SW Camptrip_05 - Windy Harbour, Tree Top Walk, Diamond Tree

Den 9. - Walpole NP

Rybaření na Parry beach bylo jedno z nejplodnějších. Na pravé rybí návnady brali jak divý, ale jen malý kousky, takže jsme je po identifikaci a vyfocení pustili na svobodu. Ještě, že jsme nic velkýho nechytli, protože by stejně nikdo neměl sílu a znalost jak to krásný zvíře zabít a vykuchat. 

Balíme a jedem do Valley of the Giants, na stezku v korunách stromů - Tree Top Walk, vstupné $15 na osobu. Délka trasy je jen 600m a v nejvyššm bodě dosahuje výšky 40m. My si užíváme pobyt v pořádném lese, protože většina NP disponuje jen nízkým porostem a suchým křovím. Gigantama se tu rozumí Tingle trees - eukaliptusy, nejvyšší stromy ve WA, dosahují až 30m, v obvodu až 22m a některý jsou starý i 400 let.

 
Jejich výhodou je, že vydrží i lehké požáry o čemž jsme se přesvědčujeme na vlastní oči. Projíždíme lesem, kde ještě před deseti dny hořelo. Na netu píší o spálených 25 000 ha lesa, občas je vidět ještě doutnání. Měli jsme štěstí, že to nevzalo i  náš poslední camp - Windy Harbour. Zde si paradoxně rozděláváme první legální oheň  a za lehkého deštíku si užíváme večer.

Den 10. - zpět do reality

Zde je vidět záběr celé cesty (pouze * na východ od aktuální trasy)

Počasí se zkazilo, celou noc prší, takže v 6am už pakujeme. Do Perthu to je 370 km. V nejbližším městečku si dáváme kávu s dortíkem a jedem prozkoumat místní vinařství. Jako dárek za půjčené auto kupujeme Polákovi nejlepší Pinot Noir ze sadu Salitage ( $40) a sami se necháváme pozvat na free tasting dalších odrud.

Hladinu adrenalinu si nenecháme klidnou ani poslední den. V ceste nám stojí vyhlídkový eukaliptus Diamond Tree, na který se dá vyšplhat do výšky 52m po ocelových příčkách. Tyto pozorovatelny byly zřízeny v minulosti pro pozorování bush fires. Na to, že v AU jsou na všechno děsně opatrný, tady s jištěním celkem šetřili. Utáhnout boty a vzůru, v polovině mi to zpěvu vůbec nebylo, ale pak se to zlepšilo. Další poklona patří Mirkovy, který netrhal partu, zaťal pěsti a vyšplhal až nahoru. 

Poslední zastávku před Perthem děláme v Bunbury, kde mám typ na pozorování delfínů. Posilněni nevýrazným fish and chips dojedem na nejzazší výběžek u přístavu a už z auta vidíme spousty ploutviček. Bohužel po celou dobu pozorovní zůstává jen u ploutví, celí se nám neukáží ani ve skoku ani blízko mola. 

Za mě tedy musím říct, že mě tenhle výlet nabil pozitivní energií. Poznal jsem, že WA není jen život v kleci jednoho velkoměsta bez stromů a zvířat, kde se člověk pořád musí ohánět aby měl práci nebo aby se soustředil ve škole... Bylo to jen devět dní, ale viděli jsme tolik věcí na který vždy budu rád vzpomínat s úsměvem na tváři. Teď to jsou dva týdny od našeho výletu a už jediný na co myslím je kdy vypadneme z Perthu a jestli to rovnou bude na náš vysněný Zéland (-: -Martin

SW Camptrip_04 - Albany, Denmark

Den 7. - pláže u Albany

Opouštíme NP, do civilizace to máme pouhých 100km. V Albany automaticky začínáme návštěvou info centra, doplňujeme zásoby chleba, piva a benzínu. Kouknem po městě, zajímavostí je replika první lodi, která přivezla osadníky do WA a moderní budova zábavního centra.

Na oběd si zajedeme do Frenchman Bay v NP za městem, kde si na BBQ opečeme párky. Do campu to tentokrát máme kousek. Shelly beach v West Cape NP je až na kadibudku (které jsou tady ovšem na vysoké úrovni) normální pláž kde se dá stanovat a zadarmo. Kluci hned vyráží rybařit, vyzkoušet novou umělou návnadu z obchodu, ale štěstí jim nepřeje, takže tuňáka do těstovin nelovíme z oceánu ale z konzervy.

Den 8. - pláže u Denmarku

V 6 ráno nás budí východ slunce, kterým se kocháme rovnou z pelechu. Místní rybáři už mají dávno nahozeno a kluky to tam taky hned táhne. Martin dostal od Němce pravou mrtvou návnadu, takže šance na úspěch se zas zvyšují. V poledne balíme, konzumní zastávka v Denmarku a hurá na největší atrakci v okolí. William Bay NP proslul mega balvanama na pobřeží - Elephant Rocks a přírodním bazénem - Greens Pool, který je ideální na škorchlování. Pod hladinou to ale moc nežilo. ,


Campujeme u Parry beach, kde už je to trochu masňácký, vybavené karavany, rodiny s dětma na dovolené a hodně důchodců. Poprvé se setkáváme s povoleným ohništěm v campu, dříví se dá koupit u správce nebo přivést vlastní. My jsme se po setmění posbírali pár suchých větví za hranicema campu a bylo zle. Místní prudič na nás hned vystartoval, že jsme v rezervaci a z lesa se nic brát nesmí, takže jsme to hodili zpět za plot a k vaření si posvítili svíčkou.

SW Camptrip_03 - Stirling Range NP

Den 5. - Esperance

Balení, loučení a už si to valíme do Esperance, největšího města na jižním pobřeží. V info centru nám naštěstí nechali dobýt všechny baterie do mobilů a foťáků. My jsme mezi tím navštívili pro nás atraktivní místa, doplnili zásoby jídla, benzínu a v rodinném fast foodu (Top End take away, nejlepší burgr co jsem kdy měl za neskutenčně malý peníze - pozn. spoluautora) si dali nejlepší hamburger s hranolkama. 

Do cílové destinace to bylo 420km, tak nebyl čas ztrácet čas. Stirling Range NP nás přivítal už za tmy a nejlepší bushcamp dle chytré aplikace nás mile překvapil. Uprostřed ničeho byla oáza elektřiny a teplé vody. Camp disponoval ledničkama, toustrama, rychlovarnou konvicí a několika grilama. Až na dva Němce v karavanu jsme tam byli úplně sami. Byla tam nádherná obloha plná hvězd, popili jsme vínečko z Matildy a zima nás vyhnala spát.

Den 6. - Vysokohorská turistika

Snídaně byla na úrovni, káva, čaj a opečené tousty. Po bojové poradě jsme autem dojeli po typických místních štěrkových cestách pod první horu. Toolbrunup (1052mnm), druhý nejvyšší bod WA, obtížnost 5 z 6, návrat 3-4 hodiny, vrchol už z dálky vypadal jako výzva. Trochu jsme se báli o Mirkovu závrať, ale je to bojovník, klobouk dolu. Cesta prudce stoupala, po kamenité cestě jsme skákali jak kamzíci a závěr už byl jen pro otrlé horolezce. Slibovaný 360° výhled stál za to.

Tímto sedlem jsme se plazili vzhůru

Vpravo lze vidět poslední horolezecká fáze

Pohled shora na dolní plošinu

Dobyt!

Posilněni svačinkou jsme vyrazili k druhé hoře, odhodláni z toho dne vymáčknout maximum. Talyuberlup (783mnm), stejná obtížnost, 2-3 hodiny návrat. Nohy už jsme měli značně unavené, ale cesta nebyla tak kamenitá jako předtím. Vrchol byl famózní, výškově rozdělěn na tři skály a panoval tam naprostý klid. Ty výhledy nám úplně vyrazili dech, mnohem lepší než na předchozí hoře. 

Za celý den jsme tam nepotkali ani živáčka, pokud teda nepočítáme setkání s hadem. Při sestupu Martinovi překřížil cestu asi 2m dlouhý had, co vypadal jako hroznýš. Podělaný až za ušima jsme ho rychle nafotili a skoro úprkem to pak brali dolu. Odměnou dne bylo BBQ a relax v campu.