Notes from Indonesia - Flores, Maumere

29.7. 1pm, Maumere, čekáme na transport zpět do Ende

Cesta Ende-Maumere probíhala víceméně vklidu. Vezli jsme se soukromým vanem s pár domorodci a poprvé jsme měli tu možnost okusit i trochu té folklorní music z mp3 našeho drivera. Po 4hodinách nás uvítaly tropické teplototy a nádherný výhled na moře. Monča vyguglila s pomocí tripadvisora "top" budget spa resort Sao Wisata kousek za městem. Za 250 000rp/noc jsme dostali pokoj s koupelnou. Bazén vypadal přesně jak na fotkách až na nazelenalou barvu, milá recepční nám oznamila že je mimo provoz. Zbytek dne jsme se seznamovali s pláží, která teda nebyla uplně jak z katalogu CK Fisher, a podvodním světem.

 

Sobota začala klasicky sháněním scooteru a zjištováním výletních možností. V přístavu kotvila nákladní loď a jedna bárka. Nikde žádný tourist centrum či reklamní loď. S pomocí jednoho místňaka (kterého jsme potkali v Ende) jsme dohodli na druhý den šnorchlování na dvou ostrůvkách za 500 000rp. Scooter sehnat byla taky fuška, ale nakonec nám jeden handlíř přihrál svůj za 100 000rp na den. Po krátkém seznámení s poloautomatickou spojkou a hereckým výkonem - nakopáváním motorky jsme vyhopkali na silnici a vydali se na západní pláže od města. Nakonec jsme našli opuštěnou pláž kousek od silnice jen pro nás. Z turistů jsme se stali turistickou atrakcí a tak zastavilo i pár místních se s námi vyfotit. Připadal jsem si jak ten klokan. Na pláži jsme se setkali se slecnou, která nás po krátké konverzaci pozvala k sobě domů na večeři. Yuyun pochází z malé vesničky Wuring, která je proslulá rybářskými domky na kůlech, svým přístavem a postihem tsunami(r.1992).

Přieli jsme po setmění a než jsme se s Yuyun našli stihli jsme se seznámit s roztomilými místními dětmi. K večeři se podávala ryba na tři způsoby: grilovaná, smažená a rybí polévka. Myslím že všechno to čekání na příležitost, kdy si dáme dobrou rybu se vyplatilo, byl to gastronomický zážitek. Vše bylo perfektně ochucené a rybí polévka byla prostě top. K tomu byly podávány jakési dušené výhonky, rýže a rajčatový salát s limetkou, který uchvátil i nepřítele syrových rajčat Monču. Jako dezert jsme dostali místní klasiku fritovaný banán v čokoládě posypaný chedarem. Zní to nezvykle, ale chutná to bombasticky. Celý večer pro nás byl super zážitek.
Druhý den ráno jsme vyrazili šnorchlovat. Museli jsme urazit asi třicet kilometrů do vsi Nananghale - blíž ostrovu Pulau Babi, který je obklopen korály. Za 500 000rp jsme měli bárku celou pro sebe i s rybářem, který anglicky nedal ani slovo. Vzal nás ke dvěma ostrovům kde jsme pod vodou viděli hejna různých druhů ryb. Bylo to pěkné, ale kdyby se domluvilo více lidí byla by to větší sranda. 

V pondělí jsme chtěli podniknout krátký výlet někam do hor. Nejprve jsme se však přestěhovali z Sao Wisata do hostelu ve městě. V rámci šetření jsme zvolili variantu peklo a ubytovali se v hostelu Gardena za libových 100 000rp noc. Cena odpovídala kvalitě pokoje. Zatuchlost v ložnici nepřebil ani sprej proti hmyzu stříkaný do větráku, naše soukromé vecko postrádalo prkénko a všechny povrchy vypadaly v rozkladu.

Rychle jsme se vybalili a vyrazili na výlet. Silnička z města nás dovedla k Betlému, tedy sochám v nadživotní velikosti zachycující výjevy z bible... za kaplí pokračovala malá cestička kamsi do hor. Doufali jsme, že na vrcholu bude pěkný výhled na město a vyrazili do džungle. Po hodinovém stoupání prašnou cestou jsme dosáhli sedla a mezi stromy zahlédli jižní pobřeží. Jediné místo s výhledem bylo políčko místní domorodkyně, kde jsme si dali obýdek koupený ve Warungu. Před sestupem jsme ještě jednou, ve snaze dosáhnout vrcholu, prodírali džungli, ale marně.

Odpoledne jsme opět jeli do Wuringu za Yuyun, jelikož nám nabídla možnost svézt se s rybářema na moře, zaplavat si a zkusit i něco ulovit. Po příjezdu do vesnice jsme koukli na přístav a Monča si po chvíli opět získala pozornost místních človíčků. Dav se postupně přesunul k mešitě na molu odkud nás mladík transportoval v kánoi přes pole ježků na větší bárku. Zde stojí za poznámku zmínit, že chorvatský mořský ježek se může jít zahrabat se svýma bodlinama, místní ježci mají totiž bodliny až 20cm dlouhé. Ve složení my, Yuyun, háček a kapitán jsme vyrazili z přístavu. Wuring postavený na kůlech vypadal z vody ještě úchvatněji. Plavání uprostřed moře se západem slunce byl fakt nádherný zážitek. Na návnadu jsme bohužel nic nechytli a tak jsme krátce po šesté zamířili zpět k Yuyun domu na repete rybích hodů.

V úterý jsme se vydali na mt. Egon což je vulkán výškou 1700m asi 30km východně od města. Odbočku z hlavní jsme našli snadno s pomocí místních. Začátek treku jsme našli až na druhý pokus, nebot se tady na značení moc nehraje. Cesta začala pěkně savanou s nízkou trávou, pak přešla v eukaliptový háj a až pod kráterem se veškerá vegetace vytratila. Kamenná stezka nás dovedla až na samotný vrchol Mordoru, kde fičel mocný vichr a smradlavý kouř se valil z děr. Monika vyhodnotila situaci jako nebezpečnou pro sestup na vnitřní stěnu kráteru, takže proběhla krátka fotosession a opět jsme si to valili zpět. Výhled na obědovou pauzu jsme si však vybrali parádně. Večer jsme se sešli opět s Yuyun a jejím novým přítelem Roniem. Zajeli jsme do restaurace v přístavu, kde jsme si mohli z kýble vybrat jakou rybu chceme ogrilovat. Po večeři nám Ronnie sehnal lahev domácí pálenky -Moche vyráběné z palem. Přirovnal bych to k silnější a méně sladší medovině. Na hotelu jsme lámanou angličtinou pokecali a pěkně se po dlouhé době připili.

Dnes nás čeká přejezd zpět do Ende a zítra letíme zpět do Labuan Bajo a odkud se plavíme lodí na Lombok... snad to všechno klapne.