Monika opět servírkou, výlet na Castle Hill a stěhování

Monika se dostala zpět do pracovního procesu týden po mě. Na spoustu rozdaných životopisů se ozvalo pouze pár restaurací a nakonec jí jedna z nich nabídla práci na "plný" úvazek (cca 35hodin týdně).

Náš první odpolední výlet k pobřeží

The Villas
Kavárna a restaurace The Villas jede celý den, od snídaně do večeře. Díky tomu, že leží  vedle Art galerie, City Council (správa města) a dvou právnických firem, mají širokou škálu zákazníků po celý den. Mě pasovali na věčerní směny včetně víkendů, takže to teď máme doma s Martinem na střídačku. Kolegové jsou, až na pár Filipínců v kuchyni, Kiwíci (NZ). Musím říci, že tam panuje příjemná atmosféra a líbí se mi tam. Jediné mínus jsou peníze, mzdy se totiž vůbec nedají srovnat s bohatým Perthem, ale na druhou stranu tam dostanu každý den večeři, na snídani si mohu vzít neprodané mufiny nebo sandwich a po práci tam občas zůstaneme na skleničku.

Konečně jsme provětrali naše nové autíčko (stále beze jména), které jsme nakonec koupili od Lance. Je to borec  2,7l turbodýzl, takže když se mu šlápně na krk pěkně zahučí a vylítne do kopce i na pětku, jezdit s ním je radost.

Byla neděle a Monika měla vyjímečně volno takže jsme po snídani vyjeli směr Castle Hill, 80km za Christchurch do hor. Silnice mimo město jsou ve skvělém stavu a provoz tu je téměř nulový. Naše nálada se prudce zvedla, když jsme na obzoru mohli sledovat hory vystupující  z ploché krajiny. Na místě jsme to zapíchli na parkingu a vydali se ke skalním útvarům, kde se to již tetelilo turistama. Značení tras tu neexistuje a tak jsme se vydali nazdař bůh do kopců. Zéland je opravdu krajina Pána Prstenů a tenhle první výlet nás pěkně navnadil do budoucna.

Ve čtvrtek se vrátila z dovolené Martinova kamoška, u které jsme doposud bydleli v pokoji. My celý týden hledali nové ubytko, ale bud' byl problém s realitní kanceláří nebo jsme se netrefili do volného termínu. Nakonec Martin sehnal dočasné ubytování s dalšíma třema Čechama v novostavbě kousek od centra. Takže v pátak proběhla akce kulový blesk, já vše pobalila během dne a na kole jela do práce a Martin to pak převezl naším stěhovacím vozem do zélandského domova číslo dvě.

Zpátky v realitě

Hlásíme se ze Zélandu, konkrétně z Christchurch, největšího města na jižním ostrově. Očekávali jsme ponuré rozpadlé město, ale ve finále jsme byli mile překvapeni. Připomíná nám to tu Anglii, potažmo Evropu a to se nám líbí. Zéland leží na rozhraní dvou oceánských desek a proto jsou tu častá zemětřesení. Bohužel série otřesů z let 2010 a 2011, kdy nejsilnější dosáhly 7.1 Richterovy stupnice, měli tragický dopad. Zemřelo 180 lidí a přes 10 000 budov, převážně v centru, muselo být strženo. 

První týden to tady vypadalo uplně jarně a za prosluněného počasí jsme oběhávali vše potřebné, abychom se mohli zapojit do pracovního a společenského života. Na poště se dá vyřídit poměrně hodně, od žádosti o RID (číslo kvůli daním), přes přepsání vozidla až po otevření bankovního účtu. Další krok bylo upravení našich CV na hledané pozice a x hodin strávených na netu projížděním desítek pracovních agentur. Pro chlapy, hlavně řemeslníky, je tu  vzhledem k nové výstavbě města pracovní nabíka docela široká. 

V pohostinství většinou začínájí nabírat až se začátkem sezony a o architekty tu zájem není skoro vůbec. Já jsem k hledání práce on-line přihodila staré dobré obcházení podniků po městě a z jedné kavárny/restaurace se ozvali at' přijdu na trial shift a následně mi od příštího týdne nabídli místo.Těšim se. Martin měl na práci větší štěstí viz. následující odstavec.

Přidám trochu více informací k mé nevolnícké dřině a hledání autíčka. Lance (v Čechách byste mu řekli třicet+, ale tady je to klasický dvacetipětiletý mladík), je spolubydla jedněch Čecháčků, u kterých jsme byli na grilovačce. Zde jsme si všimli dodávky Nissan Caravan 2000 -na prodej. Ten týden jsme za sebou již měli obhlédnuté tři šunky, které měly problém s rozjezdem, byly starší než my anebo nám mechanik řekl, že by se s tím bál vyjet za město, a tak auto, které není starší než my nám přišlo jako luxusní změna. Lance nás ochotně vzal na projížďku jeho Vanem a byli jsme velmi potěšeni. Dále jsme při rozvíjení mezinárodních vztahů nadohodili, že jsme mladí nadějní inženýři/pracanti, co hledají práci. Lance mi hned nabídl možnost přivýdělku. Rekonstrukce vily zasáhlé zemětřesením se skládá z několika kroků. Prakticky jde o nové omítky ve vnitřních prostorech. Lance je precizní tesař/truhlář, takže jsme vše zalepili do igelitu a dokonce jsme i vyfásli masky za $120. Pod vrstvou omítky se skrývá jakési laťování, na kterém omítka drží. To jsme museli též vytrhat. Po úklidu sajrajtu jsme opět zalepili vše do nového igelitu. Následně opravujeme některé konstrukce, dělá se falešný podhled, vše se zaizoluje a zaklopí sádrošem. Po demolicích mi byl prodloužen nepsaný kontrakt na dobu neurčitou a já se mohl vrhnout na natírání fasády, která již byla natřena na bílo, ale majitel si přeje polomatnou bílou a né matnou. Nutno dodat, že Lance již minulý rok provedl kompletní rekonstrukci exteriéru a celý dům obložil dřevem. První den natírání jsem si užíval poslední zimní den v sedmi stupňových vedrech a s nudlí na nose nechápavě očumoval Lance, kterej si všade chodil v tričku...

O uplynulém víkendu jsme vyrazili na dnb akci, kdy v místním klubu hrál Dub FX. Lehce jsme zapařili, seznámili se s dalším NZ/AU párečkem a drze pak uspořádali after party u nás na bytě. To se díky tenkým stěnám neukázalo jako úplně dobrý nápad, ale jinak Míša s Jirkou jsou moc fajn, pomáhají nám se tu aklimatizovat. Martin taky oprášil svůj DJing a sobotní odpoledne tráví hraním v místním alternativním shopu, který je součástí kontejnerové zástavby. Já jsem si zas koupila permici na hot yogu, takže trochu toho volného času strávím v teple a v pohybu.