První zastávka - Vancouver Island

Počasí v posledních týdnech nebylo nejteplejší a podobné jsou i výhledy na začátek. Na pobřeží BC leží největší ostrov celé západní Ameriky, je zhruba poloviční rozlohy ČR. Většina turistů sem míří do hlavního města Victoria což nás dva nechává chladnými protože my jedem objevovat přírodní krásy ostrova.

Trajekt nás za dvě hodiny a sto dolarů převezl do deštivého přístavu Nanaimo, kde vyhledáme visitor centre v naivním domnění že naberem většinu potřebných map a informací. Bohužel je to začátek našeho poznání, že co si sám nevyhledáš na internetu nemáš. Vzhledem k chladnému počasí volíme nejprve okruh po jižní části ostrova, která je více osídlena a chlubí se pěknýma plážema. První noc kotvíme v zapadlém kempu u jezera. Sotva stačíme opláchnout nádobí po dovezeném buřtguláši už se k nám žene déšť. Nosnost postele i prostorové požadavky kufru v zátěžové zkoušce obstáli. Druhý den dopoledne přijíždíme k západnímu pobřeží ostrova, městečka Renfrew, kde bychom rádi okusili část divokého a populárního treku Juan de Fuca. Ani jsme se nestačili pořádně navyknout oceánského vzduchu a už si to proti nám mašíroval medvěd. Prvnotní šok a obavy vystřídal zájem o malého černého chlupáče.

Neštěstí pro něj byla důležitější pastva než my. Abychom ale našeho čtenáře poučili tak prvděpodobnost útoku medvěda je jednu ku dvěma milionům. Následný den trávíme na již zmíněném pobřežním treku kde se naopak dozvídáme, že podél trati se pohybuje zvědavá puma tak ať jsme ostražití. Útoky na člověka jsou opět vzácné a když, tak na hlavně mazlíčky nebo turisty samotáře. To stejně mé moc neuleví a tak se aspoň snažím aby konverzace nestála a Martin byl nablízku. Když se cesta začala měnit v lezeckou stěnu kořenobahnitého typu byl pravý čas se otočit. Klobou dolů všem kdo v těchto podmínkách trasu dokončí. Zbytek dne strávíme v autě pod mým řidičským vedením. Rychle míjíme všechny přímořská sídla včetně tohoh hlavního a navigátor už mě žene do hornatého vnitrozemí. Pokus o hledání správné cesty k jezeru kde bychom mohli přespat končí poznáním: Vyzkoušej všechny offline mapy hned ne až když jsi v koncích, a pohon na všechny čtyři je super věc.

Místo jezera jsme nakonec skončili u řeky a ještě pěkně s prvním večerním ohněm.
Počasí se pomalu lepší už neprší je jenom oblačno. Vyrážíme na náš první výšlap, který Martin objevil již dříve. Mt Arrowsmith dosahuje do výšky 1819mnm. Autem vyjedeme až do příjemných 900mnm a mezi mraky vydíme skalnatý zub se zasněženým okolím. Vesele do toho šlápneme a docela rychle stoupáme. Oči a uši máme na šťopkách. Na treku jsme sami. Jakožto zelenáči si občas zatleskáme nebo zapískáme abychom o sobě dali alespoň trochu vědět. Před obědem už jsme v sedle a brodíme se sněhem k lépe přístupným vrškům.

Posledních dvěstě výškových metrů je výzva - plazíme se po skále sněhovém splazu s velkým bílým mrakem v zádech. Nahoře je ale nádhera. Odpoledne jsme pak rádi, že už máme vše za sebou, že nás nic nesežralo, ale zároveň je nám trošku líto že jsme alespoň něco z té drobné fauny neviděli.

Finally our roadtrip is here

Počátek našeho dobrodružného roadtripu je konečně tady - to je hlavní důvod proč jsme v Kanadě. Osmého května naposledy do práce, poslední navrtaný strop v 36. patře a poslední servírovaný oběd. V pátek náš odjezd zapíjíme s kolegy z práce. U mě v kavárně nakonec vznikla fajn parta, která mě tu bude postrádat. U Martina je to loučení o něco méně dramatické. V sobotu je pak mejdan u nás na baráku. Dvě češky ze shora také vyráží do divočiny tak pořádáme party společně. Vzhledem k naší připravenosti a neprosto všech našich hektických stěhováních v předchozích zemích den D posouváme na úterý ráno. Díky mé šikovné polovičce je náš SUV vůz značky Ford Escape doplněn o dřevěnou konstrukci, která slouží jako rozkládací postel s úložným prostorem vespod. Na samotné balní spadá jeden celý den. Pořízené krabice a plastové kontejnery postupně dostávají specifikaci svého obsahu i vhodného místo v prostoru celého auta. Bereme s sebou vše až na zimní výbavu zaslanou do čr. Sedáky necháváme pod postelí v naší minigarsomce, kterou po nás přebírá náš kamarád Kuba. Vancouvere nashledanou za osm týdnů.

Olympic NP, US

Victoria day aka svátek osamostatnění Kanady je tu (zároveň jde o narozeniny královny Viktorie). S ním je tu volný pondělek, takže z města se vylije milion karavanů a všichni jedou osídlit nějaký kemping spot u jezera. Pokud neplánujete tři měsíce dopředu nemáte šanci se například dostat trajektem na Viktoria island. Nakonec volíme taktiku přisírka a doplňujeme partu čechoslováků co jede směr americký národní park Olympic NP. Kluky (a holky) znám částečně z české akce v hospodě na MS v hokeji. Postupně jsme jednoho po druhém potkali na různých setkáních a všichni jsou moc fajn.
V pátek večer jede naše auto ve složení: já, Monika, Terka (češka od nás z baráku), Marek (klučina, kterého známe od vidění). Na hranicích jsme za chvilku. Tam si postojíme půl hodiny než nás odvelí do budovy jelikož část naší posádky nemá čerstvé razítko. Po vyřízení pokračujeme směr smluvený Walmart kde proběhnou nezbytné nákupy zásob masa na gril, chybějících karimatek, spacáků a alkoholu. Druhé auto s pěti členy doráží až po jedenácté. Méně zorganizovaná skupina se skládá z Tomáše, Honzy, Zdendy, a Báry, a slovenského braťy jménem Kuba. Do kempu Cranberry lake dojíždíme po půlnoci, brána není zamčená a cedule nás informuje že kemp je plný. Zkoušíme štěstí a prozkoumáváme ztichlé kempiště. Jeden pozemek s místy pro auta a stany je přeci jen volný. Vylodění jak v Normandii se děje rychle a o pár minut později se už noční krajinou rozléhá cinkot flašek a tlumený smích. Zábava a radost z prvního úspěchu trvá u některých do brzkých ranních hodin. Ráno po desáté nás budí sousedí s karavanem a jejich generátorem. Prý je flek rezervován pro jejich přátele co dnes dorazí a že jsme hlučeli do tří (což je sprostá lež, jelikož kluci šli spát až po páté). Balíme saky paky abychom se vyhnuli možné konfrontaci se správcem kempu a popojíždíme na snídani do parku u zátoky.

Posilněni vydatnou snídání u grilu s pivem v ruce jdeme prozkoumat místní pobřeží. Výhledy jsou parádní a sluníčko se odpoledne rozhodne prodrat mezi mraky a trochu nás zahřát. Část kluků si dokonce skočí z vysokého mola do vody. Odpoledne dosáhneme nejvzdálenějšího bodu a spěcháme do aut abychom našli spaní na další noc.

Další kemp u vody je opět plný, váháme zda obsadit rezervované, ale stále volné spoty. Nakonec se jede dále směrem na jih kde o pár minut vidíme ceduli kamsi do lesů s nápisem CAMPSITE. Jedná se o ničím nevýrazné kempoviště. Na druhou stranu záchod tu je a ranger naopak ne takže opět kempíme zadarmo a můžeme si i rozdělat oheň. Druhá noc je stejně né-li více rozjívená než ta předešlá. Kamarád Zdeněk se na výpravu vybavil 1,75L lahví Morgana, jejíž vyprázdnění je úkolem večera. Takovýchto her v noci proběhne více. Ráno mám parádní bolehlav nicméně musíme se opět posunout. V plánu máme přesun na výběžek plný lesů a divoké zvěře "Olympic NP". K přívozu dojíždíme doslova za pět minut dvanáct a zkracujeme si tak klasický ranní zpoždění.
Vyloďujeme se v Port Townsend a valíme do údolí kde by měly být přírodní horké prameny. Ty tam sice jsou ale povodeň zrušila místní tábořiště a přístupové pojízdné cesty. Pěšky je to daleko a tak omrkneme vodopád u parkoviště a jedem k Lake Crescent kde jsou komerční horké prameny a tábořiště.

Nacházíme volné místo a vpodvečer už přepadáváme obsluhu v letovisku. Vybaveni plavkami ručníky a sedmičkou vína v petce plus whiskou přelitou v termosce vstupujeme mezi asijské turisty co bydlí v chatkách za dvěstě dolarů za noc. Po hodině čváchtání zbaveni zápachu z cesty a slizu z bazénku už připravujeme táborák číslo dvě. Tvrdej alkohol už naštěstí není takže zábava je střídmá a spořádaná. V noci nás vyruší šustot jak nám cosi krade bramburky od stolu. Zde dochází k našemu prvnímu blízkému kontaktu s mývaly. Ten je ale blbec a při zmateném úprku si vysypává celou kořist na zem. O pár minut už ho slyšíme jak se projídá cestičkou z brambůrků zpět k nám. Dokonce se nám naskytne pohled na bitku dvou těchto roztomilých zlodějíčků.

Ráno v pondělí uklízíme tábořiště a vjíždíme hlouběji do parku. Po hodině stoupání se nám naskytnou nádhermé výhledy na zasněžené vrcholky hor přímo z okínka. Nahoře v 1,600 metrech nacházíme hlavní parking s restaurací. O kus dál začíná stezka na Hurricane Ridge. Po necelých dvou hodinách procházky a focení jsme na vrcholku. Počasí je nádherné, občas jdeme sněhem a na okolních vrcholkách je všude bílo. Po cestě potkáváme zvědavé chipmunky což je taková mini verze veverky co žije ve skulinách pod zemí. Kromě orla na obloze také vidíme jednoho sviště, který celý den seděl na jednom kameni dokud jsme ho nevyrušili.

Tato nenáročná procházka nás nabila další energií, kterou budeme potřebovat na dlouhou cestu domů. Zpět v přístavu zjišťujeme, že trajekt je již plný a lepší šance máme o 50km jižněji. Naše auto dojíždí akorát v čase nalodění a ještě tam je pro nás místo. Druzí ranaři dojíždí téměř před koncem a za nimi jsou pouze dvě auta. Na druhém břehu putujeme dvě hodiny zpět ke hranicí kde si v chladivé noci vystojíme hodinovou frontu než nás oficír zkoukne, optá se nás proč jedem do Kanady a proškolí nás informací, že americké vojsko v místních vodách používá trénované delfíny.

Garibaldi lake

Po delší době se nám sešel víkend, kdy máme oba volno a předpověd hlásí slibné počasí. Blíže ale zatím víme jen to, že se po náročném týdnu nechceme hned zničit brzkým vstáváním a extrémní náročností terénu. Vše se rozhoduje až v sobotu ráno, kdy se po pátečním drinku vyhrabeme v 8 z pelechu a dáme rychlý brainstorming. Roli tady hrají vzdálenosti autem, výškové metry a možnost přespání.

Vítězem se nakonec stává výšlap na Garibaldi lake (1,5h jízdy směr Whistler) s převýšením 1000 m a přespáním nahoře v kempu. Naše současná outdoorová výbava zahrnuje dva letní spacáky, ale žádný stan. Takže si ho

půjčujeme si od holek z práce. Je fungl nový, máme jim ho prý otestovat :-).

V poledne jsme pod kopcem, tak s úsměvem a plnou polní vzhůru. Lokalita bohužel nedisponuje webcamerama, takže stoupáme s nadějí, že nás přivítá modrá laguna se zasněženým okolím. Brzo se ale začínají objevovat  jazyky sněhu a posléze převládne bílá nad hnědou úplně. Trek je to poměrně oblíbený, ranní ptáčata to zvládají na jeden zátah. K vidění je pak celá škála výletníků, od nezkušených Asiatů v lehké obuvi přes horaly se sněžnicema až po vysmáte alpinisty s lyžema.

Skoro po třech hodinách máme nejhorší za sebou a odměnou je vyhřátá skála s majestátní vyhlídkou, takže jasnej chill.  K jezeru pak už jen necelá hodinka stylem šlápneš špatně šlápneš hluboko. Iluze o vodní hladině je dávno pryč. Jsme v cíli, bílá plocha obklopená horama a zalitá sluncem, ticho, klid.

Camping area se skládá z krytého přístřešku s posezením, funkčních toalet a prostorné louky na břehu jezera. Navzdory četnosti denních návštěvníků, tu o nocovnání takový zájem není. Široko daleko jeden stan a jeden udusaný základ z předešlého dne. Začíná nám docházet do čeho jsme se to pustili :-)

Jako podestýlku použijeme nalámané větve přilehlých jehličnanů a pak se vrhneme na konstrukci LOP. Ukazuje se, že jde o jakousi letní verzi vhodnou pro pozorování noční oblohy neboť síťka střešního okna tvoří celou horní polovinu stanu.  Minitropiko sice je součástí balení, ale jeho funkce je diskutabilní.

Před večeří ještě chytáme bronz a akumulujeme teplo dokud nám slunce nezapadne za zády. Záhy se ochlazuje, navlíkáme další vrstvy a v přístřešku ukuchtíme kuskus s tuňákem. Nezbytným úkolem je zavěsit veškeré jídlo s příslušenstvím na provaz pod střechu mimo dosah myší či medvědů.

Hory kolem se začínají zalévat romantickýma barvama a my to můžeme pororovat rovnou ze spacáků otevřeným stanem. Veškeré oblečení je navlečeno ba i každý kus neoděvního textilu je řádně vužit. Kromě lásky nás ještě zahřeje poslední zbytek domací slivovice a jde se na kutě.

Do omrzlin nebylo daleko, ale nakonec jsme se ve zdraví dočkali se rána.

Návštěva u sousedů

Je pondělí ráno a místo krtkem do práce jedem Fordem do Seattlu. Verča z Whistleru letí na dva týdny do Čech a my jí vezem na letiště. Bez přestávek je to na dvě a půl hodiny jízdy my však musíme na hranicích na imigrační kde dostáváme povolení ke vstupu do USA. Další zastávka Walmart. Ten americký je o dost lepší než ten Kanadský povídá Verča. Abychom nekazili nákupní horečku kupujeme alespoň kempingové židle za zvýhodněnou cenu. Odpoledne konečně projíždíme předměstím. Město je o dost více kopcovaté než Vancouver. První cíl je Pike market. Je to rozlehlá čtvrť u vody plná různých řemesel a kultury. Od tulipánů přes masové pirozky až po chlazené ryby. Vše na jedné hromadě, přístavní část má dokonce šest pater plných krámků s komiksy, design tretkama a oblečením.

Uprostřed toho všeho je Gum Wall. Jde o uličku se zdmi posetými žvýkačkami. Tradice vznikla kolem roku 93. Od té doby byly zdi třikrát čistěny. Naposledy zde ze zdí sloupli tunu žvýkaček. Tato turistická atrakce se umístila v top5 mikroby zamořené místo.

Nasajeme ducha a vůni místa a míříme hledat pivo a jídlo. Pod mostem míjíme stanové městečko s bezdomovci, které tu lze najít na dost neobvyklých místech.

Nemám štěstí a spolu s mojí neohrabaností se mi daří na molu utopit víčko od foťáku. Aspoň nakonec nacházíme útočiště v podniku s točeným pivem a pivními specialitkami.

Verča ráda nakupuje výhodně a proto si nesmíme nechat ujít další obchod plný výprodejů. Naštěstí jí to brzy letí a ve čtyři jí mávám jak se s plnými kufry škrábe do metra. My na doporučení volíme projížďku mini vláčkem do čtvrti Lower Queen Anne kde se nachází jakýsi technologický park. Za pět babek si užíváme jízdu mezi mrakodrapy dlouhou zhruba 55 vteřin. Životní zážitek je završen průjezdem mezi budovami muzea Pop music. Stojíme pod rozhlednou Space Needle, ikonou Seattlu a zvažujeme investici do cesty na její vrchol. Horentní suma za lístek nás nakonec odradí. Nejvíce se nám nakonec z celého areálu líbí ono muzeum jelikož ho navrhoval Frank O. Gehry.

Ještě zavítáme k vodě kde jsou ocelové skulptury a poté už míříme k autu. Toto rozlehlé město je pěkné avšak by to chtělo místního průvodce abychom ho mohli poznat skutečně ze všech stran.
Po cestě zpět plním nádrž americkým benzínem stejné kvality jako benzínu kanadského avšak o třetinu levnějším.