neděle 19. července 2015

Notes from Indonesia - Flores, Labuan Bajo

Sobota 18.7. 10:00am 
Čekáme na autobus směr Ruteng

Let vrtuláčkem se až na zpoždení odehrál bez komplikací. Pro batužkáře cestovatele snad jen doporučení nechte všechny kovové"multitools" doma. Už jsme na letišti prišli o kovové nužtičky na nehty a dvoje mini kleštičky se kterýma by se přepadení letadla provádělo velmi težce.
Letiště zelo prázdnotou až na pár taxikářů. My jsme dali procházku místním slumem směr backpacker hostel Bajo view.
 Náš strach z podomních prodejců všeho možného brzy opadl. Nikdo nám tu nic nestrkal, po chvíli jsme udiveně opětovali pozdravy od vysmátých dětí, které si hrály pred domky. Bajo view nás též mile překvapil. Tento budget hostel nás uvítal nádherným výhledem na město, milým personálem a nízkou cenou za pobyt (170 000rp za stan).



 Procházka po pláži se nekonala jelikož LBJ je spíše přístav. Je zde jedna hlavní ulice plná zážitkových kanceláří a restaurací. Všude se píše jak na Floresu žije 90% křesťanů večer se zde však ze tlampače ozývají muslimské koledy.  Z oslav hinduistických jsme přijeli na konec ramadánu.


Ráno nebo spíše ještš v noci nás probudili kohouti a zvuky města. Po brzké snídani jsme si šli pronajmout skútr, který nás stál 75 000 na den. Nasledovalo vyhledavani pláží, kterých jsme moc nenašli zato jsme diky dezorientovaným GoogleMaps zabloudili do Mirror Cave což jsou korálové zkameněliny. U brány jakéhosi zarostlého areálu sedělo pár místních, kteří si z toho udělali byznys. U památek se tu většinou platí za parkovné a jakéhosi průvodce, který občas plní funkci informační s bídnou angličtinou anebo pouze jak navigátor. My zaplatili 40 000rp za vstup do toho se k nám přidaly dvě holčičky (nakonec jsme zjistili že jim je 18 a studují na místních středních), které nám ukázaly jeskyně. Po jeskyních jsme se vydali dál, mapka nás dovedla kamenitou cestou k turistickému rezortu v zátoce. Za poplatek jsme se dostali na luxusni pláž s bazénem.




Další den jsme se vydali hledat vodopády. Hlavní silnice je ve skvělém stavu, jízdu zde sem si fakt užíval, bohůžel jakákoliv odbočka je v podstatně horším stavu. GoogleMaps opět zklamaly svým diletantstvím a nám nezbylo nic než se ptát místních. Nakonec se nás ujal mlady motorkář co asi mířil do stejné vesnice a kodrcal se s námí 10 km. Na místě nás již přivítaly děti jestli nechcem "local guide". Nechtěli jsme zbytečné utrácet zamířili jsme do džungle. Nakonec jsme vlezli někomu na rýžové pole. A to už se k nám řítil majitel políčka i s dětmi jestli nechcem vzít k vodopádu. Jelikož nerozuměl ani slovo anglicky lehce jsme se dohodli na částce 10 000rp. Cunca (vodopád) Rami był na dohled a cesta trvala ještě 10 min. U vodopádu jsme dali sváču, zklamali průvodce jeho odměnou a šlapali zpět do kopce. Ještě nám zbývala spousta času tak jsme se vydali hledat Cunca Walung. S trochou a pomocí místních jsme dorazili do improvizované recepce, kde jsme za poplatek 100 000rp dostali stoletého pasáčka koz ), který nás následoval bežíc za skutrem. Po cestě se mi povedlo na svažité prašné zatáčce sklopit skútr a sedřít Monče koleno. Na místě nás čekal kaňon a hukot skrytého vodopádu. Od toho nás dělila asi sedmimetrová skočka do vody. Zatvrzelá Monika se nechala lehce přemluvit k sebevražednému skoku (máme natočeno). Přeživší jsme vplavali do soukromé vířivky s nádherným výhledem na vodopád.


Žádné komentáře:

Okomentovat