Je to tady, velikonoční pátek! Plníme auto spacáky, karimatky, domácí polorozpadlé květákové placičky, pivo, voda etc. Zadávám do Gugl maps směr Sloquet hotsprings kde bysme chtěli prohřát naše promrzlé kosti. Horem přes Whistler, Pemberton je to jistotka ale 70km extra mi přijde jako zbytečná daň za pěknou cestu. Proto volíme offroad adventure kolem Harrison lake. Má být slunečno až deštivo takže o zažítek je dopředu postaráno.
Opouštíme Vancouveru a mě se opět protahuje úsměv na tváři. Za městem plním nádrž za $1.37 za litr tedy o dvacet centů levněji než v daněmi prolezlém Vanu. Po dvou hodinách jsme na šotolině a rochníme se v čerstvém bahínku. Ze slušivého modráska se brzy náš Fordík mění v bahnivýho pankáče co produpal deštivý víkend pod stage-em v rytmech punku. Občas míjíme karavany s vybalenýma motorkama, čtyřkolkama a buginama.
Kolem oběda stavíme na kukandu u vody. Fouká studený vítr a slunce se nám opíra do tváří. Voní to tu jarem... O plech později se na obzoru objeví hydroplán, který zakrouží nad jezerem a pak se pustí téměř střemhlav do vody. U hladiny se letoun srovná a provede přistání na vodě. Motory však v mžiku dostávají povel k plnému výkonu a celý kolos se opět žene kupředu do mraků. Tento rituál letadlo provede ještě několikrát. Pokaždé blíže pláži a níže, objevujíc se zpoza korun stromů, jakoby pilot zkoušel své možnosti. Při výjezdu z kempu nás staví auto jedoucí v protisměru a řidič nás informuje že o kus dál je spadlý jeden z mostů.
Smutní to otáčíme a jedem hledat alternativu. O hodinu dále na JV kousek od hranic s US je údolí zvané Chilliwack plné hajků a horských jezer. Počasí se tváří katastroficky ale parsky pronikající skrz naduté mraky nám dávají naději na slunné zítřky.
Naše první noc v autě proběhla bez problémů. Po složení sedaček vznikne v zadu rovná plocha, která pojme dvě lidská těla max délky 175cm. Ráno už nás vítá slunce mezi stromy. Náš levný vařič v té zimě odmítá topit a tak se musíme spokojit s vlažným čajem (ano Monika byla dva dny bez kávy).
Stoupáme do kopce směr 6km vzdálený Greendrop lake. Nikde ani medvěda, nemluvě o turistech. Les je plný spadaných stromů a nevybíravých potoků co si svoji cestu klestí mezi nimi. Svačinu dáváme u prvního jezera, které je vklíněné mezi dva horské masivy. Místo je ideální na letní přenocování. Výše už končí kamenná stezka a začíná zmrzlý sníh. Občas jde spíše o balet na kluzišti než o seriózní výstup. Nebýt však sníh zmrzlý asi bychom se dost propadali. Po hodince koukáme na bílou pláň jež pod vrstvou sněhu skrývá jezero. Sváča na imaginárním břehu, fotečka a kloužeme zpět dolů. Na cestě zpět již potkáváme více lidu. Odpolední program nebyl stanoven a tak se jedem plácnout k jezeru.
Kemp u Chilliwack lake je ještě zavřený a plný sněhu. Nikde žádné informace a tak jdeme za čuchem brázdami od kočárků a ostatních výletníků. Po chvíli nás překvapí skvostný pohled na jezero zabírající celé údolí. Není léto a tak je u jezera jen hrstka dalších dobrodruhů. Někde se griluje na ohni, jinde se pije pivko a klábosí. Na celém jezeře lze zahlédnout pouze pár kánoí a kajaků. Vítr se umoudřil a sluníčko nás vesele hřeje.
Na večer plánujeme oheň a tak sbíráme dříví, kterého je všade hromady a čistíme ohniště včetně zaneřáděného okolí. Poslední slunečné momenty trávíme na vykácené louce, u které končí jeden z treků. Kolemjdoucí horal nás počastuje pozdravem a po krátké rozmluvě se loučí a jde přes naše tábořiště k autu. Po návratu k ohništi nás překvapí milý děkovný pozdrav od horala vyrytý v zemi jako dík za naší veřejně prospěšnou úklidovou činnost. Karma je svině a byť jsme si již vybarvili modré políčko v kalendáři za dnešní den, večer až tak snadný pro nás nebude. Všechno dříví je poměrně zvlhlé předešlými dešti a rozdělávání ohně nám přineslo větší útrapy než jsme očekávali. Po dvou hodinách foukání do mdlého plamene jsme odměněni čilou vatrou, kterou musím pravidelně krmit vším co je zrovna po ruce.
Prvního Dubna nás probouzí skutečně aprílové počasí. Slunce střídá déšť proložený sněhem. Úroveň stolování v tomhle marasu poklesla na nedovařený čaj s trochou mussli které nakonec zalévám výše zmíněným nepitelným čajem. Auto se po včerejším táboráku a dvoudenním dešti proměnilo v jakýsi cikánský přívěs plný podivného aroma. Chybí už jen ty slepice. Odjezd bereme oklikou přes Elk Mt. Po krátké rozmluvě jsem přišel s vynikajícím nápadem projít si trek kam až nám počasí dovolí.
Nahazujem pohorky a stoupáme lesem po příjemné stezce. Déšť na sebe nenechá dlouho čekat a aby nebyla nuda o pár výškových metrů dál přichází sněžení. Míjíme horaly se špičáky na podrážce, kteří nás varují nad nadcházejícím ledovým úsekem který pokračuje až na vrchol, kde se dokonce tvoří závěje. Děkujeme za rady a dáváme si deset minut než to otočíme. Skutečně, do kopce by se na ledních bruslích stoupalo lépe. Do kopce už nás jen táhne myšlenka na slibovaný lookout (výhlídka). Po chvilce dorážíme k průseku v lese, který nám odhalí druhou stranu pohoří klesajícího do údolí plného farmářských stavení a polností. Po dvou minutách podívaná končí v mlze. Dobíjíme energii z posledních zásob oříšků a sušenek a otáčíme se zpět. Před odchodem z vyhlídky naše zraky upoutá cosi žlutého v hromádce klestí. Bližší ohledání odhalí nefalšované velikonoční plastové vejce v jehož útrobách je vzkaz z místního outdoorového obchodu ať si k nim zajedeme pro dáreček! Plni optimismu kloužeme z kopce dolů, kde potkáváme dva mladíky v kraťasech a tričku co jsou na stopě velikonočním vajíčkům.
V Mt.Waddington's Outdoors obchodě, Chilliwacku dostáváme dárkovou tašku s multifunkčním nákrčníkem, fuseklema a supr termo flaškou. Karma je kámoš! Monice se ještě povede natřikrát vybrat misku s čoko vajíčky a spokojení jedeme zpět domů. Po cestě si ještě zajedeme ke Cascade falls. Tyto nádherné vodopády jsou stupňované a ženou se úchvatnou roklí. Za tři dny jsme zažili neskutečné množství věcí a já už se těším na další víkend kdy se opět jedem podívat do Whistleru :-)
