Přesouváme se z Malajsie (KL) do středního Vietnamu. Da Nang nás vítá zataženou oblohou a přijatelným dusnem. Z letiště to bereme pěšky, rovnou za našim hostitelem a průvodcem Toanem, kterého Martin oslovil přes CS. Setkáváme se s ním v krámku, kde jeho rodina šije závěsy, polštáře a další domácí textil. Sympatický leč trochu tichý Toan nás vzal na procházku městem. Da Nang je nejvíce rozvíjející se město Vietnamu, výškové stavby rychle plní obzor a po západu slunce se všechny mosty přes řeku rozehrají krásnými barvami.
Přidávají se k nám dvě Toanovi kámošky Ann a Chau, které tráví prázdniny cejstováním po své vlasti. Komunikace občas trochu zadrhává, ale lepšího průvodce bychom těžko hledali. Jako překvapení si pro nás hostitel připravil opravdu nečekanou več - čtení z ruky od jeho otce. Musim říci, že výklad byl docela pravdivý, tak uvidime jestli se vyplni i ta budoucnost. Pak jsme ještě skočili na ledový čaj vylepšený kondenzovaným mlékem a kostkama barevného želé. Ubytovnání probíhalo odděleně, neboť v bytě u Toanových rodičů jsou tolerováni jen páry stejného pohlaví. Takže tam jsem spala já s Ivetou a Martina ubytovali u jiného kamaráda.
Druhý den je ve znamení kempování. Jako celá parta vyrážíme taxikem do nedalekých hor, kde se po neočekávaných peripetiích, devíti kilometrech chůze v děsném vedru a nemalé zátěži s proviantem, dostaneme do oázi klidu, míru a levného piva. Koupel v jezírku pod vodopádem byla slast. Smutnou informací pro nás bylo, že ani jeden z Vietnamců neuměl plavat. K obědu jsme si na klacku opekli kousky kuřete a spláchli to pivkem v plechu za 12Kč. Základna na spaní již byla postavena, dřevěná terasa s rákovovýma rohožema nebyla nejměkčí, ale alespoň nás to dělilo od nežádoucí havěti. Večer se nesl v duchu vážného tématu - komunismus. Ukázalo se, že Toan je velice vzdělaný a zajímá se o dění ve světě. Když nám vyprávěl o historii i součastnosti Vietnamu, Anna a Chau koukali jak vyvalený, že povídá něco jiného než ony znají ze školy a odmítly to přijmout.
Ráno jsme se trošku zbitý vrátili do Da Nangu, přebalili věci a pak nás otec se synem hodili na motorkách na autobus směr Hoi An. Což je malé městečko s nádherným historickým jádrem, kde se mísí japonská a čínská kultura. Hoi An kdysi býval největším přístavem v JV Asii a díky tomu, že se koryto místní řeky zaneslo, je dnes město spíše turistickou destinací než obchodním centrem. Večer se náplavka rozehrála krásnými barvami rozsvícených lampionků a samotná řeka se pyšnila famozně nasvíceenými lekníny. Hoi An je také plný krejčovských a ševcovských dílen a to jsme neodolali. Odchytila nás náhončí a už jsme listovali katalogem a vybírali látky, takže teď s náma cestují dva namíru šité oblečky.
V hostelu jsme si bookli čtyřhodinový výlet do My Son, nábožensko - kulturního centra z konce 4. století. Z původních 70 staveb se dochovalo jen 20 a jsou zasvěceni Čamským králům. Největší hvězdou výletu byl náš vtipný průvodce se svým anglicko-vietnamským výkladem. Z neúnosného horka jsme unikli do klimatizovaného autobusu a byli ready se přesunout dále na sever.
Žádné komentáře:
Okomentovat