Olympic NP, US

Victoria day aka svátek osamostatnění Kanady je tu (zároveň jde o narozeniny královny Viktorie). S ním je tu volný pondělek, takže z města se vylije milion karavanů a všichni jedou osídlit nějaký kemping spot u jezera. Pokud neplánujete tři měsíce dopředu nemáte šanci se například dostat trajektem na Viktoria island. Nakonec volíme taktiku přisírka a doplňujeme partu čechoslováků co jede směr americký národní park Olympic NP. Kluky (a holky) znám částečně z české akce v hospodě na MS v hokeji. Postupně jsme jednoho po druhém potkali na různých setkáních a všichni jsou moc fajn.
V pátek večer jede naše auto ve složení: já, Monika, Terka (češka od nás z baráku), Marek (klučina, kterého známe od vidění). Na hranicích jsme za chvilku. Tam si postojíme půl hodiny než nás odvelí do budovy jelikož část naší posádky nemá čerstvé razítko. Po vyřízení pokračujeme směr smluvený Walmart kde proběhnou nezbytné nákupy zásob masa na gril, chybějících karimatek, spacáků a alkoholu. Druhé auto s pěti členy doráží až po jedenácté. Méně zorganizovaná skupina se skládá z Tomáše, Honzy, Zdendy, a Báry, a slovenského braťy jménem Kuba. Do kempu Cranberry lake dojíždíme po půlnoci, brána není zamčená a cedule nás informuje že kemp je plný. Zkoušíme štěstí a prozkoumáváme ztichlé kempiště. Jeden pozemek s místy pro auta a stany je přeci jen volný. Vylodění jak v Normandii se děje rychle a o pár minut později se už noční krajinou rozléhá cinkot flašek a tlumený smích. Zábava a radost z prvního úspěchu trvá u některých do brzkých ranních hodin. Ráno po desáté nás budí sousedí s karavanem a jejich generátorem. Prý je flek rezervován pro jejich přátele co dnes dorazí a že jsme hlučeli do tří (což je sprostá lež, jelikož kluci šli spát až po páté). Balíme saky paky abychom se vyhnuli možné konfrontaci se správcem kempu a popojíždíme na snídani do parku u zátoky.

Posilněni vydatnou snídání u grilu s pivem v ruce jdeme prozkoumat místní pobřeží. Výhledy jsou parádní a sluníčko se odpoledne rozhodne prodrat mezi mraky a trochu nás zahřát. Část kluků si dokonce skočí z vysokého mola do vody. Odpoledne dosáhneme nejvzdálenějšího bodu a spěcháme do aut abychom našli spaní na další noc.

Další kemp u vody je opět plný, váháme zda obsadit rezervované, ale stále volné spoty. Nakonec se jede dále směrem na jih kde o pár minut vidíme ceduli kamsi do lesů s nápisem CAMPSITE. Jedná se o ničím nevýrazné kempoviště. Na druhou stranu záchod tu je a ranger naopak ne takže opět kempíme zadarmo a můžeme si i rozdělat oheň. Druhá noc je stejně né-li více rozjívená než ta předešlá. Kamarád Zdeněk se na výpravu vybavil 1,75L lahví Morgana, jejíž vyprázdnění je úkolem večera. Takovýchto her v noci proběhne více. Ráno mám parádní bolehlav nicméně musíme se opět posunout. V plánu máme přesun na výběžek plný lesů a divoké zvěře "Olympic NP". K přívozu dojíždíme doslova za pět minut dvanáct a zkracujeme si tak klasický ranní zpoždění.
Vyloďujeme se v Port Townsend a valíme do údolí kde by měly být přírodní horké prameny. Ty tam sice jsou ale povodeň zrušila místní tábořiště a přístupové pojízdné cesty. Pěšky je to daleko a tak omrkneme vodopád u parkoviště a jedem k Lake Crescent kde jsou komerční horké prameny a tábořiště.

Nacházíme volné místo a vpodvečer už přepadáváme obsluhu v letovisku. Vybaveni plavkami ručníky a sedmičkou vína v petce plus whiskou přelitou v termosce vstupujeme mezi asijské turisty co bydlí v chatkách za dvěstě dolarů za noc. Po hodině čváchtání zbaveni zápachu z cesty a slizu z bazénku už připravujeme táborák číslo dvě. Tvrdej alkohol už naštěstí není takže zábava je střídmá a spořádaná. V noci nás vyruší šustot jak nám cosi krade bramburky od stolu. Zde dochází k našemu prvnímu blízkému kontaktu s mývaly. Ten je ale blbec a při zmateném úprku si vysypává celou kořist na zem. O pár minut už ho slyšíme jak se projídá cestičkou z brambůrků zpět k nám. Dokonce se nám naskytne pohled na bitku dvou těchto roztomilých zlodějíčků.

Ráno v pondělí uklízíme tábořiště a vjíždíme hlouběji do parku. Po hodině stoupání se nám naskytnou nádhermé výhledy na zasněžené vrcholky hor přímo z okínka. Nahoře v 1,600 metrech nacházíme hlavní parking s restaurací. O kus dál začíná stezka na Hurricane Ridge. Po necelých dvou hodinách procházky a focení jsme na vrcholku. Počasí je nádherné, občas jdeme sněhem a na okolních vrcholkách je všude bílo. Po cestě potkáváme zvědavé chipmunky což je taková mini verze veverky co žije ve skulinách pod zemí. Kromě orla na obloze také vidíme jednoho sviště, který celý den seděl na jednom kameni dokud jsme ho nevyrušili.

Tato nenáročná procházka nás nabila další energií, kterou budeme potřebovat na dlouhou cestu domů. Zpět v přístavu zjišťujeme, že trajekt je již plný a lepší šance máme o 50km jižněji. Naše auto dojíždí akorát v čase nalodění a ještě tam je pro nás místo. Druzí ranaři dojíždí téměř před koncem a za nimi jsou pouze dvě auta. Na druhém břehu putujeme dvě hodiny zpět ke hranicí kde si v chladivé noci vystojíme hodinovou frontu než nás oficír zkoukne, optá se nás proč jedem do Kanady a proškolí nás informací, že americké vojsko v místních vodách používá trénované delfíny.

Garibaldi lake

Po delší době se nám sešel víkend, kdy máme oba volno a předpověd hlásí slibné počasí. Blíže ale zatím víme jen to, že se po náročném týdnu nechceme hned zničit brzkým vstáváním a extrémní náročností terénu. Vše se rozhoduje až v sobotu ráno, kdy se po pátečním drinku vyhrabeme v 8 z pelechu a dáme rychlý brainstorming. Roli tady hrají vzdálenosti autem, výškové metry a možnost přespání.

Vítězem se nakonec stává výšlap na Garibaldi lake (1,5h jízdy směr Whistler) s převýšením 1000 m a přespáním nahoře v kempu. Naše současná outdoorová výbava zahrnuje dva letní spacáky, ale žádný stan. Takže si ho

půjčujeme si od holek z práce. Je fungl nový, máme jim ho prý otestovat :-).

V poledne jsme pod kopcem, tak s úsměvem a plnou polní vzhůru. Lokalita bohužel nedisponuje webcamerama, takže stoupáme s nadějí, že nás přivítá modrá laguna se zasněženým okolím. Brzo se ale začínají objevovat  jazyky sněhu a posléze převládne bílá nad hnědou úplně. Trek je to poměrně oblíbený, ranní ptáčata to zvládají na jeden zátah. K vidění je pak celá škála výletníků, od nezkušených Asiatů v lehké obuvi přes horaly se sněžnicema až po vysmáte alpinisty s lyžema.

Skoro po třech hodinách máme nejhorší za sebou a odměnou je vyhřátá skála s majestátní vyhlídkou, takže jasnej chill.  K jezeru pak už jen necelá hodinka stylem šlápneš špatně šlápneš hluboko. Iluze o vodní hladině je dávno pryč. Jsme v cíli, bílá plocha obklopená horama a zalitá sluncem, ticho, klid.

Camping area se skládá z krytého přístřešku s posezením, funkčních toalet a prostorné louky na břehu jezera. Navzdory četnosti denních návštěvníků, tu o nocovnání takový zájem není. Široko daleko jeden stan a jeden udusaný základ z předešlého dne. Začíná nám docházet do čeho jsme se to pustili :-)

Jako podestýlku použijeme nalámané větve přilehlých jehličnanů a pak se vrhneme na konstrukci LOP. Ukazuje se, že jde o jakousi letní verzi vhodnou pro pozorování noční oblohy neboť síťka střešního okna tvoří celou horní polovinu stanu.  Minitropiko sice je součástí balení, ale jeho funkce je diskutabilní.

Před večeří ještě chytáme bronz a akumulujeme teplo dokud nám slunce nezapadne za zády. Záhy se ochlazuje, navlíkáme další vrstvy a v přístřešku ukuchtíme kuskus s tuňákem. Nezbytným úkolem je zavěsit veškeré jídlo s příslušenstvím na provaz pod střechu mimo dosah myší či medvědů.

Hory kolem se začínají zalévat romantickýma barvama a my to můžeme pororovat rovnou ze spacáků otevřeným stanem. Veškeré oblečení je navlečeno ba i každý kus neoděvního textilu je řádně vužit. Kromě lásky nás ještě zahřeje poslední zbytek domací slivovice a jde se na kutě.

Do omrzlin nebylo daleko, ale nakonec jsme se ve zdraví dočkali se rána.

Návštěva u sousedů

Je pondělí ráno a místo krtkem do práce jedem Fordem do Seattlu. Verča z Whistleru letí na dva týdny do Čech a my jí vezem na letiště. Bez přestávek je to na dvě a půl hodiny jízdy my však musíme na hranicích na imigrační kde dostáváme povolení ke vstupu do USA. Další zastávka Walmart. Ten americký je o dost lepší než ten Kanadský povídá Verča. Abychom nekazili nákupní horečku kupujeme alespoň kempingové židle za zvýhodněnou cenu. Odpoledne konečně projíždíme předměstím. Město je o dost více kopcovaté než Vancouver. První cíl je Pike market. Je to rozlehlá čtvrť u vody plná různých řemesel a kultury. Od tulipánů přes masové pirozky až po chlazené ryby. Vše na jedné hromadě, přístavní část má dokonce šest pater plných krámků s komiksy, design tretkama a oblečením.

Uprostřed toho všeho je Gum Wall. Jde o uličku se zdmi posetými žvýkačkami. Tradice vznikla kolem roku 93. Od té doby byly zdi třikrát čistěny. Naposledy zde ze zdí sloupli tunu žvýkaček. Tato turistická atrakce se umístila v top5 mikroby zamořené místo.

Nasajeme ducha a vůni místa a míříme hledat pivo a jídlo. Pod mostem míjíme stanové městečko s bezdomovci, které tu lze najít na dost neobvyklých místech.

Nemám štěstí a spolu s mojí neohrabaností se mi daří na molu utopit víčko od foťáku. Aspoň nakonec nacházíme útočiště v podniku s točeným pivem a pivními specialitkami.

Verča ráda nakupuje výhodně a proto si nesmíme nechat ujít další obchod plný výprodejů. Naštěstí jí to brzy letí a ve čtyři jí mávám jak se s plnými kufry škrábe do metra. My na doporučení volíme projížďku mini vláčkem do čtvrti Lower Queen Anne kde se nachází jakýsi technologický park. Za pět babek si užíváme jízdu mezi mrakodrapy dlouhou zhruba 55 vteřin. Životní zážitek je završen průjezdem mezi budovami muzea Pop music. Stojíme pod rozhlednou Space Needle, ikonou Seattlu a zvažujeme investici do cesty na její vrchol. Horentní suma za lístek nás nakonec odradí. Nejvíce se nám nakonec z celého areálu líbí ono muzeum jelikož ho navrhoval Frank O. Gehry.

Ještě zavítáme k vodě kde jsou ocelové skulptury a poté už míříme k autu. Toto rozlehlé město je pěkné avšak by to chtělo místního průvodce abychom ho mohli poznat skutečně ze všech stran.
Po cestě zpět plním nádrž americkým benzínem stejné kvality jako benzínu kanadského avšak o třetinu levnějším.

Změna plánu jménem Chilliwack valley

Je to tady, velikonoční pátek! Plníme auto spacáky, karimatky, domácí polorozpadlé květákové placičky, pivo, voda etc. Zadávám do Gugl maps směr Sloquet hotsprings kde bysme chtěli prohřát naše promrzlé kosti. Horem přes Whistler, Pemberton je to jistotka ale 70km extra mi přijde jako zbytečná daň za pěknou cestu. Proto volíme offroad adventure kolem Harrison lake. Má být slunečno až deštivo takže o zažítek je dopředu postaráno.

Opouštíme Vancouveru a mě se opět protahuje úsměv na tváři. Za městem plním nádrž za $1.37 za litr tedy o dvacet centů levněji než v daněmi prolezlém Vanu. Po dvou hodinách jsme na šotolině a rochníme se v čerstvém bahínku. Ze slušivého modráska se brzy náš Fordík mění v bahnivýho pankáče co produpal deštivý víkend pod stage-em v rytmech punku. Občas míjíme karavany s vybalenýma motorkama, čtyřkolkama a buginama.

Kolem oběda stavíme na kukandu u vody. Fouká studený vítr a slunce se nám opíra do tváří. Voní to tu jarem... O plech později se na obzoru objeví hydroplán, který zakrouží nad jezerem a pak se pustí téměř střemhlav do vody. U hladiny se letoun srovná a provede přistání na vodě. Motory však v mžiku dostávají povel k plnému výkonu a celý kolos se opět žene kupředu do mraků. Tento rituál letadlo provede ještě několikrát. Pokaždé blíže pláži a níže, objevujíc se zpoza korun stromů, jakoby pilot zkoušel své možnosti. Při výjezdu z kempu nás staví auto jedoucí v protisměru a řidič nás informuje že o kus dál je spadlý jeden z mostů.

Smutní to otáčíme a jedem hledat alternativu. O hodinu dále na JV kousek od hranic s US je údolí zvané Chilliwack plné hajků a horských jezer. Počasí se tváří katastroficky ale parsky pronikající skrz naduté mraky nám dávají naději na slunné zítřky.
Naše první noc v autě proběhla bez problémů. Po složení sedaček vznikne v zadu rovná plocha, která pojme dvě lidská těla max délky 175cm. Ráno už nás vítá slunce mezi stromy. Náš levný vařič v té zimě odmítá topit a tak se musíme spokojit s vlažným čajem (ano Monika byla dva dny bez kávy).
Stoupáme do kopce směr 6km vzdálený Greendrop lake. Nikde ani medvěda, nemluvě o turistech. Les je plný spadaných stromů a nevybíravých potoků co si svoji cestu klestí mezi nimi. Svačinu dáváme u prvního jezera, které je vklíněné mezi dva horské masivy. Místo je ideální na letní přenocování. Výše už končí kamenná stezka a začíná zmrzlý sníh. Občas jde spíše o balet na kluzišti než o seriózní výstup. Nebýt však sníh zmrzlý asi bychom se dost propadali. Po hodince koukáme na bílou pláň jež pod vrstvou sněhu skrývá jezero. Sváča na imaginárním břehu, fotečka a kloužeme zpět dolů. Na cestě zpět již potkáváme více lidu. Odpolední program nebyl stanoven a tak se jedem plácnout k jezeru.

Kemp u Chilliwack lake je ještě zavřený a plný sněhu. Nikde žádné informace a tak jdeme za čuchem brázdami od kočárků a ostatních výletníků. Po chvíli nás překvapí skvostný pohled na jezero zabírající celé údolí. Není léto a tak je u jezera jen hrstka dalších dobrodruhů. Někde se griluje na ohni, jinde se pije pivko a klábosí. Na celém jezeře lze zahlédnout pouze pár kánoí a kajaků. Vítr se umoudřil a sluníčko nás vesele hřeje.

Na večer plánujeme oheň a tak sbíráme dříví, kterého je všade hromady a čistíme ohniště včetně zaneřáděného okolí. Poslední slunečné momenty trávíme na vykácené louce, u které končí jeden z treků. Kolemjdoucí horal nás počastuje pozdravem a po krátké rozmluvě se loučí a jde přes naše tábořiště k autu. Po návratu k ohništi nás překvapí milý děkovný pozdrav od horala vyrytý v zemi jako dík za naší veřejně prospěšnou úklidovou činnost. Karma je svině a byť jsme si již vybarvili modré políčko v kalendáři za dnešní den, večer až tak snadný pro nás nebude. Všechno dříví je poměrně zvlhlé předešlými dešti a rozdělávání ohně nám přineslo větší útrapy než jsme očekávali. Po dvou hodinách foukání do mdlého plamene jsme odměněni čilou vatrou, kterou musím pravidelně krmit vším co je zrovna po ruce.

Prvního Dubna nás probouzí skutečně aprílové počasí. Slunce střídá déšť proložený sněhem. Úroveň stolování v tomhle marasu poklesla na nedovařený čaj s trochou mussli které nakonec zalévám výše zmíněným nepitelným čajem. Auto se po včerejším táboráku a dvoudenním dešti proměnilo v jakýsi cikánský přívěs plný podivného aroma. Chybí už jen ty slepice. Odjezd bereme oklikou přes Elk Mt. Po krátké rozmluvě jsem přišel s vynikajícím nápadem projít si trek kam až nám počasí dovolí.

Nahazujem pohorky a stoupáme lesem po příjemné stezce. Déšť na sebe nenechá dlouho čekat a aby nebyla nuda o pár výškových metrů dál přichází sněžení. Míjíme horaly se špičáky na podrážce, kteří nás varují nad nadcházejícím ledovým úsekem který pokračuje až na vrchol, kde se dokonce tvoří závěje. Děkujeme za rady a dáváme si deset minut než to otočíme. Skutečně, do kopce by se na ledních bruslích stoupalo lépe. Do kopce už nás jen táhne myšlenka na slibovaný lookout (výhlídka). Po chvilce dorážíme k průseku v lese, který nám odhalí druhou stranu pohoří klesajícího do údolí plného farmářských stavení a polností. Po dvou minutách podívaná končí v mlze. Dobíjíme energii z posledních zásob oříšků a sušenek a otáčíme se zpět. Před odchodem z vyhlídky naše zraky upoutá cosi žlutého v hromádce klestí. Bližší ohledání odhalí nefalšované velikonoční plastové vejce v jehož útrobách je vzkaz z místního outdoorového obchodu ať si k nim zajedeme pro dáreček! Plni optimismu kloužeme z kopce dolů, kde potkáváme dva mladíky v kraťasech a tričku co jsou na stopě velikonočním vajíčkům.

V Mt.Waddington's Outdoors obchodě, Chilliwacku dostáváme dárkovou tašku s multifunkčním nákrčníkem, fuseklema a supr termo flaškou. Karma je kámoš! Monice se ještě povede natřikrát vybrat misku s čoko vajíčky a spokojení jedeme zpět domů. Po cestě si ještě zajedeme ke Cascade falls. Tyto nádherné vodopády jsou stupňované a ženou se úchvatnou roklí. Za tři dny jsme zažili neskutečné množství věcí a já už se těším na další víkend kdy se opět jedem podívat do Whistleru :-)