neděle 3. července 2016

Thajsko - týdenní rozlučka s Asií

Máme přesně jeden týden do odletu z Asie.  Západní Kambodža už nám nemá moc co nabídnout, zbývající energii tedy investujeme do poznání Thajského království. Ze Siem Reapu bereme bus do Bangkoku. Vzdálenost 400 km překonáváme v rekordním čase 12-ti hodin. Náš první pozemní přechod asijských hranic je silné kafe. Autobusák nám na Kambodžských hranicích rozdal barevné rozlišováky a se slovy "Na druhé straně vás vyzvedne kolega" nás vypustil z vozu. Na ulici chaoz, nikde žádná info cedule, občas se objeví úředník a ukáže směr. Pásmo nikoho je nechutná skládka odpadů, nedýchatelných výparů a husté dopravy. Po uspěšném průchodu dvěmi pasovými kontrolami a žádné prohlídce zavazadel se po hodině dostáváme na Thajskou půdu, kde jsme podle plánu odchyceni kolegou.
První dojem z Bangkoku byla absence levného točeného piva a výskyt modernější variace tuk tuku. Po procestovaném dni jsme si dali večeři v pouličním stánku a hupsli na double vestavěnou palandu v prosklené buňce našeho netradičně komponovaného hostelu. Čekalo nás jedno z nejlepších spaní za celé dva měsíce.  Nabytou energii a skvělou náladu jsme vložili do třídenního výletu mimo Bangkok. Pláže jsme z důvodu dešťů i masové návštěvnosti vypustili a vydali se do Kanchanaburi, vstupního města do Národního parku Erawan.  Navečer jsme šli na obhlídku města. Stánky s jídlem se zrovna otevíraly a tak jsme po troškách ochutnávali místní dobroty povětšinou smažené a servírované v pytlíku polité omáčkou. U řeky kotvila celá řada prázdných plovoucích restaurací s krásným výhledem na nedaleké vršky národního parku.
Druhý den vyrážíme hustým pochromovaným autobusem s vytaženýma oknama a stropníma větrákama na reklamované vodopády.  V NP Erawan se nachází 7 výškově rozdělených vodopádů, bohužel období dešťů je teprve v počátku, takže vodní podívaná nebyla tak strhující.  Hlavní atrakci zde tentokrát zajišuje fauna - malé až středně velké ryby, které jsou celé natěšené okusovat turistům starou kůži na nohou. Povím vám, není to nic pro lochtivé povahy. Na Martinovi si obzvlášť pochutnávaly, v jednu chvíli měl celý povrch kůže od kotníku dolů pokryt přisátými rybkami. Po koupeli jsme se autobusem dopravili zpět do Kanchanaburi, ale nechali se speciálně vysadit na kraji města, protože jsem trvala na zhlédnutí slavného mostu přes řeku Kwai. Do toho se tradičně přihnala šílená bouře, zkušeně jsme nahodili pláštěnky, tenisky vyměnili za žabky a brodíc se vodou po kotníky jsme dosáhli cíle. Genius loci se ale jaksi vypařil a tak nám zbyla jen ponurá 5-ti kilometrová procházka mezi kapkami deště.
Druhá destinace před návratem do Bangkoku je historické město Ayuthaya. Na velkém říčním ostrově stálo ve 14.-18. století hlavní město Siamského království, jehož pozůstatky budhistických chrámů jsme s Martinem objeli na pronajatém skútru. Místo západu slunce jsme pak ale sledovali jen přicházející bouři. Zbytek večera probíhal relaxačně v hostelu, tentokrát stylově v dřevěném provedení a atmosférou jako v chrámu. Nevýhodou se ukázala jen akustika, neboť všechny k ránu probudily jisté thajské služby.
Celé dva dny nám zbývají na objevování krás hlavního města. V okruhu do 4 km od našeho ubytování se nachází většina významných budhistických chrámů. Nejvíc lidí se štosovalo před královským palácem, kam byl vstup 500 bathů (350Kč) a za zdmi se tyčily ohromné zlaté věže ve tvaru zvonu. My jsme dali přednost komornějšímu Wat Thu Thasana za pouhých 20 bathů a tím jsme kapitolu chrámy uzavřeli. Za ty dva měsíce v Asii už jsme asi duchovními památkami plně nasyceni. Večer jsme si pak v čínsko-thajské restauraci slepě objednali kachnu, konkrétně teda duck web, z čehož se vyhlubaly kachní blány. Přirovnali bychom to ke žvejkavé chrupavce s nemilou vůní. V sobotu byla v plánu návštěva víkendového tržiště Chatuchak, kde jsme neplánovaně rozšířili náš šatník a tím utratili skoro všechny peníze. Naštěstí druhý den už byla neděle, náš odletový den. Čeká nás přestup v Kuala Lumpur a dlouhý let do Londýna, kde máme ještě nějaké zařizování.




















Žádné komentáře:

Okomentovat