Pondělí 20.7. 9:00, autobusové nádraží Ruteng směr Bajawa
Přesouváme se směrem na východ Floresu, města jsou tu od sebe 4-5 hodin jízdy. V plánu máme vždy jeden den přesun a zmapovat město, druhý den průzkum širšího okolí. Po bedlivém uvážení jsme jako hlavní transport vyloučili skútr a raději se rozhodli pro minibus. Tady se nabízejí dvě možnosti, seriozní soukromá společnost Gunnung Mas, kde si dopředu zaplatíš místo, a druhou možností je jet veřejnou dopravou, kde minibus vyráží až když se ráno naplní nebo spíše přeplní kapacita, hraje zněho šíleně na hlas hudba a za volantem je pochybný mladík.
Do Rutengu, města v horách, nás za 4hod a 80 000Rp dopravil Gunnung mas. Město je o něco větší než Labuan Bajo, disponuje univerzitou, chrámem, několika kostely a všichni jsou silně věřící(pro změnu křesťané). Z autobusu se necháme vyložit před jedním ze dvou místních hotelů, s majitelem dáme řeč a ten nám dohazuje homestay. Máme svůj čistý pokoj a tragickou koupelnu sdílenou s ostatními za 150 000Rp/noc i se snídaní. Do stmívání zbývá pár hodin, jdeme obhlídnout město, očividně jsme jediní turisti široko daleko, bílá kůže je středem pozornosti. Všichni na nás zvědavě koukají, hned zdraví a smějí se, je to milé. Poštěstilo se nám seznámit s místním učitelem Augustýnem, který uměl dobře anglicky a nabídl se jako průvodce.
Na neděli jsme si pronajali skútr, Augustýn nás ráno po snídani vyzvedl a pozval nás na kávu k jeho příbuzným, kteří bydleli hned vedle nás. Martin se marně snažil vysvětlit, že kafe nepije, ale na to neslyšeli a už stály tři silně oslazený turci na stole. K zakousnutí nabídli tradiční vařený kořen, který chutnal trochu jako sladká brambora. Následoval společný výjezd na svatý kopeček/vyhlídku na okraji Rutengu a dál už jsme jeli sami. O první atrakci se postaraly rýžová pole ve tvaru pavoučích sítí, bohužel byla zrovna posekaná. Druhý bod programu byl vodopád Cunca Lego, ke kterému jsme nenašli přesné dopravní info. Ptali jsme se místních a po hodině jízdy na vcelku dobrém povrchu jsme dojeli do vsi Tengkulese. Dva týpci na motorce se hned nabídli, že nám ukážou cestu, dali jsme 40 min hike skrz rýžová pole a místní osídlení, hned se na nás nabalily desítky dětí a dovedly nás k nádhernému dvoupatrovému vodopádu. Spodní patro nám bylo málo, tak jsme se za místníma vydrápali po šíleném svahu do prvního patra vodopádu, stálo to za to. Po návratu pod vodopád jsme se chtěli zbavit průvodu dětí tak jsme výrostkům co nás vedli většinu cesty dali 50 000rp. Udiveně přijali naše peníze a šli zpět ke svým motocyklům. Bohužel školka zůstala s námi a my si po chvíli připadali jak tučňáci v ZOO. Dát si oběd nepřipadalo v úvahu protože malí supi veškeré jídlo brali za své. Nakonec nám nezbylo nic než se s průvodem vydat zpět do vesnice kde jsme konečně měli klid.
Žádné komentáře:
Okomentovat