Olympic NP, US

Victoria day aka svátek osamostatnění Kanady je tu (zároveň jde o narozeniny královny Viktorie). S ním je tu volný pondělek, takže z města se vylije milion karavanů a všichni jedou osídlit nějaký kemping spot u jezera. Pokud neplánujete tři měsíce dopředu nemáte šanci se například dostat trajektem na Viktoria island. Nakonec volíme taktiku přisírka a doplňujeme partu čechoslováků co jede směr americký národní park Olympic NP. Kluky (a holky) znám částečně z české akce v hospodě na MS v hokeji. Postupně jsme jednoho po druhém potkali na různých setkáních a všichni jsou moc fajn.
V pátek večer jede naše auto ve složení: já, Monika, Terka (češka od nás z baráku), Marek (klučina, kterého známe od vidění). Na hranicích jsme za chvilku. Tam si postojíme půl hodiny než nás odvelí do budovy jelikož část naší posádky nemá čerstvé razítko. Po vyřízení pokračujeme směr smluvený Walmart kde proběhnou nezbytné nákupy zásob masa na gril, chybějících karimatek, spacáků a alkoholu. Druhé auto s pěti členy doráží až po jedenácté. Méně zorganizovaná skupina se skládá z Tomáše, Honzy, Zdendy, a Báry, a slovenského braťy jménem Kuba. Do kempu Cranberry lake dojíždíme po půlnoci, brána není zamčená a cedule nás informuje že kemp je plný. Zkoušíme štěstí a prozkoumáváme ztichlé kempiště. Jeden pozemek s místy pro auta a stany je přeci jen volný. Vylodění jak v Normandii se děje rychle a o pár minut později se už noční krajinou rozléhá cinkot flašek a tlumený smích. Zábava a radost z prvního úspěchu trvá u některých do brzkých ranních hodin. Ráno po desáté nás budí sousedí s karavanem a jejich generátorem. Prý je flek rezervován pro jejich přátele co dnes dorazí a že jsme hlučeli do tří (což je sprostá lež, jelikož kluci šli spát až po páté). Balíme saky paky abychom se vyhnuli možné konfrontaci se správcem kempu a popojíždíme na snídani do parku u zátoky.

Posilněni vydatnou snídání u grilu s pivem v ruce jdeme prozkoumat místní pobřeží. Výhledy jsou parádní a sluníčko se odpoledne rozhodne prodrat mezi mraky a trochu nás zahřát. Část kluků si dokonce skočí z vysokého mola do vody. Odpoledne dosáhneme nejvzdálenějšího bodu a spěcháme do aut abychom našli spaní na další noc.

Další kemp u vody je opět plný, váháme zda obsadit rezervované, ale stále volné spoty. Nakonec se jede dále směrem na jih kde o pár minut vidíme ceduli kamsi do lesů s nápisem CAMPSITE. Jedná se o ničím nevýrazné kempoviště. Na druhou stranu záchod tu je a ranger naopak ne takže opět kempíme zadarmo a můžeme si i rozdělat oheň. Druhá noc je stejně né-li více rozjívená než ta předešlá. Kamarád Zdeněk se na výpravu vybavil 1,75L lahví Morgana, jejíž vyprázdnění je úkolem večera. Takovýchto her v noci proběhne více. Ráno mám parádní bolehlav nicméně musíme se opět posunout. V plánu máme přesun na výběžek plný lesů a divoké zvěře "Olympic NP". K přívozu dojíždíme doslova za pět minut dvanáct a zkracujeme si tak klasický ranní zpoždění.
Vyloďujeme se v Port Townsend a valíme do údolí kde by měly být přírodní horké prameny. Ty tam sice jsou ale povodeň zrušila místní tábořiště a přístupové pojízdné cesty. Pěšky je to daleko a tak omrkneme vodopád u parkoviště a jedem k Lake Crescent kde jsou komerční horké prameny a tábořiště.

Nacházíme volné místo a vpodvečer už přepadáváme obsluhu v letovisku. Vybaveni plavkami ručníky a sedmičkou vína v petce plus whiskou přelitou v termosce vstupujeme mezi asijské turisty co bydlí v chatkách za dvěstě dolarů za noc. Po hodině čváchtání zbaveni zápachu z cesty a slizu z bazénku už připravujeme táborák číslo dvě. Tvrdej alkohol už naštěstí není takže zábava je střídmá a spořádaná. V noci nás vyruší šustot jak nám cosi krade bramburky od stolu. Zde dochází k našemu prvnímu blízkému kontaktu s mývaly. Ten je ale blbec a při zmateném úprku si vysypává celou kořist na zem. O pár minut už ho slyšíme jak se projídá cestičkou z brambůrků zpět k nám. Dokonce se nám naskytne pohled na bitku dvou těchto roztomilých zlodějíčků.

Ráno v pondělí uklízíme tábořiště a vjíždíme hlouběji do parku. Po hodině stoupání se nám naskytnou nádhermé výhledy na zasněžené vrcholky hor přímo z okínka. Nahoře v 1,600 metrech nacházíme hlavní parking s restaurací. O kus dál začíná stezka na Hurricane Ridge. Po necelých dvou hodinách procházky a focení jsme na vrcholku. Počasí je nádherné, občas jdeme sněhem a na okolních vrcholkách je všude bílo. Po cestě potkáváme zvědavé chipmunky což je taková mini verze veverky co žije ve skulinách pod zemí. Kromě orla na obloze také vidíme jednoho sviště, který celý den seděl na jednom kameni dokud jsme ho nevyrušili.

Tato nenáročná procházka nás nabila další energií, kterou budeme potřebovat na dlouhou cestu domů. Zpět v přístavu zjišťujeme, že trajekt je již plný a lepší šance máme o 50km jižněji. Naše auto dojíždí akorát v čase nalodění a ještě tam je pro nás místo. Druzí ranaři dojíždí téměř před koncem a za nimi jsou pouze dvě auta. Na druhém břehu putujeme dvě hodiny zpět ke hranicí kde si v chladivé noci vystojíme hodinovou frontu než nás oficír zkoukne, optá se nás proč jedem do Kanady a proškolí nás informací, že americké vojsko v místních vodách používá trénované delfíny.