A je to tady. Dvanáct hodin před odletem, unaveni po zařizování všeho potřebného k opuštění země, relaxujeme v backpackeru (hostelu). Začnu tim nejpodstatnějším, co se událo v posledních dnech. Prodali jsme auto!
Po měsíci inzerování na cestovatelských webech a osobního prezentace na car marketu jsme žádného vážného zájemce neulovili. Teď je totiž na prodej nejhorší čas, všichni backpackeři odjíždí a své příbytky prodávají. Martin to tedy hodil na týden do internetové aukce s vyvolávací cenou $1 a včera se o to dva favoriti poprali. Závěrečná hodinka nám pěkně zvedla adrenalin. Vyšplhalo se to na $1800 a pak to nadlouho zamrzlo. Začali jsme smutnit z myšlenky na takovou částku. V posledních deseti minutách se ale odehrála krásná výměna s uspokojivým závěrem $3560. Já jsem z toho měla málem infarkt. Nicméně jsme to oslavili nad pár pivama a toustama s burákovým máslem.
Ten den se odehrála ještě jedna emoční situace, a to když jsme posílali balíkem domů 45 kilo (po dvou letech nastřádaných a pro nás hodnotných) věcí, což nám trochu provětralo peněženku.
Posledních deset dní jsme strávili woofováním v jedné rodině na feijoa farmě. Sezona v plném proudu. Mladí rodiče byly busy se svou vlastní prací, děti (10,12) měly dva týdny prázdniny, ale s ničím nepomohly, takže nejvíc jsme to tam odmakali my s Martinem a jejich děda, co přiletěl na pomoc z Austrálie. Feijoa je sladké ovoce původem z Jižní Ameriky trochu podobné guávě. Zvenku vypadá jako avokádo, dužinu má jako banán, střed připomíná angrešt, voní po jahodách a chutná jako umělé sladidlo. My jsme si mlaskaly. Naše práce spočívala ve sbírání spadlého ovoce ze země do přepravek a převoz trakturkem do stodoly, kde už to přebíral děda a třídil. Sad skýtal 140 stromů, což nám zabralo tak akorát ty 4 hodiny plazení se pod větvema. Občas se dělal i sběr rovnou ze stromů, ale na to už často neměli žádné volné nádoby. Feijoas se pak prodávaly ve stánku u silnice nebo na večerním marketu ve městě. Druhá jakost šla na džus a zbytek prasatům.
My jsme měli k dispozici útulný karavan, který jsme modifikovali na kancelář M&M a v odpoledních hodinách vyřizovali letenky, víza, daně a jiné. V šest jsme nastoupili v kuchyni a podle toho jestli jela paní domu s ovocem na trh jsme vařili pro celou rodinu s ní nebo sami.
Po krátkodobém soužití s předešlou rodinou a v podstatě celém našem nízkorozpočtovém cestování byl pro nás šok, jak tady plýtvali jídlem a nevážili si toho, co jim roste na zahrádce. Tim jak byla celá domácnost v časovém presu a hlavní dění se točilo kolem dětí, nezbyl čas na typické večerní rozpravy.
Žádné komentáře:
Okomentovat