SW Camptrip_03 - Stirling Range NP

Den 5. - Esperance

Balení, loučení a už si to valíme do Esperance, největšího města na jižním pobřeží. V info centru nám naštěstí nechali dobýt všechny baterie do mobilů a foťáků. My jsme mezi tím navštívili pro nás atraktivní místa, doplnili zásoby jídla, benzínu a v rodinném fast foodu (Top End take away, nejlepší burgr co jsem kdy měl za neskutenčně malý peníze - pozn. spoluautora) si dali nejlepší hamburger s hranolkama. 

Do cílové destinace to bylo 420km, tak nebyl čas ztrácet čas. Stirling Range NP nás přivítal už za tmy a nejlepší bushcamp dle chytré aplikace nás mile překvapil. Uprostřed ničeho byla oáza elektřiny a teplé vody. Camp disponoval ledničkama, toustrama, rychlovarnou konvicí a několika grilama. Až na dva Němce v karavanu jsme tam byli úplně sami. Byla tam nádherná obloha plná hvězd, popili jsme vínečko z Matildy a zima nás vyhnala spát.

Den 6. - Vysokohorská turistika

Snídaně byla na úrovni, káva, čaj a opečené tousty. Po bojové poradě jsme autem dojeli po typických místních štěrkových cestách pod první horu. Toolbrunup (1052mnm), druhý nejvyšší bod WA, obtížnost 5 z 6, návrat 3-4 hodiny, vrchol už z dálky vypadal jako výzva. Trochu jsme se báli o Mirkovu závrať, ale je to bojovník, klobouk dolu. Cesta prudce stoupala, po kamenité cestě jsme skákali jak kamzíci a závěr už byl jen pro otrlé horolezce. Slibovaný 360° výhled stál za to.

Tímto sedlem jsme se plazili vzhůru

Vpravo lze vidět poslední horolezecká fáze

Pohled shora na dolní plošinu

Dobyt!

Posilněni svačinkou jsme vyrazili k druhé hoře, odhodláni z toho dne vymáčknout maximum. Talyuberlup (783mnm), stejná obtížnost, 2-3 hodiny návrat. Nohy už jsme měli značně unavené, ale cesta nebyla tak kamenitá jako předtím. Vrchol byl famózní, výškově rozdělěn na tři skály a panoval tam naprostý klid. Ty výhledy nám úplně vyrazili dech, mnohem lepší než na předchozí hoře. 

Za celý den jsme tam nepotkali ani živáčka, pokud teda nepočítáme setkání s hadem. Při sestupu Martinovi překřížil cestu asi 2m dlouhý had, co vypadal jako hroznýš. Podělaný až za ušima jsme ho rychle nafotili a skoro úprkem to pak brali dolu. Odměnou dne bylo BBQ a relax v campu.

SW Camptrip_02 - Fitzgerald River NP, Cape Le Grand NP

Den 2. - Fitzgerald River NP

Vstáváme brzo, snídáme na pláži, balíme a vyrážíme do Visitor Centra pro mapky a info a hlavně doplňujeme palivo u samoobslužné benzínky. Vstup do NP je $12 za auto, na bráně je jen kasička na peníze a doklad o zaplacení, poctivost navštěvníků kontrolují rangeři. 

Vyšlápli jsme si na East Mount Barren (450m.n.m.) pak jsme se vyvalili na místní pláži, kde hodně foukalo a vlny se zdály ideální na surf, ale realita byla jiná. Odpoledne proběhl druhý trail k Hamersley "inlet", což je zátoka, do které ústí řeky a od oceánu ji dělí jen pláž. Cíl dne bylo najít camp s BBQ a zásuvkama pro dobytí celé foto aparatury. Malý bushcamp ve Stokes NP byl nejblíže, když se v 6pm začalo stmívat. Chytili jsme akorát poslední volný flek pro stany a auto. Na plynovém BBQ Mirek ugrilovat hovězí steaky s bramborem a díky solárnímu světlu jsme na to i viděli. O sprchách a zásuvkách si necháváme zdát.

Den 3. - Lucky bay

Ráno snídaně v jednom z piknik přístavků s výhledem na místní "inlet". Následně jdem omrknout, kam jsme to vlastně přijeli. Ve středu NP leží Stokes Inlet, dáme procházku až k oceánu, pokecáme s rybářema a sledujeme pelikány.

Míříme na nejvýchodnější bod naší trasy - Cape Le Grand NP se zátokou Lucky bay s nejbělejším písekm v celé WA. Máme opravdu štěstí, poslední volná místa jsou už jen ve stanové sekci. V campu nás hned vítají klokani, kteří jsou na turisty už zvyklí. Pláž je jak z katalogu, písek jak hladká mouka a spousta klokanů.

 První rybaření bylo opravdu vtipné, jeden prut made in China, druhý z části ulomený a nalezený v odpadkách. Ani Mirkův zážitkový den s Vágnerem nám nepomohl k úspěšnému nahození. Pak jsme dostali pár rad od Holanďanů a tím se náš výlet změnil z chytání vln na chytání ryb. Ten den jsme nic nechytli, ale viděli jsme dva rejnoky a Holanďan před náma chytnul, zabil a vykuchal velkou squid - chobotnici.

Den 4. - Lucky bay

Zůstáváme další den. Ráno nás budí čeština od vedlejšího parkoviště a shodou okolností jsou to naši spolužáci ze školy. Posnídáme společně a protože je pod mrakem vyrážíme na túru na nedaleký Frenchman´s Peak (262mnm). Skrz vrchol vede velká jeskyně a výhledy taky nejsou k zahození. 

Sestup nám zpestříl lehký deštík a ztráta značené cesty, takže jsme se ocitli uprostřed příkré stěny, což Mirkovi, který má strach z výšek, úplně nedělalo dobře. Odpoledne jsme prozkoumali vedlejší zátoku a pak se obloha rozsvítila a kluci vytáhli pruty.

Takové chytání ryb je věda. Dá se to dělat mnoha způsoby, my jsme zkoušeli klasický lov ze břehu stylem nahoď, přitahuj a doufej že si ryba všimne tvojí návnady. Návnada může být v podobě atrapy nebo kusu menší rybky popř squid. Záleží na všem od velikosti háčku, použitých olůvek jako závaží, lokace, času až po prachsprosté štěstí. Když už má člověk to štěstí, že se nachází v lokaci kde jsou nějaké ryby většinou to skončí u ohlodané návnady. Když už máte to heroické štěstí že zaseknete ryby při navíjení na vás z vody vykoukne 20 cm čudla co nestojí za ten kuch...

Povečeřeli jsme polévky z pytlíku, většina campu šla spát po setmění a my jsme u svíčky popíjeli s Čechama a Holanďanama pivo a meruňkovici. Bez kytary a ohně, který je většinou zakázaný, je to docela smutné campování.

.

SW Camptrip_01 - Aneb Cesta z města

Den 0. - nákupy

Výlet už se blíží, konečně máme k dispozici auto- Toyota Camry a můžeme na poslední chvíli koupit vše potřebné. Ráno jdem ještě společně k Angele, kde já uklízím domácnost a Martin se tam nově stará o údržbu exteriéru - bazén, tenisový kurt, vjezdy,..

Spolubydlící nám půjčili karimatky, esky - chladící box, plynovou bombu a zbytek jsme si koupili sami. Nejlevnější spacáky v hypermarketu, stan a rybářský prut přes Gumtree a jídlo na týden. Večer to byl mazec, vše logicky pobalit, ladit detaily s Mirkem pres fb, do toho na nás vyšel úklid sharehousu, budík ve 4:40 kvůli žádosti o WH víza a uspěšné vyplnění formuláře.

Den 1. - Wave rock

Probuzený už jsme dost, já jdu na poslední úklid ke Karen a Martin pakuje auto. Vyzvedáváme Mirka a vyrážíme 350km na východ do vnitrozemí. Cestou potkáváme jen pár aut a uprostřed ničeho leží mega žulová skála, která má v jedné části tvar vlny (15m vysoká/110m dlouhá). Uděláme krátkou procházku po skále s výhledem do bushe a cestou k Hippos Yawn - Hroší zívanec fotíme papoušky, červánky a vycházející měsíc.. no docela romantika. Zbylých 240 km do Hopetounu se střídáme v řízení a spaní (já teda jen v tom spaní), dochází benzín, nejbližší pumpa už má v 9 pm zavřeno a my s prázdnou nádrží dorážíme do campu. Je 10 pm tma, spousta karavanů, všichni už spí, my si namažeme tousťák, dáme pivko, s čelovkama postavíme stany a na kutě.

 

Novinky z 61 Williams Rd

9am - Monika uklízí u zákaznice a já plním auto na náš vejlet.

Poslední týden byl ve znamení změn, napětí a emocí. V práci došlo ke větším neshodám mezi mnou a vedením Matilda Bay takže jsem byl nucen ukončit práci u nich. Jsem téměř bez práce (až na pár směn ve Wild Duck rest.) a nikdo aktálně nenabíra, takže trochu pruda.

V pondělí na státní svátek jsme se vydali na Penguin Island. Což bylo zajímavé zpestření. O kterém bude příspěvek později, jelikož teď nestíhám. Spoiler Alert: viděli jsme jednoho tučnáka.

Dlouho plánovaný výlet s kamarády nevyšel asi natřikrát mi to kámoš odřekl s tím, že nám pujčí auto a ani to se nakonec nestalo. Naštěstí náš polský spolubidla nám auto pujčí a na facebooku jsme si našli nového českého kamaráda Mirka co s námi pojede.

No a na závěr všeho šíleného jsme dnes v 5 ráno úspěšně zažádali o Working Holiday Víza na Zéland. Díky mega zájmu a omezenému počtu víz hned po otevření kvóty spadly servery a načítání trvalo věčnost... Jako věčný skeptik zatím neslavím dokud nepřijde potvrzení.

Tak nám držte palce ať se na cca 2200km dlouhym 10denním vejletu na JIH (Esperance) někde neztratíme, nepíchneme, nenecháme se ušktnout hadem, kousknout pavoukem, sežrat žralokem atd...

The Giants - a druhé prázdniny..

Vedení města se nám o víkendu postaralo o zábavu, která stála 5,4 milionu dolarů. Perth na tři dny hostil The Giants - obří loutky. Za projektem stojí francouzská skupina umělců - Paris´s Royal de Luxe. Dvě loutky, 11-ti metrový potapěč a 6-ti metrová holčička pochodovali městem. Byli zavěšeni na jeřábu a vodiči jim manuálně hýbali s celým tělem.

My jsme viděli probouzení potapěče, který spal před vlakovým nádražím. V horkém poledni jsme se procpali skoro až k mantinelům a vychutnali si ten kontrast mezi naší maličkostí a obrem. Když se dal do pohybu, díky vodičům, kteří tam kmitali na lanech, tak to bylo fakt ohromující. Za jeřábem jel ještě návěs s živou kapelou, která tomu dodávala impozantní atmosféru. 

Holčička už v té době odpočívala v parku a na rukou si nechala houpat děti. Po odpolední siestě pak zas vyrazila do ulic a v neděli to celé končilo shledáním a objetím obou obrů.
Nám v pátek skončil druhý blok studia a máme na měsíc prázdniny. Bohužel práce je teď málo, svatby v tom vedru moc nefrčí. Za tři týdny plánujeme vyrazit na tydenní road trip na jih, tak snad to klapne a uvidíme něco víc z těch místních krás.