázka ani vajíčka se tento rok nekonali. Počasí se zhoršilo, ochladilo se a trochu sprchlo. Nás to ale nezastavilo. Pár přátel dorazilo a já jsem ugriloval špízy pro všechny, které Monča den předem připravila. Padla trocha piv a vínko. Úspěšně jsme otestovali hru, kterou jsme dostali k Vánocům v balíku z Čech od mojí rodinky (ano balík dorazil asi po čtyřech měsících, příště prosím leteckou poštou jinak už by nás tu balík nemusel zastihnout :-) ).

The Giants - a druhé prázdniny..

Vedení města se nám o víkendu postaralo o zábavu, která stála 5,4 milionu dolarů. Perth na tři dny hostil The Giants - obří loutky. Za projektem stojí francouzská skupina umělců - Paris´s Royal de Luxe. Dvě loutky, 11-ti metrový potapěč a 6-ti metrová holčička pochodovali městem. Byli zavěšeni na jeřábu a vodiči jim manuálně hýbali s celým tělem.

My jsme viděli probouzení potapěče, který spal před vlakovým nádražím. V horkém poledni jsme se procpali skoro až k mantinelům a vychutnali si ten kontrast mezi naší maličkostí a obrem. Když se dal do pohybu, díky vodičům, kteří tam kmitali na lanech, tak to bylo fakt ohromující. Za jeřábem jel ještě návěs s živou kapelou, která tomu dodávala impozantní atmosféru. 

Holčička už v té době odpočívala v parku a na rukou si nechala houpat děti. Po odpolední siestě pak zas vyrazila do ulic a v neděli to celé končilo shledáním a objetím obou obrů.
Nám v pátek skončil druhý blok studia a máme na měsíc prázdniny. Bohužel práce je teď málo, svatby v tom vedru moc nefrčí. Za tři týdny plánujeme vyrazit na tydenní road trip na jih, tak snad to klapne a uvidíme něco víc z těch místních krás. 

Australia Day 2015

Tak jak je tomu zvykem každá země má nějaký státní svátek. No a Austrálie má "překvapivě" Australia Day. Jako správní vlastenci tu Australané každý rok slaví den kdy si Británie přivlastnila kus Australského kontinentu tzn. začátek útlaku a vyvražďování původního obyvatelstva.

My jsme ráno po noční šichtě vyrazili na pláž kde jsme se stali účastníky překonání světového rekordu v nejvíce nafukovačkách na vodě! Za $30 registraci jsme dostali nafukovačku v podobě velké pantofle a v poledne jsme naběhli do vody s dalšími 2200 účastníky. 

Z pláže jsme na bicyklech vyrazili zase zpět dom, kde jsme očekávali zbytek přátel z pláže. Grilovačka a pivka proběhla na jedničku a po šesté jsme se vydali do města sledovat ohňostroj na řece. Kvůli nočním přesunům jsme opět šlapali na kolech. U řeky proběhla seance s vínkem a po osmé hodině začal 30-ti minutový ohňostroj, který předčil ten novoroční.

Po ohňostroji se většina osazenstva rozešla domů. Ulice Perthu připomínaly postapokaliptické zombie filmy, když se celé město od řeky vracelo domů. My jsme narozdíl od ostatních byli pozvaní na rozlučku s Mélanií a Garym, našimi francouzskými přáteli. U nich na bytě proběhla veselice nevýdaných rozměrů. Po půlnoci jsme se ovínění na kolech přesouvali zpět domů. Nutno poznamenat, že Monika se stále potýkala s kašlem a teplotou, takže nasadila antibiotika, téměř nepila alkohol a hrdině šlapala. Dnes je jí již lépe a až na nedostatek spánku a mojí opici jsme oba téměř zdraví.

Práce je stále málo a my se soustředíme na plánování našeho výletu na jih, protože již za tři týdny máme opět prázdniny!!

Cycling into Swan Valley

Tak zpět ve škole, konečně v normální třídě s Donnou, skvělou učitelkou...

Nedělní hlášené pařáky jsme chtěli proválet někde u vody místo toho jsme však nakonec s francouzskými přáteli zorganizovali cyklovýlet do Swan Valley. Krajina to vyhlášená jako skvělá vinařská oblast s možností ochutnávek vína zdarma. Brzo ráno jsme sedli na vlak a vyrazili kousek za město do stanice Guildford, kde jsme nabrali info mapu a pár rad kudy kam a vyrazili. Ani nevím kdy jsem naposled viděl hnědou řekou a mimoměstskou krajinu. Nebejt toho vedra, papoušků a palem kolem silnice cítil bych se jak na vejletu kolem Berounky :-D.

Na první luxusní farmu Sandalford jsme dorazili před desátou zrovna když otevírali restauraci a prodejnu vína. Ochutnávky jsou zde ve smyslu: "Zkus pár vín a nějaký si vyber nebo zaplať drobný poplatek" ($2-3). Hned na začátku jsme měli štěstí na obsluhu a klučina v našich letech s námi dal řeč a v klidu nám nalil pár sklenek a poradil, které vinárny stojí zato.

Druhá vinárna byla co by flaškou dohodil za dva dolárky jsme dostali skleničku a pak dalších pět. Když jsme vylezli z klimatizovaných prostor ofoukl nás vítr skoro jak ze sauny. Po další farmě už jsme byli v náladě hladoví a žízniví po vodě, jelikož naše zásoby nebyly největší.

Nicméně nějak jsme se prokousali přez poledne, a vystřízlivělí jsme to ještě vzali přes Beer tasting (ochutnávka piva) do Reptile Zoo tedy farma s plazi atd... Zde jsme koukli na klokany, krokodýly a hady, které jsme si měli možnost i pohladit.

Po této zastávce jsme jeli zpět. Ještě jeden pivovárek nás čekal a pak jsme koukli za naším novým kamarádem zpět do Sandalford kde již skončili. Nabídl nám láhev rosé což se neodmítá a příjemně jsme pokecali.

Byl to supr výlet, který si jistě někdy zase zopakujem. Příště snad při nižších teplotách.

Happy New Year

Jak na nový rok tak po celý rok. Tedy válendo doma, díky práci strávené v restauraci až do 2:30 am. Tímto Vám všem přejeme Šťastný nový rok.

Martin & Monika

Australian Christmas

Slavit Vánoce v létě je zvláštní. Teplota už se tu pohybuje průměrně kolem třicítky. Svátky jsme pojali netradičně. Na Štědrý den jsme jeli na pláž a dárky s pohoštěním si vzali s sebou.

Večer jsme byli pozvaní ke kamarádům do centra na česko-francouzsko-brazilskou večeři. Protože rybu jsme smažit nechtěli a vepřový maso je drahý, jsme se rozhodli upéci sekanou s bramborovým salátem a jako desert jsme vezli vanilkové rohlíčky a perníčky. Napěchovali jsme batohy a vyrazili na kole do města. Melanie a Gery se pochlubili tradičními francouzskými předkrmy. Rodiče jim poslali balík plný jídla. Servírovali dva druhy výborných kachních paštik s chlebem a zapečenou tresku se sýrem. My jsme nabídli hlavní chod, všem chutnal. Bramborový salát znají jako ruský. Na závěr jsme se cpali čoko dortem a brazilským cukrovím - čokoláda s kondenzovaným mlékem. Na terase jsme pak popíjeli vínečko a užívali si teplý večer. Po půlnoci jsme (značně podnapilí) osedlali naše vintage bikes a vyrazili k domovu.

Na Hod Boží/ Christmas day jsme pracovali v Matildě od 11 do 17 za krásných 50 dolarů na hodinu,ale s naší kocovinou to bylo docela peklo. V děsném vedru jsme se pak doplazili domu, dali si sprchu, jídlo a snažili se naladit na další párty. Naši spolubydlící totiž odjeli na Vánoce někam na farmu, čehož jsme hned využili a pozvali pár lidí k nám domu. Nejdřív to vypadalo, že dorazí jen hrstka přátel a nakonec se tady vystřídalo asi 40 lidí, z toho polovinu jseme viděli poprvé v životě. Protože byl státní svátek a všechny bottle shopy byly zavřený, tak hosté moc drinků nepřinesli, ale naštěstí jsme měly velké zásoby vína z práce. Jako hřeb večera jsme otevřeli slivovici a Becherovku a všichni si šmakovali. 

O půlnoční překvapení se postaral pan domácí, který nečekaně přijel z farmy na  neohlášený mejdan. Naštěstí mu to nevadilo, hned odjížděl na jinou párty ve městě. U nás to pak dostalo rychlý spád, většina šla domů, někdo přespal různě po domě a tvrdé jádro (já, Márty a kolegové z práce) ještě jelo pařit do města na šílenou rave party v jednom warehouse (skladu). No docela vydařený Boží hod.

Dnes je druhý svátek vánoční a my relaxujeme doma. Ráno jsme asi hodinu uklízeli, naštěstí škod moc nebylo. Zítra na svatbu do práce a v pondělí..hola hola škola volá.

                           

Holidays&work

Pohled z DNA tower(rozhledna) v King's park směrem k naší čtvrti. Na obzoru je vidět rozestavěná nemocnice.

                     Předposlední týden prázdnin je tu. Pracovní tempo se nám podařilo zvýšit na necelých 40 hodin týdně. V Matildě to hýří vánočníma večírkama a svatby jsou v kurzu pořád. Minulý týden tam na pozemku dokonce postavili party station pro 600 lidí, všechny je napájet a krmit byl docela masakr. Směny na svatbách máme docela rádi. To většinu začínáme ve 4pm, stoly a židle už jsou nazdobený, my prostřeme dle nejvyššího standardu, hosty vítáme na pre-drinku u improvizovaného baru v parku před restaurací kde stráví tak 30min (tomu předchází zhruba stejná doba příprav..). Pak se všichni přesunou dovnitř a začne kolotoč - entrée, main, dessert, coffee -vše za stálého dolévání sklenic. Když něco poděláš tak si toho většinou moc lidí nevšimne, je to easy job. Všichni přijdou načesaný a vtěstnaný do upnutých rób a pak paří na parketu dokud neuhodí půlnoc, kdy to vše končí. My pak vyleštíme stovky sklenic, příborů a talířků, uděláme zasedací pořádek na další den, sbalíme zbytky jídla, nedopité lahve od vína a cca ve 2am parkujeme naše bicykly za domem.

                    Martin má teď více směn v té druhé restauraci, která je po našem přestěhování hned za rohem. Já jsem rozjela kariéru uklízečky. Třikrát v týdnu na čtyři hodiny jezdim uklízet do dvou domácností. Je to celkem v pohodě. V jedný rodině je to jak v hotelu, začne se výměnou povlečení, praním prádla, pak se uklidí celý dům a na závěr se vše vyžehlí a vrátí do skříně, kde se to třídí dle barvy a vzoru :-D.
                     Začátkem Prosince jsme podnikli cyklo výlet do Fremantlu na South beach. Cyklostezka vede převážně po pobřeží cca 25km. Před začátkem přístavní čtvrti se musí odbočit na hlavní silnici, jinak je nepozorný cyklista zavlečen po cyklostezce na industriální poloostrov ze kterého jediná cesta 3km směrem zpět na nejbližší křižovatku... to se stalo i nám :-). Hodně foukalo takže na pláži jsme strávili 2hod a pak vláčkem dom.

                    Minulý týden jsme se zúčastnili Perth Waterslide eventu. V jedné z ulic města vznikla 300m dlouhá skluzavka a za $20 si člověk mohl dát jednu jízdu. Za tu srandu nám to fakt stálo a dali jsme dvě jízdy, po kterých jsme zase valili na odpolední směnu. Na veřejné akci tohoto typu si člověk teprve uvědomí jak moc je tu prodej alkoholu regulován jakmile jde o akci s žádným věkovým omezením.

                     Vánoce za dveřmi a my jsme bez stromečku a dalších svátečních blbin. Monika prohlásila: "...že aspoň ty rohlíčky musíme upéct" a vydala se nakupovat ingredience. V úterý proběhlo velké pečení při kterém se nám podařilo vytvořit krabici ořechových rohlíčků a plech zázvorových sušenek(Martinův požadavek). -Poznámka autora: ořechý příště pořádně namlít!

                     Včera proběhla Brazilian xmass party v jedné hospodě s následným přesunem do mega klubu se stejnou tématikou. Byla tam spousta lidí všemožných národností ze školy. My jsme se seznámili s brazilským národním drinkem Caipirinhas. Jde o osvežující koktail z bílého rumu, limetek, třtinového cukru a ledové tříště. Z piva za nechutných $10.5 v hospodě jsme se dostali na jug(džbán cca 1L) za $10 v klubu což už je shůdné. Následná noční cesta z hospody na kole byla o dost zábavnější než cesta do hospody... 
                    Teď nás čeká pracovní víkend a poté máme volno až na 25. a 27., silvestra ještě nevíme ale pravděpodobně budeme v práci.
 

Přístavní čtvrť před Fremantlem.