Garibaldi lake

Po delší době se nám sešel víkend, kdy máme oba volno a předpověd hlásí slibné počasí. Blíže ale zatím víme jen to, že se po náročném týdnu nechceme hned zničit brzkým vstáváním a extrémní náročností terénu. Vše se rozhoduje až v sobotu ráno, kdy se po pátečním drinku vyhrabeme v 8 z pelechu a dáme rychlý brainstorming. Roli tady hrají vzdálenosti autem, výškové metry a možnost přespání.

Vítězem se nakonec stává výšlap na Garibaldi lake (1,5h jízdy směr Whistler) s převýšením 1000 m a přespáním nahoře v kempu. Naše současná outdoorová výbava zahrnuje dva letní spacáky, ale žádný stan. Takže si ho

půjčujeme si od holek z práce. Je fungl nový, máme jim ho prý otestovat :-).

V poledne jsme pod kopcem, tak s úsměvem a plnou polní vzhůru. Lokalita bohužel nedisponuje webcamerama, takže stoupáme s nadějí, že nás přivítá modrá laguna se zasněženým okolím. Brzo se ale začínají objevovat  jazyky sněhu a posléze převládne bílá nad hnědou úplně. Trek je to poměrně oblíbený, ranní ptáčata to zvládají na jeden zátah. K vidění je pak celá škála výletníků, od nezkušených Asiatů v lehké obuvi přes horaly se sněžnicema až po vysmáte alpinisty s lyžema.

Skoro po třech hodinách máme nejhorší za sebou a odměnou je vyhřátá skála s majestátní vyhlídkou, takže jasnej chill.  K jezeru pak už jen necelá hodinka stylem šlápneš špatně šlápneš hluboko. Iluze o vodní hladině je dávno pryč. Jsme v cíli, bílá plocha obklopená horama a zalitá sluncem, ticho, klid.

Camping area se skládá z krytého přístřešku s posezením, funkčních toalet a prostorné louky na břehu jezera. Navzdory četnosti denních návštěvníků, tu o nocovnání takový zájem není. Široko daleko jeden stan a jeden udusaný základ z předešlého dne. Začíná nám docházet do čeho jsme se to pustili :-)

Jako podestýlku použijeme nalámané větve přilehlých jehličnanů a pak se vrhneme na konstrukci LOP. Ukazuje se, že jde o jakousi letní verzi vhodnou pro pozorování noční oblohy neboť síťka střešního okna tvoří celou horní polovinu stanu.  Minitropiko sice je součástí balení, ale jeho funkce je diskutabilní.

Před večeří ještě chytáme bronz a akumulujeme teplo dokud nám slunce nezapadne za zády. Záhy se ochlazuje, navlíkáme další vrstvy a v přístřešku ukuchtíme kuskus s tuňákem. Nezbytným úkolem je zavěsit veškeré jídlo s příslušenstvím na provaz pod střechu mimo dosah myší či medvědů.

Hory kolem se začínají zalévat romantickýma barvama a my to můžeme pororovat rovnou ze spacáků otevřeným stanem. Veškeré oblečení je navlečeno ba i každý kus neoděvního textilu je řádně vužit. Kromě lásky nás ještě zahřeje poslední zbytek domací slivovice a jde se na kutě.

Do omrzlin nebylo daleko, ale nakonec jsme se ve zdraví dočkali se rána.