33 km
1300 m převýšení
14 hodin
středně náročné
Před námi byly vyjímečně dva dny společného volna a to se nemohlo využít jinak než pořádným výletem. Na tenhle dvoudenní trip s přespáním v horské boudě jsme dostali tip od našich bývalých spolubydlících. Díky předešlé oslavné noci jsme přípravu trochu podcenili a ráno vše narychlo balili a ještě se blíže seznamovali s trasou. Průvodce vybízel ke koupi backcountry hat passu, vstupné do většiny horských chat ($100/půl roku), ale ty se prodávají jen ve specialních officech, které mají o víkendu zavřeno. Takže jsme si v běžném infocentru koupili jednorázové vstupné za $15 a vyjeli 70 km SZ za Christchurch.
Je poledne, auto necháváme v malé osadě nedakelo začátku tracku, nahazujeme batožiny a za lehkého deštíku se silným větrem vyrážíme vzhůru za dobrodružstvím. Po chvílce vychází sluníčko a my si užíváme blízkost rostlinných druhů, co nám tak připomínají domov (pozn. kdo nebyl rok obklopen buší nebo palmama, nepochopí).
Trasa vede korytem řeky, která vypadá po tání sněhu celkem živě. Najednou nám v cestě stojí kus skály zasahující až do vody. Slepě tedy následujeme vyšlapanou stopu vedoucí prudce do kopce jakoby oklikou. Až pod samým vrcholkem mi dochází, že tudy to nepůjde. Náhle si uvědomím, že se krčíme na extrémním svahu loupající se skály a z pohledu dolů se mi dělá mdlo. Dávám povel k ústupu a dolů se plazím jako had. Jde se na plán B - rivercrossing. Martin vybírá nejvhodnější místo a sám nejprve testuje proud řeky. Při cestě tam máme vody jen po kolena.
Na cestu zpět, kde pokračuje naše trasa, si už ale musíme sundat i kalhoty a bedlivě vážit každičkého kroku, protože proud je silný a voda tak ledová, že zhruba v polovině přestáváme nohy cítit. Brzy nám dochází, že tahle disciplína je regulérní součástí celé trasy a ke konci už nejsme žádní zelenáči. Dalším překvapením bylo převýšení trasy, cesta údolím vedla spíše jen nahoru a dolu po přilehlých kopcích než po rovině. Po sedmi hodinách náročného terénu, se západem slunce v zádech jsme s napětím vyhlíželi náš cíl, Hamilton hut. Jen co jsme v dáli zahlédli její střechu, vykouzlilo nám to úsměvy na tvářích a poslední kiláček už jsme jen vtipně žertovali, co bychom si dali za jídlo, kdyby to jen byla chata s restaurací v českých horách :-)
Na cestu zpět, kde pokračuje naše trasa, si už ale musíme sundat i kalhoty a bedlivě vážit každičkého kroku, protože proud je silný a voda tak ledová, že zhruba v polovině přestáváme nohy cítit. Brzy nám dochází, že tahle disciplína je regulérní součástí celé trasy a ke konci už nejsme žádní zelenáči. Dalším překvapením bylo převýšení trasy, cesta údolím vedla spíše jen nahoru a dolu po přilehlých kopcích než po rovině. Po sedmi hodinách náročného terénu, se západem slunce v zádech jsme s napětím vyhlíželi náš cíl, Hamilton hut. Jen co jsme v dáli zahlédli její střechu, vykouzlilo nám to úsměvy na tvářích a poslední kiláček už jsme jen vtipně žertovali, co bychom si dali za jídlo, kdyby to jen byla chata s restaurací v českých horách :-)
Moderní stavení se pochlubilo palandami o kapacitě 20 lůžek, velkým krbem a tekoucí vodou. Martin rozdělal v kamnech, za praskání dřeva jsme si uvařili polévku z pytlíku a kochali se výhledem na řeku. Takový netradiční narozeninový den :-).
Druhý den probíhal v podobném duchu, jen dva lanové mostky nám usnadnili cestu, ale terén byl zase více podmáčený, takže jsme po okrajích stezky skákali jako kamzíci. Vůdci smečky to nejednou tak podklouzlo, že skončil po kotníky v bahně. Značení trasy trochu pokulhávalo, signál se ztratil hned na začátku a do toho jsme za celou dobu nepotkali ani živáčka.. no lepší nemyslet cobykdyby. Poslední kilometry, našteští sestupu, jsme došli už jen setrvačností a to nás ještě čekalo stopování, neboť trasa nebyla okružní. Asi po 10-ti minutách nám zastavil místní opravář strojů, hodil nás k našemu autu a tím se završil náš první výlet místní divočinou.
Já sem si ještě během sestupu zvládnul udělat lehkej výron kotníku se kterým sem měl pěkně otravný týden v nové práci. Chlapi se s tím nepářou a dělá se od 6:30am což pro mne byl zprvu šok. Dnes jsme si dali páteční rychlovku od šesti od rána. Naštěstí se brzy přejíždělo na Safety training, který nám umožní opravovat vady ve státních domech pro sociálně slabé. Dozvěděl jsem se jak poznat takzvané "methlabs" (varny metamfetaminu) a jiné krizové situace. Azbest je zde téměř srovnáván s radioktavním odpadem a musí se tak s ním nakládat. Zítra je Sobota což znamená opět ranní šichtu od 6:30am...
Já sem si ještě během sestupu zvládnul udělat lehkej výron kotníku se kterým sem měl pěkně otravný týden v nové práci. Chlapi se s tím nepářou a dělá se od 6:30am což pro mne byl zprvu šok. Dnes jsme si dali páteční rychlovku od šesti od rána. Naštěstí se brzy přejíždělo na Safety training, který nám umožní opravovat vady ve státních domech pro sociálně slabé. Dozvěděl jsem se jak poznat takzvané "methlabs" (varny metamfetaminu) a jiné krizové situace. Azbest je zde téměř srovnáván s radioktavním odpadem a musí se tak s ním nakládat. Zítra je Sobota což znamená opět ranní šichtu od 6:30am...
