Po 14 hodinách jízdy lůžkovým autobusem vystupujeme v zamlžené a deštivé Sapě, která byla založena Francouzi v r. 1922 jako horská stanice. Hned se k nám hrnou tři místní obchodnice s nabídkou ubytování, trekování a domácí stravou. Jsou děsně roztomilé, barevně oblečené a mluví překvapivě dobrou angličtinou. My už ale máme ubytko zabookované přes net a počasí nevypadá zrovna výletně, takže si na ně bereme jen číslo a další kroky jdem promýšlet do stravovacího zařízení. V tržnici si dáváme 3x Pho Bo s jarníma závitkama za krásných 130Kč a zjišťujeme, že naše homestay je ve vedlejší vsi Ta Van, vzdálené 10km. Kupujeme pláštěnky a s plnou polní vyrážíme do centra Sapy, celou dobu sledováni obchodnicema. První zastávka: bankomat, ve městě jsou dva, funkuje jen jeden a ještě ti dovolí vybrat jen 3 000 000 VND = 3000Kč. Do Ta Vanu žádné autobusy nejezdí, takže si bereme taxi za 200Kč, cestou ještě platíme vstupní poplatek do "chráněné" oblasti a ve 3PM už nás vítá 23 letý Thong v jejich rodinném hnízdečku. Střídají se tu backpackeři z různých koutů světa, takže se rychle seznamujeme a zvažujeme, co se v takovém počasí dá podniknout. Na večer to trochu ustává, tak jdem na obhlídku blízkého okolí.
Většina rýžových polí je zrovna po sklizni, takže z mlhy na nás vykukují jen bahnité kaskády, ale i tak to má svou atmosféru. Bohatá a chutná večeře se zakládala na rýži, masové směsy se zeleninou na citronové trávě, vepřových i zeleninových závitků, tofu s rajčaty, restovaného špenátu a dýně. Na lepší trávení se pak podávalo rýžové víno silné jako pálenka.
Druhuý den začal báječnou snídaní - káva a palačinky, pak déšť polevil a my se vydali na 7km okruh hornatou krajinou. Abychom si nezmáchali pevnou obuv, jdem v žabkách. Chůze v kluzkém bahnitém svahu se mění v neplánované pohybové kreace, takže ve finále jdeme bosy. Hned se k nám přidává skupina místních žen a dětí s tím, že jdou stejným směrem domů, ale my už víme, že se nám později budou snažit něco prodat. Je mlhavo, z údolí doléhá instrumentální hudba, desítky velikých motýlů poletují kolem a tady jsme my, bosky hopkajíc mezi rýžovými políčky.
Večer je hostina č.2, na které máme s Ivetou velký podíl. Byl nám povolen přístup do kuchyně a tak jsme nakoukli do tajů Vietnamese cuisine a pomohly s vařením - recepty poskytneme osobně. Následovala rice wine párty proložená ochutnávkama naší třešňovice a škorpionové whisky z Laosu.
Balíme to, počasí se nemění. Tentokrát jdem do Sapy pěšky, 10km po silnici do kopce nás vyřídilo, k obědu klasicky 3x Pho Bo a pak hurá na suvenýry. Frčí tu ručně vyšívané kapsičky, čelenky, barevné šátky, sukně no spousta krásných věcí. Na marketu v sekci řezník jsme pak byli svědky porcování hlavy psa, do toho se zatím nechystáme, ale prý to chutná jako jehněčí/hovězí.
Welcome to Hanoj, rušného hlavního města. Hostel máme ve staré čtvrti - historickém srdci Hanoje, kde každá ulička kdysi měla svou specifikaci a jméno jako hedvábná, ta se slaměnými rohožemi, ta s plechovým nádobím,.. Dnes už je to hodně promíchané, všichni jezdí na motorkách, jízdní kolo slouží spíše jako mobilní prodejní stánek. Všichni něco prodávají - levné oblečení, květiny, ovoce, zeleninu, bia hoi (čepované pivo) a vařená jídla. Mísí se vůně příjemné ale i ty nechutné, kdy v děsném dusnu hnije odpad a sociální zařízení zavání.
Náš prohlídkový den začal tedy ve staré čtvrti, dále k největšímu jezeru Tay ho, na jehož břehu stojí budhistický chrám - pagoda Tran Quoc. Pak jsme zamířili do komplexu Ho ČI Minova mauzolea, kde nás k obědu nalákala hojně obsazená zahradní restaurace. Jen co jsme si sedli ukázalo, že jsme obklopeni samýma komounistickýma oficírama, neboť nedaleko stál prezidentský palác. No nic, objednali jsme si domácí točené pivo a pak to začalo, mocný slejvák trvající celý den a pláštěnku u sebe měla jen Iveta. Díky tomu a ještě striktním otevíracím hodinám jsme propásli možnost viděl nabalzamované tělo Ho Či Mina, národního hrdiny a "osvoboditele". Na kost jsme promokli během 10 minut, pak nám prodavač telefonních krytů věnoval dva šustipytle a my zvladli navštívit ještě chrám literatury zasvěcený Konfuciovi. Zde byla v r. 1076 založena první vietnamská univerzita a zrovna ten den se tam chystala jedna ceremonie spojená s koncem školního roku. Odpoledne relax na lůžku a sušení oblečení, večer ochutnávky piva a jídla v přilehlých uličkách, kde nečekaně zvítězil křupavý kebab za 30Kč.
Zbývá nám deset dní ve Vietnamu, next stop zátoka Halong na pobřeží Jihočínského moře.
Žádné komentáře:
Okomentovat