SW Camptrip_02 - Fitzgerald River NP, Cape Le Grand NP

Den 2. - Fitzgerald River NP

Vstáváme brzo, snídáme na pláži, balíme a vyrážíme do Visitor Centra pro mapky a info a hlavně doplňujeme palivo u samoobslužné benzínky. Vstup do NP je $12 za auto, na bráně je jen kasička na peníze a doklad o zaplacení, poctivost navštěvníků kontrolují rangeři. 

Vyšlápli jsme si na East Mount Barren (450m.n.m.) pak jsme se vyvalili na místní pláži, kde hodně foukalo a vlny se zdály ideální na surf, ale realita byla jiná. Odpoledne proběhl druhý trail k Hamersley "inlet", což je zátoka, do které ústí řeky a od oceánu ji dělí jen pláž. Cíl dne bylo najít camp s BBQ a zásuvkama pro dobytí celé foto aparatury. Malý bushcamp ve Stokes NP byl nejblíže, když se v 6pm začalo stmívat. Chytili jsme akorát poslední volný flek pro stany a auto. Na plynovém BBQ Mirek ugrilovat hovězí steaky s bramborem a díky solárnímu světlu jsme na to i viděli. O sprchách a zásuvkách si necháváme zdát.

Den 3. - Lucky bay

Ráno snídaně v jednom z piknik přístavků s výhledem na místní "inlet". Následně jdem omrknout, kam jsme to vlastně přijeli. Ve středu NP leží Stokes Inlet, dáme procházku až k oceánu, pokecáme s rybářema a sledujeme pelikány.

Míříme na nejvýchodnější bod naší trasy - Cape Le Grand NP se zátokou Lucky bay s nejbělejším písekm v celé WA. Máme opravdu štěstí, poslední volná místa jsou už jen ve stanové sekci. V campu nás hned vítají klokani, kteří jsou na turisty už zvyklí. Pláž je jak z katalogu, písek jak hladká mouka a spousta klokanů.

 První rybaření bylo opravdu vtipné, jeden prut made in China, druhý z části ulomený a nalezený v odpadkách. Ani Mirkův zážitkový den s Vágnerem nám nepomohl k úspěšnému nahození. Pak jsme dostali pár rad od Holanďanů a tím se náš výlet změnil z chytání vln na chytání ryb. Ten den jsme nic nechytli, ale viděli jsme dva rejnoky a Holanďan před náma chytnul, zabil a vykuchal velkou squid - chobotnici.

Den 4. - Lucky bay

Zůstáváme další den. Ráno nás budí čeština od vedlejšího parkoviště a shodou okolností jsou to naši spolužáci ze školy. Posnídáme společně a protože je pod mrakem vyrážíme na túru na nedaleký Frenchman´s Peak (262mnm). Skrz vrchol vede velká jeskyně a výhledy taky nejsou k zahození. 

Sestup nám zpestříl lehký deštík a ztráta značené cesty, takže jsme se ocitli uprostřed příkré stěny, což Mirkovi, který má strach z výšek, úplně nedělalo dobře. Odpoledne jsme prozkoumali vedlejší zátoku a pak se obloha rozsvítila a kluci vytáhli pruty.

Takové chytání ryb je věda. Dá se to dělat mnoha způsoby, my jsme zkoušeli klasický lov ze břehu stylem nahoď, přitahuj a doufej že si ryba všimne tvojí návnady. Návnada může být v podobě atrapy nebo kusu menší rybky popř squid. Záleží na všem od velikosti háčku, použitých olůvek jako závaží, lokace, času až po prachsprosté štěstí. Když už má člověk to štěstí, že se nachází v lokaci kde jsou nějaké ryby většinou to skončí u ohlodané návnady. Když už máte to heroické štěstí že zaseknete ryby při navíjení na vás z vody vykoukne 20 cm čudla co nestojí za ten kuch...

Povečeřeli jsme polévky z pytlíku, většina campu šla spát po setmění a my jsme u svíčky popíjeli s Čechama a Holanďanama pivo a meruňkovici. Bez kytary a ohně, který je většinou zakázaný, je to docela smutné campování.

.

SW Camptrip_01 - Aneb Cesta z města

Den 0. - nákupy

Výlet už se blíží, konečně máme k dispozici auto- Toyota Camry a můžeme na poslední chvíli koupit vše potřebné. Ráno jdem ještě společně k Angele, kde já uklízím domácnost a Martin se tam nově stará o údržbu exteriéru - bazén, tenisový kurt, vjezdy,..

Spolubydlící nám půjčili karimatky, esky - chladící box, plynovou bombu a zbytek jsme si koupili sami. Nejlevnější spacáky v hypermarketu, stan a rybářský prut přes Gumtree a jídlo na týden. Večer to byl mazec, vše logicky pobalit, ladit detaily s Mirkem pres fb, do toho na nás vyšel úklid sharehousu, budík ve 4:40 kvůli žádosti o WH víza a uspěšné vyplnění formuláře.

Den 1. - Wave rock

Probuzený už jsme dost, já jdu na poslední úklid ke Karen a Martin pakuje auto. Vyzvedáváme Mirka a vyrážíme 350km na východ do vnitrozemí. Cestou potkáváme jen pár aut a uprostřed ničeho leží mega žulová skála, která má v jedné části tvar vlny (15m vysoká/110m dlouhá). Uděláme krátkou procházku po skále s výhledem do bushe a cestou k Hippos Yawn - Hroší zívanec fotíme papoušky, červánky a vycházející měsíc.. no docela romantika. Zbylých 240 km do Hopetounu se střídáme v řízení a spaní (já teda jen v tom spaní), dochází benzín, nejbližší pumpa už má v 9 pm zavřeno a my s prázdnou nádrží dorážíme do campu. Je 10 pm tma, spousta karavanů, všichni už spí, my si namažeme tousťák, dáme pivko, s čelovkama postavíme stany a na kutě.

 

Novinky z 61 Williams Rd

9am - Monika uklízí u zákaznice a já plním auto na náš vejlet.

Poslední týden byl ve znamení změn, napětí a emocí. V práci došlo ke větším neshodám mezi mnou a vedením Matilda Bay takže jsem byl nucen ukončit práci u nich. Jsem téměř bez práce (až na pár směn ve Wild Duck rest.) a nikdo aktálně nenabíra, takže trochu pruda.

V pondělí na státní svátek jsme se vydali na Penguin Island. Což bylo zajímavé zpestření. O kterém bude příspěvek později, jelikož teď nestíhám. Spoiler Alert: viděli jsme jednoho tučnáka.

Dlouho plánovaný výlet s kamarády nevyšel asi natřikrát mi to kámoš odřekl s tím, že nám pujčí auto a ani to se nakonec nestalo. Naštěstí náš polský spolubidla nám auto pujčí a na facebooku jsme si našli nového českého kamaráda Mirka co s námi pojede.

No a na závěr všeho šíleného jsme dnes v 5 ráno úspěšně zažádali o Working Holiday Víza na Zéland. Díky mega zájmu a omezenému počtu víz hned po otevření kvóty spadly servery a načítání trvalo věčnost... Jako věčný skeptik zatím neslavím dokud nepřijde potvrzení.

Tak nám držte palce ať se na cca 2200km dlouhym 10denním vejletu na JIH (Esperance) někde neztratíme, nepíchneme, nenecháme se ušktnout hadem, kousknout pavoukem, sežrat žralokem atd...

The Giants - a druhé prázdniny..

Vedení města se nám o víkendu postaralo o zábavu, která stála 5,4 milionu dolarů. Perth na tři dny hostil The Giants - obří loutky. Za projektem stojí francouzská skupina umělců - Paris´s Royal de Luxe. Dvě loutky, 11-ti metrový potapěč a 6-ti metrová holčička pochodovali městem. Byli zavěšeni na jeřábu a vodiči jim manuálně hýbali s celým tělem.

My jsme viděli probouzení potapěče, který spal před vlakovým nádražím. V horkém poledni jsme se procpali skoro až k mantinelům a vychutnali si ten kontrast mezi naší maličkostí a obrem. Když se dal do pohybu, díky vodičům, kteří tam kmitali na lanech, tak to bylo fakt ohromující. Za jeřábem jel ještě návěs s živou kapelou, která tomu dodávala impozantní atmosféru. 

Holčička už v té době odpočívala v parku a na rukou si nechala houpat děti. Po odpolední siestě pak zas vyrazila do ulic a v neděli to celé končilo shledáním a objetím obou obrů.
Nám v pátek skončil druhý blok studia a máme na měsíc prázdniny. Bohužel práce je teď málo, svatby v tom vedru moc nefrčí. Za tři týdny plánujeme vyrazit na tydenní road trip na jih, tak snad to klapne a uvidíme něco víc z těch místních krás. 

Australia Day 2015

Tak jak je tomu zvykem každá země má nějaký státní svátek. No a Austrálie má "překvapivě" Australia Day. Jako správní vlastenci tu Australané každý rok slaví den kdy si Británie přivlastnila kus Australského kontinentu tzn. začátek útlaku a vyvražďování původního obyvatelstva.

My jsme ráno po noční šichtě vyrazili na pláž kde jsme se stali účastníky překonání světového rekordu v nejvíce nafukovačkách na vodě! Za $30 registraci jsme dostali nafukovačku v podobě velké pantofle a v poledne jsme naběhli do vody s dalšími 2200 účastníky. 

Z pláže jsme na bicyklech vyrazili zase zpět dom, kde jsme očekávali zbytek přátel z pláže. Grilovačka a pivka proběhla na jedničku a po šesté jsme se vydali do města sledovat ohňostroj na řece. Kvůli nočním přesunům jsme opět šlapali na kolech. U řeky proběhla seance s vínkem a po osmé hodině začal 30-ti minutový ohňostroj, který předčil ten novoroční.

Po ohňostroji se většina osazenstva rozešla domů. Ulice Perthu připomínaly postapokaliptické zombie filmy, když se celé město od řeky vracelo domů. My jsme narozdíl od ostatních byli pozvaní na rozlučku s Mélanií a Garym, našimi francouzskými přáteli. U nich na bytě proběhla veselice nevýdaných rozměrů. Po půlnoci jsme se ovínění na kolech přesouvali zpět domů. Nutno poznamenat, že Monika se stále potýkala s kašlem a teplotou, takže nasadila antibiotika, téměř nepila alkohol a hrdině šlapala. Dnes je jí již lépe a až na nedostatek spánku a mojí opici jsme oba téměř zdraví.

Práce je stále málo a my se soustředíme na plánování našeho výletu na jih, protože již za tři týdny máme opět prázdniny!!

Serpentine Falls

 Už před výletem na Pinnacles Monče začala teplota a stou bojuje až do dnes. Proto jsem pondělní výlet podnikl bez ní a zatím co se ona potila pod přeinou já se s třema kámošema potil v autě s kuželkama směr Serpentine Falls.

Hodinu na jih od Perthu leží jeden z mnoha parků, který se vyznačuje jezírkem se sladkou vodou a možností koupání. Pokud necháte auto před bránou tak se po páté místo vyprázdní a máte možnost se koupat bez otravnejch davů. Před vylidněním jsme skočili na BBQ kde nás překvapila rodinka klokanů co tam somruje od turistů.

Po grilu sme se šli cákat. Dost lidí se jim tam zabilo pádem ze skály/na skálu/ na jiného plavce takže je to tam teď "zakázaný". My jsme s Joanem přešlapovali na místě zda si skočit cca 10m, ale zvítězil hloupej rozum... snad příště. Když jsme vylezli nad vodopád zjistili jsme že je tam mini jezírko a trubka, ze který se chrlí zásobní voda. Místní redneck nám pak řekl pravdu, že to tam teď pumpujou zemědělci jinak by to tam vyschlo. Každopádně srandy kopec a dost příjemnej vejlet na smradlavý pondělí.

Díky nový kamerce co jsem si koupil na výletování si můžete vychutnat 170° výhled shora vodopádu

The Pinnacles, Nambung National Park

 Konečně se nám podařilo zorganizovat náš první výlet za poznáváním Austrálie. V osmi lidech jsme si půjčili van a vyrazili 200 km na sever do Nambung National Park, kde jsou hlavní atrakcí The Pinnacles - malé vápencové útvary, vystupující z pouště. Složení posádky: 4 Kolumbijci, 2 Francouzi a my. Půjčení auta s plnou nádrží a pojištěním nás vyšlo na 220 dolarů, což není špatný. V Západní Austrálii je hodně krásných míst, kam se dá vyrazit na výlet, ale je to na více dnů. Náše cílová destinace je hodně propagovaná ve škole, ale spousta místních o tom nikdy neslyšela.
Vyrazili jsme v 9 ráno, Kolumbijec se ujal řízení a my se kochali okolní krajinou. Ta byla docela vyprahlá, všude písečné podloží a ohromné lány požárem zničené půdy. V NP jsme místo  4km procházky zvolili raději projížďku autem s krátkými pěšími výpady. To místo má rozhodně svou atmosféru.

Po svačině jsme vyrazili do Lancelinu na vyhlášený sandboarding. Na benzínce jsme si půjčili dvě prkna a autem dojeli k nedalekým pískovým dunám. Prkna jsme navoskovali, vyšplhali se na kopec a šusem dolů. Zlatý sníh, písek jsme měli uplně všude, ale byla to sranda. Pár lidí tam mělo lepší prkna, s úchytama na nohy, takže jezdili jak na snowboardu.

Poslední bod programu byla koupačka a grilování na pláži Yanchep, kam jsme se dostali az kolem 6, takže už moc nesvítilo. Na závěr jsme našli funkční gril v parku nad pláží a vychutnávali si párky, pivo a západ slunce.