Cambodia - Phnompenh, Kampot

Ani jsme se v letadle neohřáli a po třiceti minutách dosedáme na letiště v Phnom Phen. Bez průvodce a jakékoliv přípravy probíhá rychlé sezmámení s kambodžským režimem. Platí se tu Rielem nebo USD. Za 1USD dostanete 24CZK nebo 4000R. Za $12 taxíkem nebo za $9 tuktukem do centra. Volíme taxi a brzy zjišťujeme že tuktuk není vozík hnaný zpřevodovanou lidskou silou nebo koňským náhonem na všechny čtyři, nýbrž dvoutaktním motorem. Země hold není držena zpátečnickým komunistickým režimem a tak to tu vypadá více zápaďácky. Méně poulicnich stánků,  více automobilů než motorek a méně prodejců se suvenýry. Zásadní změnou byla absence potulných prodavačů masitých baget za patnáct!
Hostel je fajn. Klasický backpacker (postel za $6) s barem v nejvyšším patře, kde se pěkně sedí a snadno pije čepovaný Tiger za $0,75. Na druhý den po snídani bereme tuktuk a vyrážíme směr Tuol Sleng kde se nachází Killing fields. Tato smutná připomínka popisuje příběh lidí poslaných na smrt šíleným diktátorem Polpotem. V roce 1970 po ukončení Vietnamské války se Kambodža ocitá v jakési ekonomicko-pokitické izolaci. K moci se po krvavé revoluci v čoce 1975 dostávají Rudí Khmérové. Jejich ministr Polpot hlásá rovnost všem, totální soběstačnost a jiné blbosti. Díky jeho paranoidním představám se zbavuje veškerých možných hrozeb v podobě současné armády, inteligence, diplomatů, politiků i prostých občanů. Na smrt je viník po vymučením přiznání poslán na nucené práce nebo do táborů smrti, které v tichosti pod přikrývkou noci pracují téměř bez přestání po tři roky. Celkem za toto období zemřely dva miliony Kambodžských občanů, tedy čtvrtina celkové populace. Teprve po svrhnutí režimu jsou tato zvěrstva odhalena a až o patnáct let později jsou vůdci režimu souzeni před speciálně vytvořeným tribunálem. Spravedlnosti však ve skutečnosti nikdy nebude učiněno za dost. V Tuol Sleng bylo usmrceno přes dvacet tisíc občanů. Většina masových hrobů byla otevřena a po prozkoumání byly ostatky uloženy do nově zbudované pagody. Audioprůvodce nás seznámil s celým příběhem, který mnohdy mrazí na zádech. Po dešti je možné v hlíně objevit zbytky kostí a hadrů obětí.

Vracíme se do města. Moc věcí k vidění tu není. Royal palace musíme vynechat jelikož nemáme vhodný oděv. Moc pěkně tu mají postavené všechny možné instituce, které se drží původního stylu před příchodem Francouzů. Panoráma města je však zohizděno výstavbou výškových budov, investovaných Číňany. Bezmyšlenkovité stavění je znakem všech rozvojových států a je to ukázkový příklad, ze kterého bysme si měli vzít poučení. Večer unavení dáváme v gauči pivko a partičku scrabble.

V 6:30 ráno přejíždíme tuktukem před cestovku odkud jede autobus směr jih. Před dosažením pobřeží nás čeká dvoudenní obhlídka multikulturního městečka Kampot.
Na doporučení bookujeme Banyan treehouse, což je jeden z rezortíků podél poměrně čisté řeky. Bydlíme stylově v bambusovém domku. Za $10 pronajímáme dva skútry a vyrážíme podél vody do Bokor national park. Jedná se o 1000m vysoké pohoří, na jehož vrcholu stojí megalomanské turistické centrum. Nejprve proběhne zastávka na oběd u silnice. Umění pantomimy je pro cestovatele ve vesnických regionech podmínkou. Naše zkouška je úspěšně zakončena talířem plným nudlí s vajíčkem a zeleninou, který před nás položí usměvavá paní domu. Celá ta dobrota nás vyšla na $2,5.

 Po deseti kilometrech stoupání na úžasném betonovém povrchu dosahujeme vrcholu, kde nejprve obdivujeme asi 20m vysokou sochu budhy. Po dalších 20min jízdy se před námi vyloupne nechutně velkej hotel s celou plejádou dalších obytných a zábavních prvků. Je low season a tak tu je zhruba deset aut což působí strašidelně. Původně zde stál zábavní resort pro francouzskou smetánku kolonizátorů, kteří sem utíkali za chladným klimatem. V následujících letech to byla bašta Rudých Khmerů. V krajině lze tedy nalézt pozůstatky i celé komplexy původních budov. Třešničkou na dortu výstřednosti je "casino" téměř na konci cesty. Nevím jestli někdy bylo dokončené, ale nyní je zde k vidění pouze omítnutá hrubá stavba. Jdeme dovnitř a prolézáme labirint chodeb. Večer bysme dovnitř asi nevlezli. Mlha a silné větry nás obklopili a tak valíme zpátky do údolí. Večer pivíčko v gauči s výhledem na řeku. Zatím se nám nepoštěstilo záhlednout západ slunce.

Máme půl den před odjezdem do Silhanoukville a tak osedláváme naše motorové oře a jedem směr pepřová plantáž. Ve městě však nejprve hledáme snídani. Pokud nejste zavilý jedlík nudlí počet míst kde se najíst je zúžen na stánek s bagetou nebo ojedinělou kavárnu s palačinkou. Najít bagetu byl nevídaný problém, nakonec však objednáváme dvě zeleninové a pro mě all-in. Tedy dostal jsem navíc nášup proužků krájených z jakési rosolovité kostky, ve které jsem identifikoval zatuhlý špek. Vše doprovázela vlezlá příchuť sušené rybiny. Ne-vydatnou snídani jsme spláchli v kavárničce místním ice coffee a vlažným jasmínovým čajem, který mi docela chutná. Cesta z města na skůtru za pěkného počasí je nejlepší lék na jakoukoliv náladu. Po pár kilometrech sjíždíme na rudou hliněnou cestu což nás potěší ještě více. Míjíme malé domečky roztroušené bez ladu a skladu v tropické krajině kde pobíhají děti a kostnaté bílé kravky. Po dvaceti minutách odbočujeme u cedule La Plantation. U pěkně upravené dvoupatrové budovy/recepce nás už vítá náš budoucí guide, mladý kluk Pros. Půl hodinová tour je zdarma a jsme během ní seznámeni s kompletním procesem výroby pepře.

Plantáž byla zbudována v roce 2013 a nachází se zde asi 20 hektarů pepřových popínavek. Ty jsou zachyceny na 3metrových kůlech a až po čtyřech letech mohou být kompletně očesávány. Jednou za rok se sbírají "pepper corn" tedy hrozny zeleného pepře. Pepř se po protřídění a oddělení od lusku krátce povaří a poté se rozprostře ne sluníčku kde se suší tři dny. Černé pepřové kuličky se poté ručně třídí podle kvality a velikosti. Pro výrobu pepře červeného je se sběrem potřeba déle počkat a zelené kuličky se následně změní v červenou. Bílý pepř je pepř červený zbavený vnější slupky. Po pepřové ochutnávce a nákupu užitečných suvenýrů otáčíme zpět do Kampotu. Zde procházíme místní tržiště, kde se dá skvěle najíst u stánku. Odpoledne nás čeká odvoz směr paradise.

Vietnam - Saigon a delta Mekongu

Za šest dní opouštíme Vietnam a na seznamu jsou ještě tři zastávky s čímž se pojí mnoho hodin v autobuse. Jako první máme v cestě malé klidné městečko Mui Ne, kde se nám tak libilo, že jsme si pobyt prodloužili o jeden den. Jen díky radě cestovatele Joe jsme se dozvěděli o oáze klidu a míru, 10 km severně od města, v podobě stylového hostelu na pláži Long Son. Rychle jsme se hodili do klidu a užívali si teplé, čisté moře a spalující slunce, co nás všechny překvapivě rychle zbarvilo do ruda. To nás ale neodradilo od večerního běhu podél pláže, jelikož místní strava (a pitný režim) se na nás začíná nemile podepisovat. Parádní místo, spousta mladých lidí v něm, to by nebylo, aby se nezapařilo. Manažer,klučina ze Zélandu, všechny pozval na drink a vlákal do karetní hry ústící v panákovou bitvu. Trochu jsem se bála o svou netrénovanou výdrž, ale naštěstí se v pravý čas zvolnilo tempo a hra se pro některé změnila v pokr, pro jiné v debatní kroužky.

Nechce se nám, ale valíme dál na jih. V Ho Chi Minovově městě neboli Saigonu trávíme noc a pak si ještě zajíždíme 120 km jižně do delty Mekongu. Zde jsme vsadili na tip jiné cestovatelky, co nám doporučila místní průvodkyni Thao (fb: canthotouring with suzan. bui. 14). Nabídla nám zajímavý 24h program za $60 na hlavu, my to riskli a rozhodně to stálo za to. Lokála s dobrou angličtinou jsme si přáli celou dobu a tak jsme ji zasypali otázkama od kultury, přes komunismus až po vaření. První den nás vzala lodí po řece do manufaktury sázení zeleniny a bylinek. Vše začíná v malinké trubičce ze stočeného banánového listu, která je naplněna spálenýma rýžovýma slupkama jakožto hnojivo. Do toho se vmáčknou dvě semínka a už za tři dny jim díky teplému a vlhkému počasí vyraší rostlinky, co se pak přesadí do většího. Kousek vedle stála stará a mlátička na rýži, kam si místní obyvatele chodí mlít rýži pro vlasní potřebu. Primární funkce spočívá v oddělení zrna rýže od slupky, z kterou pak zatápějí a popel se použije jako hnojivo.  Do toho začalo pršet a vybavená průvodkyně nám rozdala plášťenky. Loďkou nás převezli na local market, kde jsme koupili jídlo na večeři včetně jedné kuriozní suroviny. Další zajímavost nám ukázala jedna pani u stánku s kokosama, co měla stroj na strouhání dužiny. V podstatě přitlačovala půlku kokosu k ostré roztočené hlavici a do přiloženého sáčku padala drť, z níž se pak dá vymačkat kokosové mléko. Následovala návštěva  budhistického chrámu v lesích a na úplný závěr jsme se plavili do domu, kde bydlí rodiče a babička naší průvodkyně Thau.
Po relaxu nad vynikající vietnamskou kávou začaly přípravy velkolepé večeře. Chystalo se šest chodů: pasta z grilovaných lilků s jarní cibulkou, vařená ryba ve voňavé omáčce, salát z květů banánovníku, kuřecí omáčka s bambusem a placky z rýžové mouky namáčené do kokosového mléka. Vrcholem hostiny byly dvě grilované krysy. Po té co jsme v ulicích měst viděli bezpočet hlodavců, by nás ani nenapadlo to jíst, ale Thau řekla, že tyhle jsou chytané na rýžových polích a patří mezi pochoutky. No a nakonec byly krysy velmi dobré, takové lepší kuřátko.

Druhý den zvoní budík v 5. ráno a hurá na floating market, nejvetší plující trh v deltě Mekongu. Snídaně na loďce, ananas, káva, bageta a rušný pohyb plavidel prodávajících ovoce, zeleninu a občerstvení. Kvůli přehlednosti je na přídi každého plovoucího stánku bambusová tyč se zavěšeným prodejním produktem. Nejvíc frčely ananasy, dýně, sladké brambory, zelí a melouny. Další poučné vylodění se koná ve výrobně rýžových nudlí (Pho). Základem je rozemletá rýže spojená s tapiokou (škrobový výtažek z kořene rostliny podobné sladké bramboře), směs se namočí do vody , pod tlakem zbaví vody a následně s přidáním vody vytvoří tekuté těsto. Následně se nad párou zpracují tenké placky, které se pak suší pár hodin na slunci a ve finále se strojově nakrájí. Na poslední zastávce - ovocném sadu, se procházíme mezi rostoucíma ananasama, mangana, papayama, dračím ovocem, durianem a jinou exotikou. Po poledni sedáme do autobusu směr Saigon, plni dojmů, nových poznatků a šťastně naladěni.

Do odletu zbývá 20 hodin, to je ještě čas na procházku městem. Nejdřív dáváme refresh v hostelu a pak tisk letenek a e-víz do Kambodži (mnou sjednávaných), načež se ukazuje, že Ivetě tam uvedli špatné datum narození. Posíláme email s žádostí o rychlé opravení a doufáme, že tam v neděli večer ještě někdo bude. Zvedá se vítr, ženou se deště, soukáme se do pláštěnek a přebíháme do nejbližší restaurace s levným točeným pivem. Prohlídka Ho Chi Minova města probíhá až ráno. Bulváry s luxusními hotely a značkovými obchody jsou svědectvím francouzského kolonialismu, něco takového jsme v Hanoji neviděli. Město působí zápaďácky, všude reklamy, na přechodu nekličkujeme jen mezi skútry a taxíky, ale je tu i více osobních aut. S Vietnamem se loučíme vynikající masovou bagetou s bylinkama za 15 Kč a letíme vzhůru novým dobrodružstvím sousední Kambodži.

Vietnam - Ha Long bay, Nimh Binh, Nha Trang

Z Hanoie do Ha Long Bay je to pět hodin autobusem. Turistická základna pro všechny plavby se nachází na ostrově spojeným dlouhým mostem s pevninou.  O turistickou kolonizaci se postaral nejbohatší Vietnamec země, ostrov koupil a zbudoval zde celé obytné komplexy. Dokončeno je minimum projektů a tak jsme po většinu času projížděli jakousi urbanistickou pouští. Většina cestovatelů si zaplatí balíček již v Hanoii a po příjezdu na ostrov se nalodí na jeden ze stovky korábů čekajících v přístavu. Náš prvotní záměr byl: v Ha Long nasednout na přívoz, dojet na Cat Ba Island a projet si ostrov. Z přívozu bychom viděli nějaký ty krásy místních krasových útvarů a ušetřili za výlet. Vše obšem dopadlo jinak než jsme počítali. Autobus nás vyhodil již mezi výletními loděmí. Nikde žádná civilizace, pouze malé cestovní kanceláře štosující baťůžkáře na své koráby. Hned jsme byli osloveni jedním z překupníků se zájezdy. Po pár pokusech jsem narazil na kouzelnou nabídku dvoudenní výlet na lodi za $65. Ještě jsem musel podojit na třikrát bankomat(jeden výběr za 65kč) a už jsme se naloďovali. Vyrazili jsme mezi zarostlé skalnaté ostrovy směr Cat Ba Island, před kterým jsme po hodině jízdy zakotvili. Zde jsme měli možnost na kajaku kroužit mezi koráby a ostrovy necelou hodinu. Pokoj na lodi vypadal na první pohled docela solidně, až na koupelnu, která dost zaváněla. V Hanoi jsem se nachladil a k tomu se na lodi přidala teplota, takže jsem si horké léto mohl užívat dvojnásob. Uklidili jsme se na horní deck na lehátka, kde jsme relaxovali s ostatními. Před večeří jsem od kapitána zjistil, že dál se už nejede a kotvíme zde přez noc. To mě vytočilo jelikož nám cesťák na břehu sliboval jinou cestu. Po chutné véče jsme nechtěli utrácet a unavení jsme s ostatními pouze sehráli pár karetních her. Druhý den jsme z autobusu okoukli Cat Ba Island na cestě do mini jeskyně a hurá zpátky na pevninu.

Cesta do vesnice Minh Binh nám busem ze slibovaných 3hodin zabrala hodin 7 a tak jsme se unavení večer přesunuli rovnou na hotel. Upoutaný na lůžku s horečkama jsem musel nechat holky prozkoumat vesnici na vlastní pěst. 

S Ivetou jsme si od pana domácího pronajaly skútr, který se hned za prvním rohem rozbil, na to nám byl zapůjčen lepší stroj a mohly jsme vyrazit. Řízení jsem nechala na zkušenější starší sestře a sobě přenechala funkci navigátora. Nejdřív jsme se propletly hustou dopravou, plnou motorek a náklaďáků k bankomatu ve městě a pak směr starobylá architektura. Hoa Lu bylo v 10. století hlavním městem Vietnamu, dnes tu turisti mohou navštívit dva chrámy obklopené zahradami a jezírky. Poté jsme jely do jeskyně Mua, která je slavná především panoramatickými výhledy z kopce nad ní. Tomu předcházela průtrž mračen, kličkování úzkýma uličkama přilehlé vísky a střet se stádem dobytka i průvodem kachen, docela sranda. Večer jsme vrátily motorku bez jediného škrábnutí, zkontrolovaly zdravotní stav pacienta a byli ready se posunout.

Z Nimh Binh jsme vyrazili směr Hoi An, historické městečko, kde jsme již byli, ale cestu na jih musíme rozložit do dvou jízd. O třináct hodin později jsme tu a dostáváme nabídku na hotel s bazénem(po smlouvání)za milých $6 na hlavu. Teplota mě stále trápí, ale jinak se cítím lépe. Po koupeli v bazénku vyrážíme do města za cetkama ignorujíc naše nafouknuté krosny. Musím říct,že toto městečko nás zatím nejvíc oslovilo svojí klidnou atmosférou s nádechem historie. Před odjezdem jdeme ještě na menší cooking class, kde si nejprve navolíme jídla, co si chceme zkusit a po jeiich uvaření si je můžeme sníst. Holky zvolily kalamáru plněnou mletým vepřovým, papájový salát s krevetami a kuře na citronové trávě. Hostina to byla výtečná. 

O dvanáct hodin jízdy jižněji se ocitáme v Nha Trang, městě plném ruských turistů. Horečka mě definitivně opustila což oslavuju bagetou od mobilní prodejkyně. Je teprv 6ráno, batohy necháváme na recepci a jdeme na pláž. Zde již skotačí místňáci a s postupem času se objeví první tvarohově bílí, nebo již rajčatově spálení osvoboditelé z východu. Od průvodce se dozvídáme, že s úbytkem turistických destinací alá Krym, Egypt se střední třída Rusů vydává za sluncem a levným alkoholem do Vietnamu. Od nevrlé překupnice po lehkém smlouvání pujčujeme motocygly a jedem na obhlídku těch pár památek co město nabízí. Čamské chrámy se zde zachovaly v celé své kráse a dokonce jsme si u nich dali levný čerstvý kokos za 25kč. V místní rybí restauraci ukazujeme na krevety(0,5kg) a kalamáru načež posléze dostáváme vynikající oběd s pivkama asi za 450kč. Večer si ještě dopřáváme 3litrový bucket piva z místního pivovaru. 

Ráno se vydáváme dál směr jih do vesnice Mui Nei, kde jsou písečné duny a nádherné pláže.

Vietnam - Bez pláštěnky ani na krok

Po 14 hodinách jízdy lůžkovým autobusem vystupujeme v zamlžené a deštivé Sapě, která byla založena Francouzi v r. 1922 jako horská stanice. Hned se k nám hrnou tři místní obchodnice s nabídkou ubytování, trekování a domácí stravou. Jsou děsně roztomilé, barevně oblečené a mluví překvapivě dobrou angličtinou. My už ale máme ubytko zabookované přes net a počasí nevypadá zrovna výletně, takže si na ně bereme jen číslo a další kroky jdem promýšlet do stravovacího zařízení. V tržnici si dáváme 3x Pho Bo s jarníma závitkama za krásných 130Kč a zjišťujeme, že naše homestay je ve vedlejší vsi Ta Van, vzdálené 10km. Kupujeme pláštěnky a s plnou polní vyrážíme do centra Sapy, celou dobu sledováni obchodnicema. První zastávka: bankomat, ve městě jsou dva, funkuje jen jeden a ještě ti dovolí vybrat jen 3 000 000 VND = 3000Kč. Do Ta Vanu žádné autobusy nejezdí, takže si bereme taxi za 200Kč, cestou ještě platíme vstupní poplatek do "chráněné" oblasti a ve 3PM už nás vítá 23 letý Thong v jejich rodinném hnízdečku. Střídají se tu backpackeři z různých koutů světa, takže se rychle seznamujeme a zvažujeme, co se v takovém počasí dá podniknout. Na večer to trochu ustává, tak jdem na obhlídku blízkého okolí.

Většina rýžových polí je zrovna po sklizni, takže z mlhy na nás vykukují jen bahnité kaskády, ale i tak to má svou atmosféru. Bohatá a chutná večeře se zakládala na rýži, masové směsy se zeleninou na citronové trávě, vepřových i zeleninových závitků, tofu s rajčaty, restovaného špenátu a dýně. Na lepší trávení se pak podávalo rýžové víno silné jako pálenka.

Druhuý den začal báječnou snídaní - káva a palačinky, pak déšť polevil a my se vydali na 7km okruh hornatou krajinou. Abychom si nezmáchali pevnou obuv, jdem v žabkách. Chůze v kluzkém bahnitém svahu se mění v neplánované pohybové kreace, takže ve finále jdeme bosy. Hned se k nám přidává skupina místních žen a dětí s tím, že jdou stejným směrem domů, ale my už víme, že se nám později budou snažit něco prodat. Je mlhavo, z údolí doléhá instrumentální hudba, desítky velikých motýlů poletují kolem a tady jsme my, bosky hopkajíc mezi rýžovými políčky.

Večer je hostina č.2, na které máme s Ivetou velký podíl. Byl nám povolen přístup do kuchyně a tak jsme nakoukli do tajů Vietnamese cuisine a pomohly s vařením - recepty poskytneme osobně. Následovala rice wine párty proložená ochutnávkama naší třešňovice a škorpionové whisky z Laosu.

Balíme to, počasí se nemění. Tentokrát jdem do Sapy pěšky, 10km po silnici do kopce nás vyřídilo, k obědu klasicky 3x Pho Bo a pak hurá na suvenýry.  Frčí tu ručně vyšívané kapsičky, čelenky, barevné šátky, sukně no spousta krásných věcí. Na marketu v sekci řezník jsme pak byli svědky porcování hlavy psa, do toho se zatím nechystáme, ale prý to chutná jako jehněčí/hovězí.

Welcome to Hanoj, rušného hlavního města. Hostel máme ve staré čtvrti - historickém srdci Hanoje, kde každá ulička kdysi měla svou specifikaci a jméno jako hedvábná, ta se slaměnými rohožemi, ta s plechovým nádobím,.. Dnes už je to hodně promíchané, všichni jezdí na motorkách, jízdní kolo slouží spíše jako mobilní prodejní stánek. Všichni něco prodávají - levné oblečení, květiny, ovoce, zeleninu, bia hoi (čepované pivo) a vařená jídla. Mísí se vůně příjemné ale i ty nechutné, kdy v děsném dusnu hnije odpad a sociální zařízení zavání.

Náš prohlídkový den začal tedy ve staré čtvrti, dále k největšímu jezeru Tay ho, na jehož břehu stojí budhistický chrám - pagoda Tran Quoc. Pak jsme zamířili do komplexu Ho ČI Minova mauzolea, kde nás k obědu nalákala hojně obsazená zahradní restaurace. Jen co jsme si sedli ukázalo, že jsme obklopeni samýma komounistickýma oficírama, neboť nedaleko stál prezidentský palác. No nic, objednali jsme si domácí točené pivo a pak to začalo, mocný slejvák trvající celý den a pláštěnku u sebe měla jen Iveta. Díky tomu a ještě striktním otevíracím hodinám jsme propásli možnost viděl nabalzamované tělo Ho Či Mina, národního hrdiny a "osvoboditele". Na kost jsme promokli během 10 minut,  pak nám  prodavač telefonních krytů věnoval dva šustipytle a my zvladli navštívit ještě chrám literatury zasvěcený Konfuciovi. Zde byla v r. 1076 založena první vietnamská univerzita a zrovna ten den se tam chystala jedna ceremonie spojená s koncem školního roku. Odpoledne relax na lůžku a sušení oblečení, večer ochutnávky piva a jídla v přilehlých uličkách, kde nečekaně zvítězil křupavý kebab za 30Kč.

Zbývá nám deset dní ve Vietnamu, next stop zátoka Halong na pobřeží Jihočínského moře.