Je poledne a my po třech hodinách vysedáme ve městě Siem Reap což je brána do Angkor Archaelogical park, kde se soustředí nesmírné množství chrámů. Angkor v překladu znamená Posvátné město. To se zde nacházelo v době vrcholu Khmerské říše, tedy 9-12st.n.l. a jeho populace dosahovala 1milionu lidí.
Odpoledne se nikam neženeme a večer trávíme hledáním dobré restaurace a probíráním se veteší. Ve 4:30 ráno jsme již před hotelem, čekáme na domluvený tuktuk, který nás veze na východ slunce před chrám Angkor Wat. S nákupem vstupenek se to všechno protáhne a tak přijíždíme již za rozednění. Přesto je to pěkná podívaná, navíc se mezi prvními dostáváme do chrámu. Jedná se o tzv chrámovou horu, tedy jakousi třiposchoďovou pyramidu postavenou ve dvanáctém století pro uctívání hinduistických bohů. Chrám leží na ploše 1km čtverečního, je docela zachovalý a na většině stěn jsou patrné původní reliéfy. Komplex má rozměry 1500x1300m a je obehnán vodním příkopem širokým 60m.
Na návštěvu Angkoru je potřeba si vyhradit aspoň dva dny. Třetí den je perfektní vužít pro průzkum širokého okolí. Ostatně lístek lze koupit na 1/3/7 dní. Dvoudenní exkurze se pak jednodušše rozdělí na malý a velký okruch, což jsou dvě hlavní cesty vinoucí se džunglí osázenou těmito skvosty. Cena za tuktuk je mezi $12-20, podle lidí a delky programu. Pro dobrodružný pár se naskýtá výhodná možnost zapújčení skůtru za $10, usmlouvat se dá na $7. Někteří okruh jedou na kole.
Razíme na malý okruh proti směru hodinových ručiček slibujíc si od toho menší davy turistů. Jako první temple tedy navštšvujeme Prasat Kravan. Máme průvodce o Angkoru, s jehož nákupem můžete počkat až do chrámů. Všude ho lze zakoupit (pravděpodobně kopii) za dolar. Monča nám jako vzorný guide předčítá historii a architekturu jednotlivých prvků chrámu. Postupně se dovídáme, co je to gopúra (chrámový pavilon na ohradní zdi), prasat (pyramidový chrám), apsara (božská tanečnice), stúpa (náhrobek-mohyla postavená nad hrobem budhy)... U všech vstupů jsou prodejci všeho druhu. Stačí jeden neopatrný pohled s náznakem zájmu a už jste zavaleni nabídkami na cenu a její potenciální slevu. Postupně tak zaplňujeme tuktuk našimi suvenýry. Na focení není ideální počasí, slunce za mrakem nedává vyniknout hře stínů na jednotlivých detailech chrámů. Za půl dne jsme navštívili 7 chrámů a máme dost. Společně jsme se však shodli, že chrámy ve větší fázi rozkladu zahalené do zeleně, opásané nekompromisními stromy, působí více romanticky než mohutné pyramidy alá Angkor Wat. Odpoledne umíráme na lůžku v hotelu. Naštěstí jsme brzy plní sil obrazit parádní a přijetelně drahé restaurace s čepovaným pivkem.
Den Dva: máme v plánu objet velký okruh a shlédnout západ slunce z chrámu na kopci Phnom Bakheng. Tour je snad ještě lepší než předchozí den. Obří komplex Preah Khan nás uchvátil svým propojením s přírodou a labirintem chodeb mezi ruinami. Zde bych zmínil, že některá posvátná místa nejsou přístupná v oděvu s odhalenými rameny a koleny na což jsme párkrát doplatili. Již ve čtyři jsme se štosovali pod kopcem, kde mělo dojít ke shlédnutí západu slunce. Zde nás též zastavila módni policie a tak jsme se za hudebního doprovodu rozvrzané žebrácké kapely nastrojili do všeho co bylo po ruce. Ivet asi nejvíc ve stylu vyhrála, zato já jakožto latexový mužík v pláštěnce, byť bylo přez třicet stupňů, skončil na druhém místě následován šášulou Monikou, která na tuto událost musela zakoupit vzorované tříčtvrteční kalhotky. Nicméně s pocitem vítězů jsme se hrabali do kopce. Nahoře se žádná fronta neformovala, jelikož bylo brzo a z černoty kolem nás bylo jasné že se něco žene. S černou oblohou nad hlavou se mi skvěle fotilo až do doby, kdy nad námi vybuchl ohňostroj nevýdaných rozměrů. Následně přišel nechutný přívalák, který nás zatlačil do jednoho vchodu svatině. V pláštěnkách jsme tedy otevřeli slavnostní pivko a čekali na zlepšení situace. Po hodině čekání jsme to vzdali a jako zmoklé slepice se vrátili dolů.
Třetí den brzy ráno sedáme s Moni na skútr a jedem podruhé na úsvit v Angkoru. Tentokráte akorát na čas, než otevřou bránu do paláce. Kráčíme mezi prvními a já mám úsměv od ucha k uchu. Sedáme před nádrž u chrámu a užíváme hodinovou hru barev a stínů na obloze. Pak honem domu dospat a hurá na poslední snídani s Ivetou, která v poledne odlítá do Indonesie. Po vlhkém loučení vyrážíme ven z města. Třicet kilometrů na sever se nachází Bantean Srey temple s nádhernými freskami.
Chrám sám o sobě není nijak extra zajímavý, ale je zde pěkná výstava věnovaná Khmerské historii a architektuře. Dál už se nám nechce a tak valíme zpět. Po cestě se zastavujeme v Landmine Museum, věnovanému problematice zaminovaných regionů. Za posledních třicet let zde proběhlo několik válek a tak se v celé zemi nacházejí miny položené nebo shozené hned několika státy. Jistý dobrodinec jménem Akira, který od mala bojoval po boku Rudých Khmérů, Vietnamců a Kambodžské armády, začal postupně odminovávat jednotlivé regiony a zřídil sirotčinec pro oběti války. Stát zde nikomu nepomůže a tak si místní musejí pomáhat sami mezi sebou nebo spoléhat na dary ostatních zemí... V děsném vedru jedem zpět na Pnom Bakheng sledovat západ slunce. Bohůžel pozdě a tak se pod vrcholem otáčíme před nehoráznou frontou lidí. Nakonec najdeme klidné místo u vodního kanálu před Angkor Wat a můžeme rozjímat nad uplynulými dny.
Poslední dvě noci trávíme v levném, ale luxusně vybaveném hostýlku. Dokomce máme i rychlovarnou konvici na pokoji! Čtvrtý den jdeme na exkurzi do workshopu, kde je možné shlédnout hned několik tradičních řemesel výroby keramiky, dřevěných, bronzových a kamenných sošek a tvorbu obrazů. Odpoledne jedeme za město na exkurzi farmy, kde se vyrábí hedvábí. Proces je to velmi zdlouhavý, snad bych jen podotknul,že z jednoho kokonu bource mourušového lze odvinout až 900m vlákna. Samotné hedvábí se vyrábí spojením vláken z několika kokonů, které se vaří v lázni na 80°c. Po odvinutí zde zbyde uvařená larva, kterou jsme měli tu čest ochutnat. Prší víc a víc a tak jsme nejprve uvězněni v obchodu s potravinami a večer trávíme na pokoji u filmu. Zítra Bangkok.
Žádné komentáře:
Okomentovat