Treking s Phyu Phyu

Po šesti hodinách jízdy mikrobusem, plným převážně turistů, přijíždíme do sympatického horského městečka  Kalaw, které bylo založeno Britama jako místo úniku z rozpálených nížin. Před náma je celý den volna a pak nás čeká 3-denní treking s místní průvodkyní.
Ubytování v Kalaw je cenově o dost levnější a komfortnější něž v Baganu. Vybrali jsme Richard's Inn, dům se špičatou střechou a naším pokojíčkem úplně nahoře. Vítá nás světlo a výhled na okolní kopce. Poté co se tím dostatečně nasytíme, jdem omrknout centrum, které se točí kolem zrovna končícího marketu. Žádný turista na dohled, místní se nám nesnaží nic vnucovat, vše je autentické a nás to dělá šťastnými. Větší populace má předky z Indie nebo Nepálu, protože sem v době kolonizace přišli stavět silnice a železnici.

V noci byla extrémní kosa, až nám šla pára od pusy. No horská oblast, nejchladnější období v roce a po anglicku stavěný domek je ideální kombinace.
Druhý den jsme obešli všechny nablýskané svatyně v dosahu pěti kolometrů a viděli snad stovky Budhů různých velikostí a tvarů. Večer jsme si koupili pivo, vylezli neznámo kam a sledovali krásný západ slunce. Před spaním jsme si dali ještě trochu adrenalinu v místní vývařovně, kde jsme se zas nechali unést o objednali si jejich specialitku. Dalo by se to nazvat kotlík plný překvapení :-) Já se teda moc nenajedla, ale Martin zvládne kdeco.

Sportovní aktivita, na kterou se moc těšíme je tady! Přes TripAdvisor jsme oslovili Phyu Phyu, která nabízí privátní tour 2 noci - 3 dny s tím, že na její trase se nesetkáš s jiným turistou. Čeká nás 60 km, cílová destinace je vyhlášené jezero Inle, kde nás lodí dopraví až do hotelu.
Vyzvedává nás v 8:30 a každý jen s batohem, kde je jedna vrstva oblečení navíc, voda, opal. krém a další nezbytnosti, vyrážíme vzhůru do kopců. Průvodkyni je  28 let, je moc milá, usměvavá a celkem srozumitelnou angličtinou se nám snaží odpovídat na všechny naše záludné otázky ohledně politiky, kultury, náboženství i ekologie.
Město necháváme daleko za sebou a šplháme vzhůru do zalesněných kopců. Moje noční můra - setkání s hadem by se konat nemělo. Phyu tvrdí, že teď je na ně zima a že žádného za celou svou 5-ti letou průvodcovskou kariéru neviděla. Nezbývá než věřit a doufat.
Štěstí, že se nebojíme i pavouků, protože těch je tu mraky. Při dopoledním sestupu je slyšet slavnostní hudba, dole ve vesnici je svatba a mi můžeme být u toho. Nevěsta je ve žlutém, ženich má sváteční sukni, celá vesnice slaví. My se cítíme trošku jako vetřelci, pozvání na oběd srdečně odmítáme, protože naše hody jsou připravené ve vsi sousední.
Polední pauza vychází na osadu u železniční stanice, servírují se zapečené placky chapati s vajíčkem buď naslano s avokádovým salátem nebo nasladko s ovocem. Po adekvátní siestě pokračujeme dál, tentokrát procházíme zemědělskou krajinou, pěstují všechno možné - zázvor, kurkumu, papriky, rajčata, hrách, chilli, obilí, zelí, květáky,..     
Po páté hodině jsme v místě nocování, malá vesnice s domkama buď zděnýma nebo dřevěnýma, na každém dvorku buffalo a děti pouštějící draka. My máme ustláno v hlavní obytné místnosti bambusového domku, kde bydlí kamarád od Phyu. Špinavé nohy a ruce si můžeme opláchnout v sudu za domem. Ještě za šera zvládnu navštívit a hlavně okouknout kadibudku a následně omezuji příjem tekutin na nezbytné minimum. Padla tma a zima, raději nemyslet jak přežijeme noc. Světlou tečkou na závěr je už jen výborná večeře složená ze spousty druhů zeleniny a rýže. Od osmy už se choulíme na matracích a vítr nám víská ve vlasech.

Druhý den se krajina trochu mění, přecházíme již sklizené lány rýžových polí, louky s pasoucíma se buffalo a míjíme pasáčky krav. Na noc je pro nás přichystán tentokrát zděný dvoupatrový příbytek, kde dole je chlív pro dobytek a sklad sklizených surovin a nahoře jsou místnosti na spaní.

Poslední den nás čekají asi nejkrásnější scenérie, zastávka u vodopádů a slastný návrat do civilizace u jezera Inle. Tam si dáváme poslední společný oběd a vyrážíme na hodinový přejezd lodí s řidičem, co se toho vůbec nebojí.