SW Camptrip_05 - Windy Harbour, Tree Top Walk, Diamond Tree

Den 9. - Walpole NP

Rybaření na Parry beach bylo jedno z nejplodnějších. Na pravé rybí návnady brali jak divý, ale jen malý kousky, takže jsme je po identifikaci a vyfocení pustili na svobodu. Ještě, že jsme nic velkýho nechytli, protože by stejně nikdo neměl sílu a znalost jak to krásný zvíře zabít a vykuchat. 

Balíme a jedem do Valley of the Giants, na stezku v korunách stromů - Tree Top Walk, vstupné $15 na osobu. Délka trasy je jen 600m a v nejvyššm bodě dosahuje výšky 40m. My si užíváme pobyt v pořádném lese, protože většina NP disponuje jen nízkým porostem a suchým křovím. Gigantama se tu rozumí Tingle trees - eukaliptusy, nejvyšší stromy ve WA, dosahují až 30m, v obvodu až 22m a některý jsou starý i 400 let.

 
Jejich výhodou je, že vydrží i lehké požáry o čemž jsme se přesvědčujeme na vlastní oči. Projíždíme lesem, kde ještě před deseti dny hořelo. Na netu píší o spálených 25 000 ha lesa, občas je vidět ještě doutnání. Měli jsme štěstí, že to nevzalo i  náš poslední camp - Windy Harbour. Zde si paradoxně rozděláváme první legální oheň  a za lehkého deštíku si užíváme večer.

Den 10. - zpět do reality

Zde je vidět záběr celé cesty (pouze * na východ od aktuální trasy)

Počasí se zkazilo, celou noc prší, takže v 6am už pakujeme. Do Perthu to je 370 km. V nejbližším městečku si dáváme kávu s dortíkem a jedem prozkoumat místní vinařství. Jako dárek za půjčené auto kupujeme Polákovi nejlepší Pinot Noir ze sadu Salitage ( $40) a sami se necháváme pozvat na free tasting dalších odrud.

Hladinu adrenalinu si nenecháme klidnou ani poslední den. V ceste nám stojí vyhlídkový eukaliptus Diamond Tree, na který se dá vyšplhat do výšky 52m po ocelových příčkách. Tyto pozorovatelny byly zřízeny v minulosti pro pozorování bush fires. Na to, že v AU jsou na všechno děsně opatrný, tady s jištěním celkem šetřili. Utáhnout boty a vzůru, v polovině mi to zpěvu vůbec nebylo, ale pak se to zlepšilo. Další poklona patří Mirkovy, který netrhal partu, zaťal pěsti a vyšplhal až nahoru. 

Poslední zastávku před Perthem děláme v Bunbury, kde mám typ na pozorování delfínů. Posilněni nevýrazným fish and chips dojedem na nejzazší výběžek u přístavu a už z auta vidíme spousty ploutviček. Bohužel po celou dobu pozorovní zůstává jen u ploutví, celí se nám neukáží ani ve skoku ani blízko mola. 

Za mě tedy musím říct, že mě tenhle výlet nabil pozitivní energií. Poznal jsem, že WA není jen život v kleci jednoho velkoměsta bez stromů a zvířat, kde se člověk pořád musí ohánět aby měl práci nebo aby se soustředil ve škole... Bylo to jen devět dní, ale viděli jsme tolik věcí na který vždy budu rád vzpomínat s úsměvem na tváři. Teď to jsou dva týdny od našeho výletu a už jediný na co myslím je kdy vypadneme z Perthu a jestli to rovnou bude na náš vysněný Zéland (-: -Martin