Vietnam - Saigon a delta Mekongu

Za šest dní opouštíme Vietnam a na seznamu jsou ještě tři zastávky s čímž se pojí mnoho hodin v autobuse. Jako první máme v cestě malé klidné městečko Mui Ne, kde se nám tak libilo, že jsme si pobyt prodloužili o jeden den. Jen díky radě cestovatele Joe jsme se dozvěděli o oáze klidu a míru, 10 km severně od města, v podobě stylového hostelu na pláži Long Son. Rychle jsme se hodili do klidu a užívali si teplé, čisté moře a spalující slunce, co nás všechny překvapivě rychle zbarvilo do ruda. To nás ale neodradilo od večerního běhu podél pláže, jelikož místní strava (a pitný režim) se na nás začíná nemile podepisovat. Parádní místo, spousta mladých lidí v něm, to by nebylo, aby se nezapařilo. Manažer,klučina ze Zélandu, všechny pozval na drink a vlákal do karetní hry ústící v panákovou bitvu. Trochu jsem se bála o svou netrénovanou výdrž, ale naštěstí se v pravý čas zvolnilo tempo a hra se pro některé změnila v pokr, pro jiné v debatní kroužky.

Nechce se nám, ale valíme dál na jih. V Ho Chi Minovově městě neboli Saigonu trávíme noc a pak si ještě zajíždíme 120 km jižně do delty Mekongu. Zde jsme vsadili na tip jiné cestovatelky, co nám doporučila místní průvodkyni Thao (fb: canthotouring with suzan. bui. 14). Nabídla nám zajímavý 24h program za $60 na hlavu, my to riskli a rozhodně to stálo za to. Lokála s dobrou angličtinou jsme si přáli celou dobu a tak jsme ji zasypali otázkama od kultury, přes komunismus až po vaření. První den nás vzala lodí po řece do manufaktury sázení zeleniny a bylinek. Vše začíná v malinké trubičce ze stočeného banánového listu, která je naplněna spálenýma rýžovýma slupkama jakožto hnojivo. Do toho se vmáčknou dvě semínka a už za tři dny jim díky teplému a vlhkému počasí vyraší rostlinky, co se pak přesadí do většího. Kousek vedle stála stará a mlátička na rýži, kam si místní obyvatele chodí mlít rýži pro vlasní potřebu. Primární funkce spočívá v oddělení zrna rýže od slupky, z kterou pak zatápějí a popel se použije jako hnojivo.  Do toho začalo pršet a vybavená průvodkyně nám rozdala plášťenky. Loďkou nás převezli na local market, kde jsme koupili jídlo na večeři včetně jedné kuriozní suroviny. Další zajímavost nám ukázala jedna pani u stánku s kokosama, co měla stroj na strouhání dužiny. V podstatě přitlačovala půlku kokosu k ostré roztočené hlavici a do přiloženého sáčku padala drť, z níž se pak dá vymačkat kokosové mléko. Následovala návštěva  budhistického chrámu v lesích a na úplný závěr jsme se plavili do domu, kde bydlí rodiče a babička naší průvodkyně Thau.
Po relaxu nad vynikající vietnamskou kávou začaly přípravy velkolepé večeře. Chystalo se šest chodů: pasta z grilovaných lilků s jarní cibulkou, vařená ryba ve voňavé omáčce, salát z květů banánovníku, kuřecí omáčka s bambusem a placky z rýžové mouky namáčené do kokosového mléka. Vrcholem hostiny byly dvě grilované krysy. Po té co jsme v ulicích měst viděli bezpočet hlodavců, by nás ani nenapadlo to jíst, ale Thau řekla, že tyhle jsou chytané na rýžových polích a patří mezi pochoutky. No a nakonec byly krysy velmi dobré, takové lepší kuřátko.

Druhý den zvoní budík v 5. ráno a hurá na floating market, nejvetší plující trh v deltě Mekongu. Snídaně na loďce, ananas, káva, bageta a rušný pohyb plavidel prodávajících ovoce, zeleninu a občerstvení. Kvůli přehlednosti je na přídi každého plovoucího stánku bambusová tyč se zavěšeným prodejním produktem. Nejvíc frčely ananasy, dýně, sladké brambory, zelí a melouny. Další poučné vylodění se koná ve výrobně rýžových nudlí (Pho). Základem je rozemletá rýže spojená s tapiokou (škrobový výtažek z kořene rostliny podobné sladké bramboře), směs se namočí do vody , pod tlakem zbaví vody a následně s přidáním vody vytvoří tekuté těsto. Následně se nad párou zpracují tenké placky, které se pak suší pár hodin na slunci a ve finále se strojově nakrájí. Na poslední zastávce - ovocném sadu, se procházíme mezi rostoucíma ananasama, mangana, papayama, dračím ovocem, durianem a jinou exotikou. Po poledni sedáme do autobusu směr Saigon, plni dojmů, nových poznatků a šťastně naladěni.

Do odletu zbývá 20 hodin, to je ještě čas na procházku městem. Nejdřív dáváme refresh v hostelu a pak tisk letenek a e-víz do Kambodži (mnou sjednávaných), načež se ukazuje, že Ivetě tam uvedli špatné datum narození. Posíláme email s žádostí o rychlé opravení a doufáme, že tam v neděli večer ještě někdo bude. Zvedá se vítr, ženou se deště, soukáme se do pláštěnek a přebíháme do nejbližší restaurace s levným točeným pivem. Prohlídka Ho Chi Minova města probíhá až ráno. Bulváry s luxusními hotely a značkovými obchody jsou svědectvím francouzského kolonialismu, něco takového jsme v Hanoji neviděli. Město působí zápaďácky, všude reklamy, na přechodu nekličkujeme jen mezi skútry a taxíky, ale je tu i více osobních aut. S Vietnamem se loučíme vynikající masovou bagetou s bylinkama za 15 Kč a letíme vzhůru novým dobrodružstvím sousední Kambodži.

Vietnam - Ha Long bay, Nimh Binh, Nha Trang

Z Hanoie do Ha Long Bay je to pět hodin autobusem. Turistická základna pro všechny plavby se nachází na ostrově spojeným dlouhým mostem s pevninou.  O turistickou kolonizaci se postaral nejbohatší Vietnamec země, ostrov koupil a zbudoval zde celé obytné komplexy. Dokončeno je minimum projektů a tak jsme po většinu času projížděli jakousi urbanistickou pouští. Většina cestovatelů si zaplatí balíček již v Hanoii a po příjezdu na ostrov se nalodí na jeden ze stovky korábů čekajících v přístavu. Náš prvotní záměr byl: v Ha Long nasednout na přívoz, dojet na Cat Ba Island a projet si ostrov. Z přívozu bychom viděli nějaký ty krásy místních krasových útvarů a ušetřili za výlet. Vše obšem dopadlo jinak než jsme počítali. Autobus nás vyhodil již mezi výletními loděmí. Nikde žádná civilizace, pouze malé cestovní kanceláře štosující baťůžkáře na své koráby. Hned jsme byli osloveni jedním z překupníků se zájezdy. Po pár pokusech jsem narazil na kouzelnou nabídku dvoudenní výlet na lodi za $65. Ještě jsem musel podojit na třikrát bankomat(jeden výběr za 65kč) a už jsme se naloďovali. Vyrazili jsme mezi zarostlé skalnaté ostrovy směr Cat Ba Island, před kterým jsme po hodině jízdy zakotvili. Zde jsme měli možnost na kajaku kroužit mezi koráby a ostrovy necelou hodinu. Pokoj na lodi vypadal na první pohled docela solidně, až na koupelnu, která dost zaváněla. V Hanoi jsem se nachladil a k tomu se na lodi přidala teplota, takže jsem si horké léto mohl užívat dvojnásob. Uklidili jsme se na horní deck na lehátka, kde jsme relaxovali s ostatními. Před večeří jsem od kapitána zjistil, že dál se už nejede a kotvíme zde přez noc. To mě vytočilo jelikož nám cesťák na břehu sliboval jinou cestu. Po chutné véče jsme nechtěli utrácet a unavení jsme s ostatními pouze sehráli pár karetních her. Druhý den jsme z autobusu okoukli Cat Ba Island na cestě do mini jeskyně a hurá zpátky na pevninu.

Cesta do vesnice Minh Binh nám busem ze slibovaných 3hodin zabrala hodin 7 a tak jsme se unavení večer přesunuli rovnou na hotel. Upoutaný na lůžku s horečkama jsem musel nechat holky prozkoumat vesnici na vlastní pěst. 

S Ivetou jsme si od pana domácího pronajaly skútr, který se hned za prvním rohem rozbil, na to nám byl zapůjčen lepší stroj a mohly jsme vyrazit. Řízení jsem nechala na zkušenější starší sestře a sobě přenechala funkci navigátora. Nejdřív jsme se propletly hustou dopravou, plnou motorek a náklaďáků k bankomatu ve městě a pak směr starobylá architektura. Hoa Lu bylo v 10. století hlavním městem Vietnamu, dnes tu turisti mohou navštívit dva chrámy obklopené zahradami a jezírky. Poté jsme jely do jeskyně Mua, která je slavná především panoramatickými výhledy z kopce nad ní. Tomu předcházela průtrž mračen, kličkování úzkýma uličkama přilehlé vísky a střet se stádem dobytka i průvodem kachen, docela sranda. Večer jsme vrátily motorku bez jediného škrábnutí, zkontrolovaly zdravotní stav pacienta a byli ready se posunout.

Z Nimh Binh jsme vyrazili směr Hoi An, historické městečko, kde jsme již byli, ale cestu na jih musíme rozložit do dvou jízd. O třináct hodin později jsme tu a dostáváme nabídku na hotel s bazénem(po smlouvání)za milých $6 na hlavu. Teplota mě stále trápí, ale jinak se cítím lépe. Po koupeli v bazénku vyrážíme do města za cetkama ignorujíc naše nafouknuté krosny. Musím říct,že toto městečko nás zatím nejvíc oslovilo svojí klidnou atmosférou s nádechem historie. Před odjezdem jdeme ještě na menší cooking class, kde si nejprve navolíme jídla, co si chceme zkusit a po jeiich uvaření si je můžeme sníst. Holky zvolily kalamáru plněnou mletým vepřovým, papájový salát s krevetami a kuře na citronové trávě. Hostina to byla výtečná. 

O dvanáct hodin jízdy jižněji se ocitáme v Nha Trang, městě plném ruských turistů. Horečka mě definitivně opustila což oslavuju bagetou od mobilní prodejkyně. Je teprv 6ráno, batohy necháváme na recepci a jdeme na pláž. Zde již skotačí místňáci a s postupem času se objeví první tvarohově bílí, nebo již rajčatově spálení osvoboditelé z východu. Od průvodce se dozvídáme, že s úbytkem turistických destinací alá Krym, Egypt se střední třída Rusů vydává za sluncem a levným alkoholem do Vietnamu. Od nevrlé překupnice po lehkém smlouvání pujčujeme motocygly a jedem na obhlídku těch pár památek co město nabízí. Čamské chrámy se zde zachovaly v celé své kráse a dokonce jsme si u nich dali levný čerstvý kokos za 25kč. V místní rybí restauraci ukazujeme na krevety(0,5kg) a kalamáru načež posléze dostáváme vynikající oběd s pivkama asi za 450kč. Večer si ještě dopřáváme 3litrový bucket piva z místního pivovaru. 

Ráno se vydáváme dál směr jih do vesnice Mui Nei, kde jsou písečné duny a nádherné pláže.

Vietnam - Bez pláštěnky ani na krok

Po 14 hodinách jízdy lůžkovým autobusem vystupujeme v zamlžené a deštivé Sapě, která byla založena Francouzi v r. 1922 jako horská stanice. Hned se k nám hrnou tři místní obchodnice s nabídkou ubytování, trekování a domácí stravou. Jsou děsně roztomilé, barevně oblečené a mluví překvapivě dobrou angličtinou. My už ale máme ubytko zabookované přes net a počasí nevypadá zrovna výletně, takže si na ně bereme jen číslo a další kroky jdem promýšlet do stravovacího zařízení. V tržnici si dáváme 3x Pho Bo s jarníma závitkama za krásných 130Kč a zjišťujeme, že naše homestay je ve vedlejší vsi Ta Van, vzdálené 10km. Kupujeme pláštěnky a s plnou polní vyrážíme do centra Sapy, celou dobu sledováni obchodnicema. První zastávka: bankomat, ve městě jsou dva, funkuje jen jeden a ještě ti dovolí vybrat jen 3 000 000 VND = 3000Kč. Do Ta Vanu žádné autobusy nejezdí, takže si bereme taxi za 200Kč, cestou ještě platíme vstupní poplatek do "chráněné" oblasti a ve 3PM už nás vítá 23 letý Thong v jejich rodinném hnízdečku. Střídají se tu backpackeři z různých koutů světa, takže se rychle seznamujeme a zvažujeme, co se v takovém počasí dá podniknout. Na večer to trochu ustává, tak jdem na obhlídku blízkého okolí.

Většina rýžových polí je zrovna po sklizni, takže z mlhy na nás vykukují jen bahnité kaskády, ale i tak to má svou atmosféru. Bohatá a chutná večeře se zakládala na rýži, masové směsy se zeleninou na citronové trávě, vepřových i zeleninových závitků, tofu s rajčaty, restovaného špenátu a dýně. Na lepší trávení se pak podávalo rýžové víno silné jako pálenka.

Druhuý den začal báječnou snídaní - káva a palačinky, pak déšť polevil a my se vydali na 7km okruh hornatou krajinou. Abychom si nezmáchali pevnou obuv, jdem v žabkách. Chůze v kluzkém bahnitém svahu se mění v neplánované pohybové kreace, takže ve finále jdeme bosy. Hned se k nám přidává skupina místních žen a dětí s tím, že jdou stejným směrem domů, ale my už víme, že se nám později budou snažit něco prodat. Je mlhavo, z údolí doléhá instrumentální hudba, desítky velikých motýlů poletují kolem a tady jsme my, bosky hopkajíc mezi rýžovými políčky.

Večer je hostina č.2, na které máme s Ivetou velký podíl. Byl nám povolen přístup do kuchyně a tak jsme nakoukli do tajů Vietnamese cuisine a pomohly s vařením - recepty poskytneme osobně. Následovala rice wine párty proložená ochutnávkama naší třešňovice a škorpionové whisky z Laosu.

Balíme to, počasí se nemění. Tentokrát jdem do Sapy pěšky, 10km po silnici do kopce nás vyřídilo, k obědu klasicky 3x Pho Bo a pak hurá na suvenýry.  Frčí tu ručně vyšívané kapsičky, čelenky, barevné šátky, sukně no spousta krásných věcí. Na marketu v sekci řezník jsme pak byli svědky porcování hlavy psa, do toho se zatím nechystáme, ale prý to chutná jako jehněčí/hovězí.

Welcome to Hanoj, rušného hlavního města. Hostel máme ve staré čtvrti - historickém srdci Hanoje, kde každá ulička kdysi měla svou specifikaci a jméno jako hedvábná, ta se slaměnými rohožemi, ta s plechovým nádobím,.. Dnes už je to hodně promíchané, všichni jezdí na motorkách, jízdní kolo slouží spíše jako mobilní prodejní stánek. Všichni něco prodávají - levné oblečení, květiny, ovoce, zeleninu, bia hoi (čepované pivo) a vařená jídla. Mísí se vůně příjemné ale i ty nechutné, kdy v děsném dusnu hnije odpad a sociální zařízení zavání.

Náš prohlídkový den začal tedy ve staré čtvrti, dále k největšímu jezeru Tay ho, na jehož břehu stojí budhistický chrám - pagoda Tran Quoc. Pak jsme zamířili do komplexu Ho ČI Minova mauzolea, kde nás k obědu nalákala hojně obsazená zahradní restaurace. Jen co jsme si sedli ukázalo, že jsme obklopeni samýma komounistickýma oficírama, neboť nedaleko stál prezidentský palác. No nic, objednali jsme si domácí točené pivo a pak to začalo, mocný slejvák trvající celý den a pláštěnku u sebe měla jen Iveta. Díky tomu a ještě striktním otevíracím hodinám jsme propásli možnost viděl nabalzamované tělo Ho Či Mina, národního hrdiny a "osvoboditele". Na kost jsme promokli během 10 minut,  pak nám  prodavač telefonních krytů věnoval dva šustipytle a my zvladli navštívit ještě chrám literatury zasvěcený Konfuciovi. Zde byla v r. 1076 založena první vietnamská univerzita a zrovna ten den se tam chystala jedna ceremonie spojená s koncem školního roku. Odpoledne relax na lůžku a sušení oblečení, večer ochutnávky piva a jídla v přilehlých uličkách, kde nečekaně zvítězil křupavý kebab za 30Kč.

Zbývá nám deset dní ve Vietnamu, next stop zátoka Halong na pobřeží Jihočínského moře.