Notes from Indonesia - Bali_02

Středa 10:30am, Bali airport
Tak čekáme na let do Labuan Bajo, Flores Island. První let byl volný až na dnešek takže jsme si prodloužili pobyt na Bali Cliff ville a pocestovali po ostrově.
V pondělí jsme zamířili do Green Village, což je vesnička v džungli postavená výhtadně z bambusu. Je zde cca 9 vil a další se staví. Dále je tu škola postavená ve stejném stylu. Pronájem jedné vily s třemi ložnicemi vyjde na $500/den. Šest vil tu je v dlouhodobém pronájmu. Cesta skútrem nám zabrala hoďku a půl. Jízda byla napínavá jak jsme se proplétali skrz roj motorek proložených automobilovou dopravou. Vyjet změsta prakticky nelze jelikož život existuje podél vševh silnic. Kousek před cílem jsme se však dostali do džungle a užívali pocitu exotiky a izolace. Po pžíjezdu jsme naběhli do bambusové recepce a sjednali částečnou tour za pouhých $15 jinak se platí $35 za prohlídku vil, školy a bambusárny. Design a přírodní architektura nás ohromili. Prolezli jsme jednu vilu kde se smí fotit. Měla 5 pater a veškerý interiér byl z bambusu. Vyjma spotřebičů a toalety bylo vše přírodní. Po tour jsme objížděli okolí a hledali školu která je proslulá svým nádherným mostem přes řeku.

V úterý jsme se s přáteli vydali do chrámu Tenah Lot, který je postaven na umělém útese. Chrám se nachází nad Kutou, kde je jedna z provařených turistických pláží. Po cestě jsme také narazili na nádherná rýžová pole. Na místo jsme dorazili za odlivu takže jsme se dostali až k chrámu stejně jako davy turistů takže fotky výrazně ztratily na romantice. Podívaná přesto stála za to takže jsme uhádali v jedné z mnoha provozoven občerstvení na útese slevu a pokochali se s milkshakem a chlazeným pivkem Bintangem.

Notes from Indonesia - Bali_01

První týden na Bali skoro za námi. Bydlíme v Surfhouse Bali Cliff v Jižní Kůtě což je nejjižnější cíp Bali as 30min od letiště. Cestujeme na lehko pouze s batohama. Hned po příjezdu jsme se zasmáli nad hordou taxikářů s cedulkami čekajících na pasažéry. Mezi nimi byl i Paulus co nás hodil do vily. Vilu vlastní čech takže tu o čechy není nouze. Máme vlastní pokoj a sdílíme toalety za 15$ na noc.

První den jsme vzali skútr a vyrazili do vesnické divočiny pro benzín, rupie a jídlo. Za australský dolar dostanete 10 000rp tedy 20Czk. Dokud nemáte v penežence všechny druhy bankovek muže se stát že se spletete. Takže první litr benzínu nás nestál dolar ale deset. Oni vám vrátí jen člověk nesmí hned odejít.

Potraviny tu stojí skoro jak v čechách což pro nás byla příjemná změna. Najíst se dá dokonce levněji, v místním Warungu lze dostaz jídlo od 40czk takže vařit se moc nevyplatí. Warung fungudje na stylu rýže/nudle smažené/nesmažené s čím si vyberete. Zelenina může být i pálivá, dále tu lze nalézt pečené rybky, kousky kuřete, různé smaženiny. Něco má nasládlou chuť a voní to po citrónu. Hledání Warungu u cesty je vždy dobrodružství jelikož se jako Evropan bojím o kvalitu přípravy spojenou s čistotou atd.. Po chvíli tovšak člověk přestane řešit (dokud ho nepotká první "zažívací potíž").

Pláže jsou tu ráj surferů, všude jsou nějaké vlny. Vstup do vody bývá písečný ale rychle přejde do korálu,takže při odlivu si mužete lehce pořezat nožky. Není tu ani tolik turistů. Počasí se přez den blíží k třicítce a hic tu je jen když je čistá obloha, která se za den dokáže několikrát změnit. Párkrát jsem si z villy pujčil prkno a musím říct že mám stále co dohánět.

V pátek jsme podnikli výlet s kamarády směr vulkán Batur na severu. Po cestě jsme navštívili pár dílen (batik, stříbro a dřevoryt), rýžová pole a temples(chrámy). Také jsme podnikli výlet na Uluwatu Temple což je posvátné místo na útesu plné oprsklých opic. Jedna mi tam ukradla čepici, ale naštěstí jsem jí získal zpět.

V plánu na další týden je přesun na Flores island což je ostrov vzdálený 1,5 letu směr východ. Zatím nemáme jasno zdali jet lodí nebo letět.

Last days in Perth

Týdny dřiny konečně za mnou, začátkem týdne jsem teda ještě maloval u jedné zákaznice, ale to už jsem mlel z posledního. Monča jela standard úklidy až do posledních dní a dokonce dostala i pár směn v Matildě. Minulou neděli jsme také uspořádali rozlučkovou party, která opět proběhla na jedničku. Pořádně jsme se na ní připravili. Monča napekla Anzac sušenky, masové pyrožky a udělala pomazánky a já jsem uplácal a upekl masové koule. Nakonce dorazili pouze Češi takže nás nezdržovaly žádné jazykové bariéry od pití. Nato doplatilo pár zúčastněných solidní opicí. Já jsem druhý den nebyl schopný dorazit na plánované natírání a musel jsem ho o den posunout.

Rozloučení s Perthem bylo krátké a bez slz. Jeli jsme okouknout architektonický skvost, kampus univerzity Edit Cowan na severu města. Další den jsme vstávali před úsvitem a jeli do South Perthu, kde je báječný výhled na centrum. Vstávání se vyplatilo a obzor se brzy začal zalévat nádhernými barvami od vycházejícího slunce. Na rozloučení s oceánem nějak v týdnu nebyl čas. Já jsem také chtěl navštívit místní vyhlášené kasíno. Jediný, kdo z našich kamarádů v pátek večer nepracoval byla korejka Jin, která přizvala další své kamarádky. Nakonec jsme šli na večeři do korejské restaurace, kde jsme si dali dohromady "pálivá" kuřecí křídla. Byl to fakt masakr, měl sem co dělat abych to do sebe nasoukal (to bylo vlastně jediné místo kde jsem za celý pobyt uronil slzu). Do kasína nás svezla jedna kamarádka. Dali jsme si jako velký páni hezky pintu pivka za deset a já rozměnil padesát těžce vydělaných dolarů a šli jsme na ruletu. S Mončou jsme se střídali v sázkách a po dramatických ztrátách jsme odcházeli v plusu sedmdesátipěti dolarů, což se ve finále rovnalo celkové útratě našeho večera.

Balení je děsná činnost kór když člověk dělí věci do balíku směr Čechy, batohu směr Indonésie a zbytek do krosny, která tu na nás pár týdnů počká.

/uploadováno ne letišti fotky budou později./

Studijní kapitola uzavřena

Omlouváme se všem věrným čtenářům za naši dlouhou odmlku, popravdě nebyl moc čas a ani se nic extra nedělo. Začátkem týdne jsme měli závěrečné zkoušky v rámci našeho posledního kurzu FCE a CAE. Zdálo se nám to docela těžké, ale snad na těch minimálních 60% dosáhneme. Na výsledky si ale musíme počkat 2 měsíce.. Jsme rádi, že už tu každodenní rutinu máme za sebou, bylo to docela vyčerpávající, ale stálo to za to. S tím se pojí rozmanité oslavy od řádného točeného pivka v hospodě, přes kolu s rumem v parku, brazilskou párty v klubu až po exkurzi místním pivovarem včetně free tastingu.

Teď máme měsíc prázdnin a můžeme makat full time. Martin sehnal práci na stavbě, demolice celého patra v kancelářské budově, je to na dva týdny v kuse včetně víkendů, dřina, ale alespoň za dobré peníze. (je to v prvním patře takže někdy se občas nachodím, hrubým odhadem jsem za den vyšlapal na nejvyšší budovu světa a s kusem sádroše zase slezl dolů -pozn. nevolníka). Mě dali v Matyldě košem, jak je tu zima, tak nemají žádné akce, takže jsem odkázaná jen na uklízení. 

Náš odjezd se kvapem blíží, 5.července nám končí víza a letíme na měsíc do Indonésie, za teplem a exotikou. 13. srpna se sem vrátíme pro zbytek věcí a frčíme na 4 dny do Sydney, vyfotit se s operou a zažádat Martinovi o nový pas. No a na ten náš vysněný Nový Zéland, konkrétně do Christchurchu přicestujeme 18. srpna. Teď řešíme spoustu věcí jako víza, očkování, cestovní pojištění, ubytování, vrácení daní, rozprodávání našich krámů a v neposlední řadě suvenýry pro naši rodinu a kamarády :-)

Taky se nám tu pěkně ochladilo, přeci jenom 1. června začala kalendářně zima, ale vypadá to spíš jako podzim, všude samé listí. Už jsme tu zažili v noci i 3°C, to pak byla ta ranní jízda do školy docela mrazivá. Přes poledne se to ještě vyšplhá na 20°C, ale večery jsou studený. Párkrát už jsme poseděli u venkovního krbu, ale na častější pálení musíme pořešit dřevo.

Trip to Margaret River

Dva týdny zpátky si Austrálie připomínala první velké vojenské tažení v rámci I.SV - Anzac Day a s tím je spojen státní svátek. Ten připadl zrovna na sobotu, což znamená, že volný den se tady příjemně přesouvá na pondělí. My jsme prodloužený víkend s vidinou pěkného počasí využili pro výlet do oblíbené destinace 270km jižně od Perthu - Margaret River.

Vyrazili jsme v pětičlenné sestavě, 4 češi a Korejka, takže jsme mohli pěkně procvičovat angličtinu a porovnávat národní zvyklosti. První zastávka proběhla v Busseltonu, jehož molo je prý nejdelší dřevěná konstrukce na jižní polokouli (1841m). Pro lenochy tam jezdí dokonce vláček, my jsme se v rámci šetření času a peněz, jelikož to bylo placené i pro pěšáky, nezúčastnili. 

Do Conto´s campside jsme dozazili ve 3h odpoledne a pak už to nepokračovalo tak hladce jako na našem předchozím výletě. Nejdřív jsme při couvání přehlídli nízký kůl a promáčkli nárazník a pak jsme nemohli najít cestu k moři a dlouho jsme se prodírali roštím přes duny. Nicméně to stálo za to, krásné výhledy, západ slunce, pohoda...

Večer jsme poprvé grilovali steaky z klokana, chutná to jako hovězí, ale musí se víc žvýkat. Hawon připravila tradiční korejské jídlo Bulgogi, naložené hovězí maso v sojovce, sezamovém oleji s cibulí, jablkama a hruškama a bylo moc dobrý. Po západu slunce byla docela kosa, ale naštěstí jsme si mohli udělat oheň a přežít v poklidu večer.

Druhý den po snídani jsme si to namířili na vyhlášený surfařský spot, kde ještě před pár dny probíhaly závody na čtyřmetrových vlnách. My jsme zažili už menší vlny, ale zavíraly se dokonale, první pořádný který jsem kdy viděla. Martin si možnost zajezdit na profi vlnách v ledový vodě nenechal ujít, ale na stupně vítězů musí ještě trochu potrénovat. 

Sváteční oběd proběhl v parku vedle Margaret River, pro změnu jsme grilovali párky s bramborama a s plnýma pupkama jsme se pak vydali na procházku proti proudu řeky.

Z únavné a dlouhé zpáteční jízdy do Perthu nás nečekaně vytrhl policista měřící rychlost, zrovna když jsme předpisově nejeli a aby toho nebylo málo, tak tady se o státních svátkách davají double pokuty. Dozvuky výletu jsou tedy v podobě obesílání vrakovišť kvůli nárazníku a checkování schránky kvůli tučné pokutě.

Easter in Perth

Velikonoce v Austrálii nemají takový význam jako pro nás evropany, ale stejně jsme si tu mohli vychutnat příjemné čtyři dny volna. Čtvrteční večer po škole jsme strávili na školní party, která probíhala stejně jako minule v baru Mustang.

 Tentokrát jsme se zkušeně v půlce večera přesunuli do The Game baru, který nabízí levnější pivo a více zábavy. Paradoxně, protože byl svátek bar zavíral již o půlnoci takže jsme se opět přesunuli do Biliard klubu, jednoho z mála volných barů kde jsme se dorazili.
V pátek jsme vystřízlivěli a na sobotní večer jsme se s českým kamarádem Michalem ze školy vydali na elektro do Metro City klubu. Bylo to TOP. Domů jsme se dostali kolem čtvrté a já v osm vstával do nové práce.

Štěstíčko mi přálo a dostal jsem se do Delaware North Company. Jde o cateringovou společnost, která zajišťuje provoz sportovního stadionu v Subiacu (kousek od nás). Hned mi nabídli dvě směny, jelikož se tam každý víkend teď hraje rugby. V deliriu jsem se vydal na kole směr stadion kde jsem obdržel firemní tričko a jelikož moje černý plátěnky nejsou akceptovatelný tak jsem musel podlepit moje jako kožený botky ještě z Anglie, který jsem si tu již prošoupal. Z food runnera (jak jsem se mylně domníval) se stala stock runner. Tedy místo nošení jídla zákazníkům jsem doplňoval drinky do lednic u barů, který se vyprazdňovaly neuvěřitelně rychle při přestávkách. Byla to dřina, ale zase žádnej stres. Nakonec jsem tam strávil 12 hodin bez pauzy. Jediný co mě hřálo na srdci a v žaludky byla vidina prachů  za tu směnu jelikož neděle jsou double pay (dvojitá mzda). Totálně vyždímanej sem dojel dom.

V pondělí jsme pro změnu pořádali BBQ party u nás. pomlázka ani vajíčka se tento rok nekonali. Počasí se zhoršilo, ochladilo se a trochu sprchlo. Nás to ale nezastavilo. Pár přátel dorazilo a já jsem ugriloval špízy pro všechny, které Monča den předem připravila. Padla trocha piv a vínko. Úspěšně jsme otestovali hru, kterou jsme dostali k Vánocům v balíku z Čech od mojí rodinky (ano balík dorazil asi po čtyřech měsících, příště prosím leteckou poštou jinak už by nás tu balík nemusel zastihnout :-) ).

SW Camptrip_05 - Windy Harbour, Tree Top Walk, Diamond Tree

Den 9. - Walpole NP

Rybaření na Parry beach bylo jedno z nejplodnějších. Na pravé rybí návnady brali jak divý, ale jen malý kousky, takže jsme je po identifikaci a vyfocení pustili na svobodu. Ještě, že jsme nic velkýho nechytli, protože by stejně nikdo neměl sílu a znalost jak to krásný zvíře zabít a vykuchat. 

Balíme a jedem do Valley of the Giants, na stezku v korunách stromů - Tree Top Walk, vstupné $15 na osobu. Délka trasy je jen 600m a v nejvyššm bodě dosahuje výšky 40m. My si užíváme pobyt v pořádném lese, protože většina NP disponuje jen nízkým porostem a suchým křovím. Gigantama se tu rozumí Tingle trees - eukaliptusy, nejvyšší stromy ve WA, dosahují až 30m, v obvodu až 22m a některý jsou starý i 400 let.

 
Jejich výhodou je, že vydrží i lehké požáry o čemž jsme se přesvědčujeme na vlastní oči. Projíždíme lesem, kde ještě před deseti dny hořelo. Na netu píší o spálených 25 000 ha lesa, občas je vidět ještě doutnání. Měli jsme štěstí, že to nevzalo i  náš poslední camp - Windy Harbour. Zde si paradoxně rozděláváme první legální oheň  a za lehkého deštíku si užíváme večer.

Den 10. - zpět do reality

Zde je vidět záběr celé cesty (pouze * na východ od aktuální trasy)

Počasí se zkazilo, celou noc prší, takže v 6am už pakujeme. Do Perthu to je 370 km. V nejbližším městečku si dáváme kávu s dortíkem a jedem prozkoumat místní vinařství. Jako dárek za půjčené auto kupujeme Polákovi nejlepší Pinot Noir ze sadu Salitage ( $40) a sami se necháváme pozvat na free tasting dalších odrud.

Hladinu adrenalinu si nenecháme klidnou ani poslední den. V ceste nám stojí vyhlídkový eukaliptus Diamond Tree, na který se dá vyšplhat do výšky 52m po ocelových příčkách. Tyto pozorovatelny byly zřízeny v minulosti pro pozorování bush fires. Na to, že v AU jsou na všechno děsně opatrný, tady s jištěním celkem šetřili. Utáhnout boty a vzůru, v polovině mi to zpěvu vůbec nebylo, ale pak se to zlepšilo. Další poklona patří Mirkovy, který netrhal partu, zaťal pěsti a vyšplhal až nahoru. 

Poslední zastávku před Perthem děláme v Bunbury, kde mám typ na pozorování delfínů. Posilněni nevýrazným fish and chips dojedem na nejzazší výběžek u přístavu a už z auta vidíme spousty ploutviček. Bohužel po celou dobu pozorovní zůstává jen u ploutví, celí se nám neukáží ani ve skoku ani blízko mola. 

Za mě tedy musím říct, že mě tenhle výlet nabil pozitivní energií. Poznal jsem, že WA není jen život v kleci jednoho velkoměsta bez stromů a zvířat, kde se člověk pořád musí ohánět aby měl práci nebo aby se soustředil ve škole... Bylo to jen devět dní, ale viděli jsme tolik věcí na který vždy budu rád vzpomínat s úsměvem na tváři. Teď to jsou dva týdny od našeho výletu a už jediný na co myslím je kdy vypadneme z Perthu a jestli to rovnou bude na náš vysněný Zéland (-: -Martin