Vietnam - Bez pláštěnky ani na krok

Po 14 hodinách jízdy lůžkovým autobusem vystupujeme v zamlžené a deštivé Sapě, která byla založena Francouzi v r. 1922 jako horská stanice. Hned se k nám hrnou tři místní obchodnice s nabídkou ubytování, trekování a domácí stravou. Jsou děsně roztomilé, barevně oblečené a mluví překvapivě dobrou angličtinou. My už ale máme ubytko zabookované přes net a počasí nevypadá zrovna výletně, takže si na ně bereme jen číslo a další kroky jdem promýšlet do stravovacího zařízení. V tržnici si dáváme 3x Pho Bo s jarníma závitkama za krásných 130Kč a zjišťujeme, že naše homestay je ve vedlejší vsi Ta Van, vzdálené 10km. Kupujeme pláštěnky a s plnou polní vyrážíme do centra Sapy, celou dobu sledováni obchodnicema. První zastávka: bankomat, ve městě jsou dva, funkuje jen jeden a ještě ti dovolí vybrat jen 3 000 000 VND = 3000Kč. Do Ta Vanu žádné autobusy nejezdí, takže si bereme taxi za 200Kč, cestou ještě platíme vstupní poplatek do "chráněné" oblasti a ve 3PM už nás vítá 23 letý Thong v jejich rodinném hnízdečku. Střídají se tu backpackeři z různých koutů světa, takže se rychle seznamujeme a zvažujeme, co se v takovém počasí dá podniknout. Na večer to trochu ustává, tak jdem na obhlídku blízkého okolí.

Většina rýžových polí je zrovna po sklizni, takže z mlhy na nás vykukují jen bahnité kaskády, ale i tak to má svou atmosféru. Bohatá a chutná večeře se zakládala na rýži, masové směsy se zeleninou na citronové trávě, vepřových i zeleninových závitků, tofu s rajčaty, restovaného špenátu a dýně. Na lepší trávení se pak podávalo rýžové víno silné jako pálenka.

Druhuý den začal báječnou snídaní - káva a palačinky, pak déšť polevil a my se vydali na 7km okruh hornatou krajinou. Abychom si nezmáchali pevnou obuv, jdem v žabkách. Chůze v kluzkém bahnitém svahu se mění v neplánované pohybové kreace, takže ve finále jdeme bosy. Hned se k nám přidává skupina místních žen a dětí s tím, že jdou stejným směrem domů, ale my už víme, že se nám později budou snažit něco prodat. Je mlhavo, z údolí doléhá instrumentální hudba, desítky velikých motýlů poletují kolem a tady jsme my, bosky hopkajíc mezi rýžovými políčky.

Večer je hostina č.2, na které máme s Ivetou velký podíl. Byl nám povolen přístup do kuchyně a tak jsme nakoukli do tajů Vietnamese cuisine a pomohly s vařením - recepty poskytneme osobně. Následovala rice wine párty proložená ochutnávkama naší třešňovice a škorpionové whisky z Laosu.

Balíme to, počasí se nemění. Tentokrát jdem do Sapy pěšky, 10km po silnici do kopce nás vyřídilo, k obědu klasicky 3x Pho Bo a pak hurá na suvenýry.  Frčí tu ručně vyšívané kapsičky, čelenky, barevné šátky, sukně no spousta krásných věcí. Na marketu v sekci řezník jsme pak byli svědky porcování hlavy psa, do toho se zatím nechystáme, ale prý to chutná jako jehněčí/hovězí.

Welcome to Hanoj, rušného hlavního města. Hostel máme ve staré čtvrti - historickém srdci Hanoje, kde každá ulička kdysi měla svou specifikaci a jméno jako hedvábná, ta se slaměnými rohožemi, ta s plechovým nádobím,.. Dnes už je to hodně promíchané, všichni jezdí na motorkách, jízdní kolo slouží spíše jako mobilní prodejní stánek. Všichni něco prodávají - levné oblečení, květiny, ovoce, zeleninu, bia hoi (čepované pivo) a vařená jídla. Mísí se vůně příjemné ale i ty nechutné, kdy v děsném dusnu hnije odpad a sociální zařízení zavání.

Náš prohlídkový den začal tedy ve staré čtvrti, dále k největšímu jezeru Tay ho, na jehož břehu stojí budhistický chrám - pagoda Tran Quoc. Pak jsme zamířili do komplexu Ho ČI Minova mauzolea, kde nás k obědu nalákala hojně obsazená zahradní restaurace. Jen co jsme si sedli ukázalo, že jsme obklopeni samýma komounistickýma oficírama, neboť nedaleko stál prezidentský palác. No nic, objednali jsme si domácí točené pivo a pak to začalo, mocný slejvák trvající celý den a pláštěnku u sebe měla jen Iveta. Díky tomu a ještě striktním otevíracím hodinám jsme propásli možnost viděl nabalzamované tělo Ho Či Mina, národního hrdiny a "osvoboditele". Na kost jsme promokli během 10 minut,  pak nám  prodavač telefonních krytů věnoval dva šustipytle a my zvladli navštívit ještě chrám literatury zasvěcený Konfuciovi. Zde byla v r. 1076 založena první vietnamská univerzita a zrovna ten den se tam chystala jedna ceremonie spojená s koncem školního roku. Odpoledne relax na lůžku a sušení oblečení, večer ochutnávky piva a jídla v přilehlých uličkách, kde nečekaně zvítězil křupavý kebab za 30Kč.

Zbývá nám deset dní ve Vietnamu, next stop zátoka Halong na pobřeží Jihočínského moře.

Vietnam - valíme na sever

Hue, malé velkoměsto s historickou citadelou uprostřed. Druhý den po příjezdu jdeme prozkoumat místní památky. Císařský areál byl vybudován na počátku 19. století a stal se hlavním městem Vietnamu, kterému začala vládnout dynastie Nguyenovců. Citadela je oblkopena vodním příkopem a vysokými hradbami. Uvnitř se nacházelo 148 budov včetně zakázaného města kde žil císař se svou rodinou. Celý komplex byl později vypleněn kolonistyckými vojsky Francie a za Vietnamské války vybombardován Američany. Zbylo zde asi dvacet objektů a postupně se rekonstruují další. Prohlídka nám zabrala půl dne a v děsném vedru byla i dost vyčerpávající. Po vynikajícím obědě za třicet korun s lokály jsme se do toho obuli a vyšli za město hledat pagody a hrobky. Nejlepší cestou ja zaplatit za bus, popř se povozit lodičkou. Po pár hrobkách však člověk odhalí uniformitu se, kterou jsou stavěny a je odrazen od dalších průzkumů.

Večer jsme si pronajali šlapací labuť a dali pivko na řece při západu slunce. Večeři na kolonádě jsme nakonec zavrhli u důvodu vysokých cem a odebrali se do backpackeru hned u našeho hostelu,  kde jsme oslavili Ivetiny narozky a Norský státní svátek s bandou Norů.

Druhý den s pěknou opicí na zádech objednáváme taxi směr DMZ (demilitarizovaná zóna), která vznikla po druhé světové válce jako nárazník mezi Severním a Jižním Vietnamem a později jako místo nejkrvavějších bojů. Tour je spíše pro fanoušky historiky a válečné veterány. "Muzea" u některých památek jsou spíše centra propagandy s pár předměty z Vietnamské války. Vítěz píše dějiny a proto jsme se z popisků u jednotlivých relikvií dozvěděli jak bojovníci ze severu osvobodili jih při válce s Amečickým nepřítelem... trochu děsivé. Nikde nenarazíte na průvodce,  pouze u kasy nesmí někdo chybět. Dokonce i do tunelů ve kterých se skrývali Vietcong před americkými nálety jsme šli sami ačkoliv se jedná o několik kilometrů uliček pod zemí , místy bez osvětlení(za války v tunelech také nebyla žádná elektřina což musel být děsivý zážitek). Protiamerickou náladu jsem nejvíce pocítil u památníku padlým obětem kde se v křoví za silnicí válel zrezlý Abrams tank.

 Při odjezdu mě opustil sandál a tak proběhl rychlý nájezd do tržnice, kde jsem bambusáky z 150kč usmlouval na slušných 70kč.
Přejíždíme do Phong Nha kde se skrývá národní krasový park zapsaný na seznamu Unesco. Jízda nočním busem s lůžkovou úpravou byla žrádlo. Ivet dostala singl sedadlo/lůžko a my s Moni jsme se vtěsnali každý do zadních třílůžek mezi další baťůžkáře. Po 2,5hod zastavujeme před naším hotelem. Cestování je tu docela v luxusu oproti homestay v Inodnésii vloni. Pro tři už vyjde výhodněji jít do čtyžlůžka, kde je v ceně klimoška a vlastní toaleta se sprchou. Druhý den půjčujeme motorky a jedem na jeskyně. Ivet prochází rychlokurzem jízdy na skůtru. Jediným problémem je ostré zatáčení, ale toho naštěstí není tolik zapotřeba. Za městem už nás vítají pohoří strmě zakousnuté do plochých rýžových polí.

Silnice tu jsou ve skvělém stavu a po nějakém čase v džungli zastavujeme u Paradise cave. V průvodci se píše o vstupném ve výši 150kč, ale to je již minulost a každý se musíme vytasit s 250kč. V areálu jsme zrovna jediní a tak nás zaráží elektronické turnikety, které jsme tu ještě nikde neviděli. Stoupáme po schodech do výšky 200mnm kde je vstup do 30km dlouhé jeskyně, která byla objevena v roce 2005. Pro turisty je zpřístupněná pouze část dlouhá necelý kilometr, ale i tak je naco se koukat. Připadám si jako v koncertní síni, jelikož výška jeskyně dosahuje až 100m. Prohlídka nám zabrala přez hodinu.

Vedle silnice se vine řeka s příjemnými jezírky, kde si dáváme osvěžující pauzu. Po obědě v tourist centru se vracíme do vesnice na večerní party. U večeře v místní vývařovně potkáváme Stevea, motorkáře z Kanady. Nad pivkem se konverzace nejlépe rozvíjí(došlo i na ochutnávku Ivetiny třešnovice z čech) a tak po zavření všech barů se celá komunita batůžkářů přesouvá před náš hotel kde vydržíme až do pozdních nočních hodin. Další den se nese v krušném střízlivění. Čeká nás návštěva Phong-Nga cave do které se jede lodičkou. Hned vedle se táhnou schody do naší poslední jeskyně - Tien Son Cave. Všechny tři jeskyně jsou pěkné, ale pokud člověk obětuje jeden až dva tisíce, má možnost se dostat na dvoudenní stezky kam se moc lidí nedostane a vidět úžasná místa.

Náročný, parný den zakončujeme čekáním na noční bus do Sapy, který by měl trvat 17hod. Nejprve se však musíme nalodit na správný spoj což se podaří až na druhý pokus. Tentokrát jedeme společně vzadu na trojlůžku. V 7am přesedáme v Hanoi na další bus do Sapy kam přiježdíme ve dvě odpoledne. Ke snídani si dáváme bagteu mazanou přímo od stánkaře, narvanou masem, salátkem místní paštičkou a chilli za dvacet korun.

Trio ve Vietnamu

Přesouváme se z Malajsie (KL) do středního Vietnamu. Da Nang nás vítá zataženou oblohou a přijatelným dusnem. Z letiště to bereme pěšky, rovnou za našim hostitelem a průvodcem Toanem, kterého Martin oslovil přes CS. Setkáváme se s ním v krámku, kde jeho rodina šije závěsy, polštáře a další domácí textil. Sympatický leč trochu tichý Toan nás vzal na procházku městem. Da Nang je nejvíce rozvíjející se město Vietnamu, výškové stavby rychle plní obzor a po západu slunce se všechny mosty přes řeku rozehrají krásnými barvami.

Přidávají se k nám dvě Toanovi kámošky Ann a Chau, které tráví prázdniny cejstováním po své vlasti. Komunikace občas trochu zadrhává, ale lepšího průvodce bychom těžko hledali. Jako překvapení si pro nás hostitel připravil opravdu nečekanou več - čtení z ruky od jeho otce. Musim říci, že výklad byl docela pravdivý, tak uvidime jestli se vyplni i ta budoucnost. Pak jsme ještě skočili na ledový čaj vylepšený kondenzovaným mlékem a kostkama barevného želé. Ubytovnání probíhalo odděleně, neboť v bytě u Toanových rodičů jsou tolerováni jen páry stejného pohlaví. Takže tam jsem spala já s Ivetou a Martina ubytovali u jiného kamaráda.

Druhý den je ve znamení kempování. Jako celá parta vyrážíme taxikem do nedalekých hor, kde se po neočekávaných peripetiích, devíti kilometrech chůze v děsném vedru a nemalé zátěži s proviantem, dostaneme do oázi klidu, míru a levného piva. Koupel v jezírku pod vodopádem byla slast. Smutnou informací pro nás bylo, že ani jeden z Vietnamců neuměl plavat. K obědu jsme si na klacku opekli kousky kuřete a spláchli to pivkem v plechu za 12Kč. Základna na spaní  již byla postavena, dřevěná terasa s rákovovýma rohožema nebyla nejměkčí, ale alespoň nás to dělilo od nežádoucí havěti. Večer se nesl v duchu vážného tématu - komunismus. Ukázalo se, že Toan je velice vzdělaný a zajímá se o dění ve světě. Když nám vyprávěl o historii i součastnosti Vietnamu, Anna a Chau koukali jak vyvalený, že povídá něco jiného než ony znají ze školy a odmítly to přijmout.

Ráno jsme se trošku zbitý vrátili do Da Nangu, přebalili věci a pak nás otec se synem hodili na motorkách na autobus směr Hoi An. Což je malé městečko s nádherným historickým jádrem, kde se mísí japonská a čínská kultura. Hoi An kdysi býval největším přístavem v JV Asii a díky tomu, že se koryto místní řeky zaneslo, je dnes město spíše turistickou destinací než obchodním centrem. Večer se náplavka rozehrála krásnými barvami rozsvícených lampionků a samotná řeka se pyšnila famozně nasvíceenými lekníny. Hoi An je také plný krejčovských a ševcovských dílen a to jsme neodolali. Odchytila nás náhončí a už jsme listovali katalogem a vybírali látky, takže teď s náma cestují dva namíru šité oblečky.

V hostelu jsme si bookli čtyřhodinový výlet do My Son, nábožensko - kulturního centra z konce 4. století. Z původních 70 staveb se dochovalo jen 20 a jsou zasvěceni Čamským králům. Největší hvězdou výletu byl náš vtipný průvodce se svým anglicko-vietnamským výkladem. Z neúnosného horka jsme unikli do klimatizovaného autobusu a byli ready se přesunout dále na sever.