Inle Lake

Jezero Inle je široké deset a dlouhé dvacet kilometrů. S plochou 116km čtverečních jde o druhé největší jezero Barmy. Po jeho obvodě v minulosti vznikly rybářské vesnice, které si zachovaly svojí podobu dodnes. Po příchodu z treku jsme se svezli loďkou z jižní části jezera. Pravděpodobně jsme byli nedaleko impozantní Shwe Inn Dein Pagoda, která dle obrázků vypadá zajímavě. Nicméně jsme měli tu možnost prohlédnout si vesnici na kůlech podél vodního kanálu. Návštěva silversmitha a weaving shop je, pokud nechcete nic koupit, docela zbytečnost. 

24/12

Na Vánoce se probouzíme v příjemném hotýlku Teak Wood v městě Nyaungshwe severně od jezera Inle. Dopolední klid na lůžku prokládáme procházkou centrem včetně nákupu na oběd (avokáda!). Na půl třetí máme zamluvený výlet na Inle lake. Před tím musíme směnit peníze. Jako naschvál řešíme stejnou situaci jako v Baganu. Je neděle, směnárna banky je zavřená. Bankomat je bez peněz, náhodou objevená podomní směnárna taky nemá za co měnit a tak nakonec o dva bloky dál úspěšně vybíráme z jiného bankomatu. Plavba i náš další přejezd autobusem je zaplacen a my následujeme našeho řidiče(kormidelníka?) k lodi. Pro přepravu všemožného nákladu či lidí se yužívá asi osm metrů dlouhých lodí úzkého průřezu. Motory, z první republiky, umístěné na zádi jsou hlučně jak rozjetý traktor. Když to řidič rozjede špička lodi se zvedne z vody jako šíp a slušně vás zatlačí do sedačky. Po pětiminutové jízdě městským kanálem vyjíždíme na rozlehlou plochu jezera.

Hned u ústí na nás čekají rybáři akrobati. Už zdálky se staví na špičku své ploché bárky, kde na jedné noze balancují s košem na chytání ryb ve vzduchu opřeným o druhou nohu.

Za tyhle fotky hned s radostí solíme pánovi rybářovi nějaký ten Kyat do kapsy. Další zastávkou je vesnice na kůlech na západní straně jezera. Do vesnice vedou dva kanály skrz floating garden, což je jakási směs řas a leknínů, ve které se pěstuje zelenina. Život bez pevné půdy pod nohama místním nedělá velké problémy. Prádlo se pere před domem a akorát k sousedce si pro špetku šafránu musíte sjet lodí. Na druhé straně jezera je podobná vesnice, která je však propojená s pevninou dřevěným molem. Procházka a drink nám zabere tak hodinku. Po návratu na molo nacházíme loď bez řidiče. Ten si asi odskočil domů na veču. Slunce už se blíží k horizontu když se louda přišourá a zeptá se nás jestli teda "Sunset on the lake?". Zaskřípu zubama že ano. Nenechám se rozhodit a po výjezdu zpátky na jezeru se kochám panoramatama s žlutou koulí zabýhající za hory.

Za šera vystupujeme v naší destinaci. Štědrovečerní asijský kapru je z grilu a bez salátu. Místo koled nám hrajou svištící motorky před grill barem. Monika se přes Skype spojuje s Větrovem na vánoční rozhovor. Já si pod stromeček naděluju druhou lahev Myanmar beer. Místo cukroví nakonec využíváme happy hours a dáváme pár točených za 800K.

25/12

Po snídani nás vyzvedne taxik, se kterým jedeme za město na dopravní tepnu. Po deváté jako jediní baťůžkáři nasedáme do minibusu směr Loikaw. Po kontrole guglmaps se dovídáme, že neobjíždíme jezero z východu, nýbrž ze západu. Je to sice dál, ale o to horší cesta. Na displeji před námi nehraje Kameňák 1, 2 a 3, ale jakási směs zamilovaných recitálů sestříhaných do videoklipů za pomoci videií z místních bollywood telenovel. Před Kalaw, které jsme opouštěli před čtyřmi dny, se konečně stáčíme směr jih. Igelitové pytlíky za síťkou, které již pro nás cestovatele ztratily funkci, záhy holčička před námi plní svojí snídaní. V reakci na hudební vkus místních jí mám sto chutí následovat. Po hodině se z horší dvouproudé vozovky stává strašná jednoproudá asfaltka. Naše průměrná rychlost klesá z 60kmh na 50kmh. Zde musím ještě zmínit další drobný detail týkající se automobilové přepravy v Myanmaru. Levná auta se sem importují převážně z Japonska, které od dob samurajů nezměnilo směr provozu dopravy (vlevo). Nicméně v Barmě se již 46 let jezdí vpravo a spolujezdec ja tak první kdo může odhalit případnou kolizi s protijedoucím vozidlem. Těžko potom určit kde se ve voze nachází to sedadlo smrti. Asi by to vyhrála střecha, na které se půl cesty vezl jeden škudlil. Holčička před námi si znovu ublinkla. V každé vesnici se snažíme doplnit stavy a zvýšit tak řidičovi rito. V poledne se staví na oběd v jednom z hostinců podél cesty. Jídlo objednávám pomocí vedlejšího stolu, kde si pochutnávají na smažené rýži a polévce.

Na otázku zda-li obědvali všichni se ze předního sedadla ozvou dávivé zvuky. Cpu si sluchátka co nejhlouběji do mozku. Monika se bez nich pravděpodobně už dostala do Nirvány. Oddanost naší cestovky zákazníkovi nezná mezí a tak v jedné vesnici sjíždíme mezi slepice a bloudíme v prachu bočních ulic abysme vysadili dvě účastnice našeho zájezdu. Asi jako jediné plus za celou cestu musím říct, že jsme neměli dopředu zabookované bydlení a řidič nás odvezl do motelu ve městě, který na mapách nenajdete. Po osmi hodinách jízdy stojíme šťastní před recepcí, že máme těch nekonečných dvěstě kilometrů za sebou.