Nechce se nám, ale valíme dál na jih. V Ho Chi Minovově městě neboli Saigonu trávíme noc a pak si ještě zajíždíme 120 km jižně do delty Mekongu. Zde jsme vsadili na tip jiné cestovatelky, co nám doporučila místní průvodkyni Thao (fb: canthotouring with suzan. bui. 14). Nabídla nám zajímavý 24h program za $60 na hlavu, my to riskli a rozhodně to stálo za to. Lokála s dobrou angličtinou jsme si přáli celou dobu a tak jsme ji zasypali otázkama od kultury, přes komunismus až po vaření. První den nás vzala lodí po řece do manufaktury sázení zeleniny a bylinek. Vše začíná v malinké trubičce ze stočeného banánového listu, která je naplněna spálenýma rýžovýma slupkama jakožto hnojivo. Do toho se vmáčknou dvě semínka a už za tři dny jim díky teplému a vlhkému počasí vyraší rostlinky, co se pak přesadí do většího. Kousek vedle stála stará a mlátička na rýži, kam si místní obyvatele chodí mlít rýži pro vlasní potřebu. Primární funkce spočívá v oddělení zrna rýže od slupky, z kterou pak zatápějí a popel se použije jako hnojivo. Do toho začalo pršet a vybavená průvodkyně nám rozdala plášťenky. Loďkou nás převezli na local market, kde jsme koupili jídlo na večeři včetně jedné kuriozní suroviny. Další zajímavost nám ukázala jedna pani u stánku s kokosama, co měla stroj na strouhání dužiny. V podstatě přitlačovala půlku kokosu k ostré roztočené hlavici a do přiloženého sáčku padala drť, z níž se pak dá vymačkat kokosové mléko. Následovala návštěva budhistického chrámu v lesích a na úplný závěr jsme se plavili do domu, kde bydlí rodiče a babička naší průvodkyně Thau.
Po relaxu nad vynikající vietnamskou kávou začaly přípravy velkolepé večeře. Chystalo se šest chodů: pasta z grilovaných lilků s jarní cibulkou, vařená ryba ve voňavé omáčce, salát z květů banánovníku, kuřecí omáčka s bambusem a placky z rýžové mouky namáčené do kokosového mléka. Vrcholem hostiny byly dvě grilované krysy. Po té co jsme v ulicích měst viděli bezpočet hlodavců, by nás ani nenapadlo to jíst, ale Thau řekla, že tyhle jsou chytané na rýžových polích a patří mezi pochoutky. No a nakonec byly krysy velmi dobré, takové lepší kuřátko.
Druhý den zvoní budík v 5. ráno a hurá na floating market, nejvetší plující trh v deltě Mekongu. Snídaně na loďce, ananas, káva, bageta a rušný pohyb plavidel prodávajících ovoce, zeleninu a občerstvení. Kvůli přehlednosti je na přídi každého plovoucího stánku bambusová tyč se zavěšeným prodejním produktem. Nejvíc frčely ananasy, dýně, sladké brambory, zelí a melouny. Další poučné vylodění se koná ve výrobně rýžových nudlí (Pho). Základem je rozemletá rýže spojená s tapiokou (škrobový výtažek z kořene rostliny podobné sladké bramboře), směs se namočí do vody , pod tlakem zbaví vody a následně s přidáním vody vytvoří tekuté těsto. Následně se nad párou zpracují tenké placky, které se pak suší pár hodin na slunci a ve finále se strojově nakrájí. Na poslední zastávce - ovocném sadu, se procházíme mezi rostoucíma ananasama, mangana, papayama, dračím ovocem, durianem a jinou exotikou. Po poledni sedáme do autobusu směr Saigon, plni dojmů, nových poznatků a šťastně naladěni.
Do odletu zbývá 20 hodin, to je ještě čas na procházku městem. Nejdřív dáváme refresh v hostelu a pak tisk letenek a e-víz do Kambodži (mnou sjednávaných), načež se ukazuje, že Ivetě tam uvedli špatné datum narození. Posíláme email s žádostí o rychlé opravení a doufáme, že tam v neděli večer ještě někdo bude. Zvedá se vítr, ženou se deště, soukáme se do pláštěnek a přebíháme do nejbližší restaurace s levným točeným pivem. Prohlídka Ho Chi Minova města probíhá až ráno. Bulváry s luxusními hotely a značkovými obchody jsou svědectvím francouzského kolonialismu, něco takového jsme v Hanoji neviděli. Město působí zápaďácky, všude reklamy, na přechodu nekličkujeme jen mezi skútry a taxíky, ale je tu i více osobních aut. S Vietnamem se loučíme vynikající masovou bagetou s bylinkama za 15 Kč a letíme vzhůru novým dobrodružstvím sousední Kambodži.
Žádné komentáře:
Okomentovat