Je 8.června odpoledne, nasedáme do minibusu směr jižní pobřeží -Thajský záliv. Na konečné stanici, ve městě Sihanukville, už hladově čeká několik řidičů tuk tuku. S jedním se svezeme do hostelu a pak spěcháme na pláž Otres, užít si poetický západ slunce a brouzdání v hebkém bílém písku, nánosy odpadků už nevnímáme.
Ráno se přesouváme na mnoha cestovateli doporučený ostrov Koh Ta Kiev. V 11 nás vyzvedává zásobovací loď vily Kaktus, kde chceme trávit pár dní. Obloha je zatažená, moře rozvlněné a my se naloďujeme stylem tašky nad hlavama a vody po ramena. Zábava začíná. Člun se kymácí ze strany na stranu, vlny občas cáknou na palubu. Vjíždíme do šedé zóny, kde se dešťové kapky rychle mění v provazy vody. Stříška člunu to nedává, zavazadla jsou kryta jen kouskem plachty, teplota rapidně klesá a nám je dopřáno si užít tu nádhernou hříčku přírody. Po hodině loď nouzově přistává na sousední pláži a my dobíháme přes kousek džungle do cílové stanice - paradise. Na ostrově jsou jen 4 provozovatelé ubytování a malá rybářská vesnice. Jednu polovinu uzemí vlastní Číňan a druhou, kam jsme se vypravili my, Francouz. Nově zbudovaný komplex bungalovů (max.30 osob), relaxačních zón a restaurace v korunách stromů je celý postaven ze dřeva, bambusů a banánových listů. Naše chýše je umístěna hned u pláže s výhledem na moře. Na dohled žádná zástavba ani davy turistů, jen my a příroda. Nastává čas odpočinku, procházek po pláži i průzkum ostrova. O večerech se scházíme s ostatními backpackery u vynikající večeře a lehce popíjíme.
Za luxus se platí a vzhledem k našemu rozpočtu a délce cestování se raději po dvou dnech přesouváme zpět na pevninu, kde v hostelu u pláže zůstáváme další dva dny. Počasí je dost přeháňkové, ale teplota stále drží kolem 28°C. Přes den kniha nebo film a večer párty ve vesnici.Tlačí nás čas, valíme nočním busem do 12 hodin vzdáleného Battambangu. Ač se jedná o druhé největší město v zemi, působí na nás klidným a přátelským dojmem. Sem deště ještě nedorazily, takže se vaříme ve 38°C. Před hotelem nás hned odchytí řidič tuk tuku s nabídkou odpoledního programu po okolním zajímavostech, nebráníme se. Nejprve se projedeme po staré železnici na jednoduchém bambusovém povozu. Poté vylezeme na horu, která ukrývá posvátný budhistický chrám Wat Sampeau i jeskyně, které byly za Pol Potova režimu využívány k vraždění a pohřbívání lidí a dodnes tam jsou k vidění ostatky kostí i oděvů. Vrchol nabízí ohromný výhled na placku kolem složenou převážně z rýžových polí, co trpělivě čekají na období dešťů. Vrcholem programu je pozorování miliónu netopírů, kteří každý den v 5:30 začnou vylétávat z jeskyně, umístěné vysoko ve skále. Tento druh je chráněný, neboť loví škůdce z rýžových polích, jiné druhy lze vidět čerstvé na tržištích či již grilované.
Druhý den začínáme poznáváním khmérské kuchyně. Tří hodinový kurz vaření je založený na čtyřchodovém menu. Amok, jakožto hlavní reprezentant je v páře uvařená směs ryby, galangalu, turmeriku, česneku, kafirového lístku a kokosového mléka. Druhý chod je lok lak, což jsou restované kostky hovězího masa na česneku, oyster a soy sosu, rybí omáčky a kečupu. Pak následují smažené jarní závitky s mletým vepřovým masem a zeleninou a na konec banánovo-kokosový pudink. Den pokračuje v gastronomickém duchu. Řidič z předešlého dne nás vozí po rodinných výrobnách rýžového papíru, rýžového vína, sušírny banánů. Nejšílenější je rybí stanice, kde pod velkou plachtou s nedostatkem čerstvého vzduchu sedí lidé a zabíjejí či porcují tuny ryb holýma rukama a následně je konzervují. Jeden způsob je sušení na slunci a druhý je naložení do sudu se solí, což pak vydrží až jeden rok. Na závěr navštěvujeme další killing fields, kde je na památku obětem genocidy Rudých Khmérů postaven monument s vytesanými realistickými obrazi páchaného zvěrstva. S odkazy a důsledky této hrozné doby se setkáváme skoro na každé naší zastávce....
Žádné komentáře:
Okomentovat