Ani jsme se v letadle neohřáli a po třiceti minutách dosedáme na letiště v Phnom Phen. Bez průvodce a jakékoliv přípravy probíhá rychlé sezmámení s kambodžským režimem. Platí se tu Rielem nebo USD. Za 1USD dostanete 24CZK nebo 4000R. Za $12 taxíkem nebo za $9 tuktukem do centra. Volíme taxi a brzy zjišťujeme že tuktuk není vozík hnaný zpřevodovanou lidskou silou nebo koňským náhonem na všechny čtyři, nýbrž dvoutaktním motorem. Země hold není držena zpátečnickým komunistickým režimem a tak to tu vypadá více zápaďácky. Méně poulicnich stánků, více automobilů než motorek a méně prodejců se suvenýry. Zásadní změnou byla absence potulných prodavačů masitých baget za patnáct!
Hostel je fajn. Klasický backpacker (postel za $6) s barem v nejvyšším patře, kde se pěkně sedí a snadno pije čepovaný Tiger za $0,75. Na druhý den po snídani bereme tuktuk a vyrážíme směr Tuol Sleng kde se nachází Killing fields. Tato smutná připomínka popisuje příběh lidí poslaných na smrt šíleným diktátorem Polpotem. V roce 1970 po ukončení Vietnamské války se Kambodža ocitá v jakési ekonomicko-pokitické izolaci. K moci se po krvavé revoluci v čoce 1975 dostávají Rudí Khmérové. Jejich ministr Polpot hlásá rovnost všem, totální soběstačnost a jiné blbosti. Díky jeho paranoidním představám se zbavuje veškerých možných hrozeb v podobě současné armády, inteligence, diplomatů, politiků i prostých občanů. Na smrt je viník po vymučením přiznání poslán na nucené práce nebo do táborů smrti, které v tichosti pod přikrývkou noci pracují téměř bez přestání po tři roky. Celkem za toto období zemřely dva miliony Kambodžských občanů, tedy čtvrtina celkové populace. Teprve po svrhnutí režimu jsou tato zvěrstva odhalena a až o patnáct let později jsou vůdci režimu souzeni před speciálně vytvořeným tribunálem. Spravedlnosti však ve skutečnosti nikdy nebude učiněno za dost. V Tuol Sleng bylo usmrceno přes dvacet tisíc občanů. Většina masových hrobů byla otevřena a po prozkoumání byly ostatky uloženy do nově zbudované pagody. Audioprůvodce nás seznámil s celým příběhem, který mnohdy mrazí na zádech. Po dešti je možné v hlíně objevit zbytky kostí a hadrů obětí.
Vracíme se do města. Moc věcí k vidění tu není. Royal palace musíme vynechat jelikož nemáme vhodný oděv. Moc pěkně tu mají postavené všechny možné instituce, které se drží původního stylu před příchodem Francouzů. Panoráma města je však zohizděno výstavbou výškových budov, investovaných Číňany. Bezmyšlenkovité stavění je znakem všech rozvojových států a je to ukázkový příklad, ze kterého bysme si měli vzít poučení. Večer unavení dáváme v gauči pivko a partičku scrabble.
V 6:30 ráno přejíždíme tuktukem před cestovku odkud jede autobus směr jih. Před dosažením pobřeží nás čeká dvoudenní obhlídka multikulturního městečka Kampot.
Na doporučení bookujeme Banyan treehouse, což je jeden z rezortíků podél poměrně čisté řeky. Bydlíme stylově v bambusovém domku. Za $10 pronajímáme dva skútry a vyrážíme podél vody do Bokor national park. Jedná se o 1000m vysoké pohoří, na jehož vrcholu stojí megalomanské turistické centrum. Nejprve proběhne zastávka na oběd u silnice. Umění pantomimy je pro cestovatele ve vesnických regionech podmínkou. Naše zkouška je úspěšně zakončena talířem plným nudlí s vajíčkem a zeleninou, který před nás položí usměvavá paní domu. Celá ta dobrota nás vyšla na $2,5.
Po deseti kilometrech stoupání na úžasném betonovém povrchu dosahujeme vrcholu, kde nejprve obdivujeme asi 20m vysokou sochu budhy. Po dalších 20min jízdy se před námi vyloupne nechutně velkej hotel s celou plejádou dalších obytných a zábavních prvků. Je low season a tak tu je zhruba deset aut což působí strašidelně. Původně zde stál zábavní resort pro francouzskou smetánku kolonizátorů, kteří sem utíkali za chladným klimatem. V následujících letech to byla bašta Rudých Khmerů. V krajině lze tedy nalézt pozůstatky i celé komplexy původních budov. Třešničkou na dortu výstřednosti je "casino" téměř na konci cesty. Nevím jestli někdy bylo dokončené, ale nyní je zde k vidění pouze omítnutá hrubá stavba. Jdeme dovnitř a prolézáme labirint chodeb. Večer bysme dovnitř asi nevlezli. Mlha a silné větry nás obklopili a tak valíme zpátky do údolí. Večer pivíčko v gauči s výhledem na řeku. Zatím se nám nepoštěstilo záhlednout západ slunce.
Máme půl den před odjezdem do Silhanoukville a tak osedláváme naše motorové oře a jedem směr pepřová plantáž. Ve městě však nejprve hledáme snídani. Pokud nejste zavilý jedlík nudlí počet míst kde se najíst je zúžen na stánek s bagetou nebo ojedinělou kavárnu s palačinkou. Najít bagetu byl nevídaný problém, nakonec však objednáváme dvě zeleninové a pro mě all-in. Tedy dostal jsem navíc nášup proužků krájených z jakési rosolovité kostky, ve které jsem identifikoval zatuhlý špek. Vše doprovázela vlezlá příchuť sušené rybiny. Ne-vydatnou snídani jsme spláchli v kavárničce místním ice coffee a vlažným jasmínovým čajem, který mi docela chutná. Cesta z města na skůtru za pěkného počasí je nejlepší lék na jakoukoliv náladu. Po pár kilometrech sjíždíme na rudou hliněnou cestu což nás potěší ještě více. Míjíme malé domečky roztroušené bez ladu a skladu v tropické krajině kde pobíhají děti a kostnaté bílé kravky. Po dvaceti minutách odbočujeme u cedule La Plantation. U pěkně upravené dvoupatrové budovy/recepce nás už vítá náš budoucí guide, mladý kluk Pros. Půl hodinová tour je zdarma a jsme během ní seznámeni s kompletním procesem výroby pepře.
Plantáž byla zbudována v roce 2013 a nachází se zde asi 20 hektarů pepřových popínavek. Ty jsou zachyceny na 3metrových kůlech a až po čtyřech letech mohou být kompletně očesávány. Jednou za rok se sbírají "pepper corn" tedy hrozny zeleného pepře. Pepř se po protřídění a oddělení od lusku krátce povaří a poté se rozprostře ne sluníčku kde se suší tři dny. Černé pepřové kuličky se poté ručně třídí podle kvality a velikosti. Pro výrobu pepře červeného je se sběrem potřeba déle počkat a zelené kuličky se následně změní v červenou. Bílý pepř je pepř červený zbavený vnější slupky. Po pepřové ochutnávce a nákupu užitečných suvenýrů otáčíme zpět do Kampotu. Zde procházíme místní tržiště, kde se dá skvěle najíst u stánku. Odpoledne nás čeká odvoz směr paradise.
Žádné komentáře:
Okomentovat