...do kopce

Flower ridge (1220mnm)
Po noci strávené v kempovišti balíme a jako výšlap dne volíme Flower ridge na doporučení správce kempu. Sluníčko svítí a my se svižně škrábeme lesem do strmého kopce. Propocené tílko v pravidelných intervalech otáčím mokrýma zádama na břuch a suším kdykoliv je to možné. Po necelých třech hodinách už koukáme přes špičky stromů do údolí. Sněhové jazyky na cestě příjemně ochlazují vzduch. Cesta po hřebeni dál je stále pod sněhem a tak se raději otáčíme a šupitáme dolů k vodě. Osvěžující ledová koupel u ústí horské řeky do jezera je jako dar z nebes.
Odbočujeme autem ze silnice na šotolinu do rokle odkud přitéká ona ledová řeka. Celou cestu škrtím plyn jelikož jsme u poslední čtvrtiny nádrže a zítra nás čeká cesta zpět podél jezera zpět a pak ještě další hodinu do civilizace. Nekonečné stoupání je završeno šplhem v autě do prudkého kopce kdy si opět můžeme vychvalovat naše autíčko. Cesta končí u jezera s přehradou vklíněného mezi dvě horská tělesa. Zde proběhne již klasické odpolední válendo, všemi oblíbená příprava večeře a pozorování západu slunce za vršky hor.

Bedwell lakes (970mnm)
Ráno sešplháme autíčkem pár kilometrů zpět na začátek Bedwell lake trailu. O něco lépe udržovaná trasa nás uvítá příjemným sklonem stoupání a několika mosty (včetně zavěšeného) přes horské bystřiny plné síly po konci zimy. Na vrcholu opět nalézáme kouzelné jezírko Baby Bedwe ll zapuštěné jako diamant do skalnatého masivu. Jsou zde připravené podlážky pro jednotlivé stany propojené cestičkami mezi bouldery čímž celý campground dohromady působí jako perfektního místo na přenocování. Z ptačí perspektivy pomocí drona působí celé místo ještě více fantasticky. O něco níže se na druhé straně totiž nachází náš cíl Bedwell lake. Jezero je několikrát větší avšak opět je to jakýsi modrý ostrov v oblacích mezi horskými obry. Z vyhlídky o něco později si můžmeme na vlastní oči vychutnat ten pohled. Bohužel nemámme času nazbyt abychom zde přečkali noc a ještě ten den opouštíme Buttle lake a celý Strathcona NP.

Elk river trail
Po noci strávené kdesi pod kopcem u řeky přijíždíme do vesničky Gold river. Visitor centre má otevřeno jen víkendy, miniknihovna je též zavřená a signál tu není k zastižení. Sedáme do kavárny s muffinem a kafíčkem a u wifiny dumáme co dál. Poslední prosluněný den nakonec trávíme na cestě k Landslide lake. Jde o dvoudenní výšlap údolím podél řeky Elk river s následným stoupáním k tábořišti. Po cestě překonáváme několik potoků a dokonce míjíme dva malé vodopády.

Před týdnem tu byla spozorována puma a medvěd dnes máme "štěstí" a nevidíme ani veveřičku. Ráno se škrábeme z vlhkého stanu do mlhavého počasí. Po snídani nastává hodinový výstup do 1000mnm kde je schované Landslide lake, nad kterým se vypíná stále zasněžená hora.

Monika zde vmžiku nalézá kozí stezku kolem jezera, která by nás měla dovést k ledovcovému jezeru pod horou. O dalších čtyřicet minut později stojíme před ledy pokrytým jezírkem s blankitně modrou vodou.

Zbytek dne už pouze klesáme a ve tři odpoledne sedíme utrmácení v autě.
Další den nám na cestě zpět do civilizace k přívozu svítí slunce. Další zastávka Sunshine coast.

Volný rozjezd...

Po výstupu na mt. Arrowsmith vyhledáme ledovou sprchu v nedaleké horské bystřině a o kus dále dokonce i náš nocovací spot s dokonalým výhledem do údolí na vnitrozemní městečko Port Alberni. Silný vítr a temnota na konci údolí značí přicházejjící přívalák. Začíná boj s časem zda-li bude naše večeře na stole dřív než průtrž mračen na našich hlavách. Vše stihneme spolknout a zuby vyčistit než začne pršet a tak z pohodlí vozidla v lůžkové úpravě pozorujeme jak se okolí balí do oparu mlhy. Západ slunce dodá dodá celé situaci na dramatičnosti a naše okolí se postupně kompletně zbarví do žluta a já ani nedutám (Monika spokojeně spí).
Cílem  dalšího dne je Pacific Rim NP. Tento poloostrov plný pláží leží opět na západě ve střední části ostrova kam se jede po jedné silničce s výhledy na okolní hory s vrcholky stále ještě pod sněhem. Pauzu na oběd příjemně strávíme opalovačkou na kamenné pláži s výhledem na vodopád do horské rokle.

Tohle ideální místo na kempování ještě později využijeme k přespání. Příjezd na poloostrov začíná zběžnou prohlídkou přímořské vesničky Ucluelet kde jsme chtěli ověřit možnost projížďky kajakem v souostroví plném vodních krás, ale vysoká cena nás odradí. Bez signálu a wifi připojení objíždíme různé kempy u páží, které jsou plně zarezervované až do konce léta. Nakonec máme štěstí v surfkempu Wia point kde za dvacku můžeme složit obě naše hlavy i s vozidlem. Na západ slunce jdeme relaxovat na Long beach, nádhernou někiolikakilometrovou písečnou pláž kde si každý najde svůj plac mezi spoustou naplavených klád.

Počasí se na nás usmálo a na další dny rosnička hlásá teploty pod třicet stupňů. Máme v plánu další přesun večer a tak balíme auto, doplňujeme vodu a přemisťujeme se na vycházkový trail kolem majáku. Po skvělém obědě a točeném pivu v hospodě objíždíme zbylé pláže, kde se sluní pupkáči z Vancouveru s jejich paničkama a děti se seznamují se základy surfingu v klidném moři. Na severu poloostrova leží druhá vesnička - Tofino, o něco větší než Ucluelet avšak stejně plný galerií a nabídek na různé rekreace. Jako suvenýr kupujeme zdravotně nezávadné bio levandulové mýdlo a opouštíme místo klidu tolik oblíbené mezi Kanaďany.
Chce-li odsud řidič pokračovat dále na sever musí opět přejet do civilizace na východní pobřeží kde vede dálnice spojující sever s jihem. My stále plní neutuchajícího optimismu a nadšení zkoušíme cestu vnitrozemím. Po padesáti kilometrech zajížděk v lese se smutní vracíme zpět na silnici. Problémem ostrova je soukromé vlastnictví místních lesů těžařskými firmami, které aktivně kácí v oblasti a dělají vše aby se jim zvědavý turista nepletl do cesty, byť to znamená strhnout funkční most.
Máme aspoň štěstí a v jednom z Visitor center dostáváme užitečné informace o Strathcona NP kam míříme a navrch zmrzlinu z automatu. Po dlouhé dni parkujeme na konci 40km dlouhého jezera Buttle lake v malém kempovišti kde strávíme příjemný večer.

První zastávka - Vancouver Island

Počasí v posledních týdnech nebylo nejteplejší a podobné jsou i výhledy na začátek. Na pobřeží BC leží největší ostrov celé západní Ameriky, je zhruba poloviční rozlohy ČR. Většina turistů sem míří do hlavního města Victoria což nás dva nechává chladnými protože my jedem objevovat přírodní krásy ostrova.

Trajekt nás za dvě hodiny a sto dolarů převezl do deštivého přístavu Nanaimo, kde vyhledáme visitor centre v naivním domnění že naberem většinu potřebných map a informací. Bohužel je to začátek našeho poznání, že co si sám nevyhledáš na internetu nemáš. Vzhledem k chladnému počasí volíme nejprve okruh po jižní části ostrova, která je více osídlena a chlubí se pěknýma plážema. První noc kotvíme v zapadlém kempu u jezera. Sotva stačíme opláchnout nádobí po dovezeném buřtguláši už se k nám žene déšť. Nosnost postele i prostorové požadavky kufru v zátěžové zkoušce obstáli. Druhý den dopoledne přijíždíme k západnímu pobřeží ostrova, městečka Renfrew, kde bychom rádi okusili část divokého a populárního treku Juan de Fuca. Ani jsme se nestačili pořádně navyknout oceánského vzduchu a už si to proti nám mašíroval medvěd. Prvnotní šok a obavy vystřídal zájem o malého černého chlupáče.

Neštěstí pro něj byla důležitější pastva než my. Abychom ale našeho čtenáře poučili tak prvděpodobnost útoku medvěda je jednu ku dvěma milionům. Následný den trávíme na již zmíněném pobřežním treku kde se naopak dozvídáme, že podél trati se pohybuje zvědavá puma tak ať jsme ostražití. Útoky na člověka jsou opět vzácné a když, tak na hlavně mazlíčky nebo turisty samotáře. To stejně mé moc neuleví a tak se aspoň snažím aby konverzace nestála a Martin byl nablízku. Když se cesta začala měnit v lezeckou stěnu kořenobahnitého typu byl pravý čas se otočit. Klobou dolů všem kdo v těchto podmínkách trasu dokončí. Zbytek dne strávíme v autě pod mým řidičským vedením. Rychle míjíme všechny přímořská sídla včetně tohoh hlavního a navigátor už mě žene do hornatého vnitrozemí. Pokus o hledání správné cesty k jezeru kde bychom mohli přespat končí poznáním: Vyzkoušej všechny offline mapy hned ne až když jsi v koncích, a pohon na všechny čtyři je super věc.

Místo jezera jsme nakonec skončili u řeky a ještě pěkně s prvním večerním ohněm.
Počasí se pomalu lepší už neprší je jenom oblačno. Vyrážíme na náš první výšlap, který Martin objevil již dříve. Mt Arrowsmith dosahuje do výšky 1819mnm. Autem vyjedeme až do příjemných 900mnm a mezi mraky vydíme skalnatý zub se zasněženým okolím. Vesele do toho šlápneme a docela rychle stoupáme. Oči a uši máme na šťopkách. Na treku jsme sami. Jakožto zelenáči si občas zatleskáme nebo zapískáme abychom o sobě dali alespoň trochu vědět. Před obědem už jsme v sedle a brodíme se sněhem k lépe přístupným vrškům.

Posledních dvěstě výškových metrů je výzva - plazíme se po skále sněhovém splazu s velkým bílým mrakem v zádech. Nahoře je ale nádhera. Odpoledne jsme pak rádi, že už máme vše za sebou, že nás nic nesežralo, ale zároveň je nám trošku líto že jsme alespoň něco z té drobné fauny neviděli.

Finally our roadtrip is here

Počátek našeho dobrodružného roadtripu je konečně tady - to je hlavní důvod proč jsme v Kanadě. Osmého května naposledy do práce, poslední navrtaný strop v 36. patře a poslední servírovaný oběd. V pátek náš odjezd zapíjíme s kolegy z práce. U mě v kavárně nakonec vznikla fajn parta, která mě tu bude postrádat. U Martina je to loučení o něco méně dramatické. V sobotu je pak mejdan u nás na baráku. Dvě češky ze shora také vyráží do divočiny tak pořádáme party společně. Vzhledem k naší připravenosti a neprosto všech našich hektických stěhováních v předchozích zemích den D posouváme na úterý ráno. Díky mé šikovné polovičce je náš SUV vůz značky Ford Escape doplněn o dřevěnou konstrukci, která slouží jako rozkládací postel s úložným prostorem vespod. Na samotné balní spadá jeden celý den. Pořízené krabice a plastové kontejnery postupně dostávají specifikaci svého obsahu i vhodného místo v prostoru celého auta. Bereme s sebou vše až na zimní výbavu zaslanou do čr. Sedáky necháváme pod postelí v naší minigarsomce, kterou po nás přebírá náš kamarád Kuba. Vancouvere nashledanou za osm týdnů.

Olympic NP, US

Victoria day aka svátek osamostatnění Kanady je tu (zároveň jde o narozeniny královny Viktorie). S ním je tu volný pondělek, takže z města se vylije milion karavanů a všichni jedou osídlit nějaký kemping spot u jezera. Pokud neplánujete tři měsíce dopředu nemáte šanci se například dostat trajektem na Viktoria island. Nakonec volíme taktiku přisírka a doplňujeme partu čechoslováků co jede směr americký národní park Olympic NP. Kluky (a holky) znám částečně z české akce v hospodě na MS v hokeji. Postupně jsme jednoho po druhém potkali na různých setkáních a všichni jsou moc fajn.
V pátek večer jede naše auto ve složení: já, Monika, Terka (češka od nás z baráku), Marek (klučina, kterého známe od vidění). Na hranicích jsme za chvilku. Tam si postojíme půl hodiny než nás odvelí do budovy jelikož část naší posádky nemá čerstvé razítko. Po vyřízení pokračujeme směr smluvený Walmart kde proběhnou nezbytné nákupy zásob masa na gril, chybějících karimatek, spacáků a alkoholu. Druhé auto s pěti členy doráží až po jedenácté. Méně zorganizovaná skupina se skládá z Tomáše, Honzy, Zdendy, a Báry, a slovenského braťy jménem Kuba. Do kempu Cranberry lake dojíždíme po půlnoci, brána není zamčená a cedule nás informuje že kemp je plný. Zkoušíme štěstí a prozkoumáváme ztichlé kempiště. Jeden pozemek s místy pro auta a stany je přeci jen volný. Vylodění jak v Normandii se děje rychle a o pár minut později se už noční krajinou rozléhá cinkot flašek a tlumený smích. Zábava a radost z prvního úspěchu trvá u některých do brzkých ranních hodin. Ráno po desáté nás budí sousedí s karavanem a jejich generátorem. Prý je flek rezervován pro jejich přátele co dnes dorazí a že jsme hlučeli do tří (což je sprostá lež, jelikož kluci šli spát až po páté). Balíme saky paky abychom se vyhnuli možné konfrontaci se správcem kempu a popojíždíme na snídani do parku u zátoky.

Posilněni vydatnou snídání u grilu s pivem v ruce jdeme prozkoumat místní pobřeží. Výhledy jsou parádní a sluníčko se odpoledne rozhodne prodrat mezi mraky a trochu nás zahřát. Část kluků si dokonce skočí z vysokého mola do vody. Odpoledne dosáhneme nejvzdálenějšího bodu a spěcháme do aut abychom našli spaní na další noc.

Další kemp u vody je opět plný, váháme zda obsadit rezervované, ale stále volné spoty. Nakonec se jede dále směrem na jih kde o pár minut vidíme ceduli kamsi do lesů s nápisem CAMPSITE. Jedná se o ničím nevýrazné kempoviště. Na druhou stranu záchod tu je a ranger naopak ne takže opět kempíme zadarmo a můžeme si i rozdělat oheň. Druhá noc je stejně né-li více rozjívená než ta předešlá. Kamarád Zdeněk se na výpravu vybavil 1,75L lahví Morgana, jejíž vyprázdnění je úkolem večera. Takovýchto her v noci proběhne více. Ráno mám parádní bolehlav nicméně musíme se opět posunout. V plánu máme přesun na výběžek plný lesů a divoké zvěře "Olympic NP". K přívozu dojíždíme doslova za pět minut dvanáct a zkracujeme si tak klasický ranní zpoždění.
Vyloďujeme se v Port Townsend a valíme do údolí kde by měly být přírodní horké prameny. Ty tam sice jsou ale povodeň zrušila místní tábořiště a přístupové pojízdné cesty. Pěšky je to daleko a tak omrkneme vodopád u parkoviště a jedem k Lake Crescent kde jsou komerční horké prameny a tábořiště.

Nacházíme volné místo a vpodvečer už přepadáváme obsluhu v letovisku. Vybaveni plavkami ručníky a sedmičkou vína v petce plus whiskou přelitou v termosce vstupujeme mezi asijské turisty co bydlí v chatkách za dvěstě dolarů za noc. Po hodině čváchtání zbaveni zápachu z cesty a slizu z bazénku už připravujeme táborák číslo dvě. Tvrdej alkohol už naštěstí není takže zábava je střídmá a spořádaná. V noci nás vyruší šustot jak nám cosi krade bramburky od stolu. Zde dochází k našemu prvnímu blízkému kontaktu s mývaly. Ten je ale blbec a při zmateném úprku si vysypává celou kořist na zem. O pár minut už ho slyšíme jak se projídá cestičkou z brambůrků zpět k nám. Dokonce se nám naskytne pohled na bitku dvou těchto roztomilých zlodějíčků.

Ráno v pondělí uklízíme tábořiště a vjíždíme hlouběji do parku. Po hodině stoupání se nám naskytnou nádhermé výhledy na zasněžené vrcholky hor přímo z okínka. Nahoře v 1,600 metrech nacházíme hlavní parking s restaurací. O kus dál začíná stezka na Hurricane Ridge. Po necelých dvou hodinách procházky a focení jsme na vrcholku. Počasí je nádherné, občas jdeme sněhem a na okolních vrcholkách je všude bílo. Po cestě potkáváme zvědavé chipmunky což je taková mini verze veverky co žije ve skulinách pod zemí. Kromě orla na obloze také vidíme jednoho sviště, který celý den seděl na jednom kameni dokud jsme ho nevyrušili.

Tato nenáročná procházka nás nabila další energií, kterou budeme potřebovat na dlouhou cestu domů. Zpět v přístavu zjišťujeme, že trajekt je již plný a lepší šance máme o 50km jižněji. Naše auto dojíždí akorát v čase nalodění a ještě tam je pro nás místo. Druzí ranaři dojíždí téměř před koncem a za nimi jsou pouze dvě auta. Na druhém břehu putujeme dvě hodiny zpět ke hranicí kde si v chladivé noci vystojíme hodinovou frontu než nás oficír zkoukne, optá se nás proč jedem do Kanady a proškolí nás informací, že americké vojsko v místních vodách používá trénované delfíny.