Naše cestování
nabírá nový směr. Spací pytel jsme vyměnili za opravdovou peřinu, čaj si vaříme
pouhým zmáčknutím knoflíku a myjeme se každý den.
Změnu
odstartovala návštěva Nici, kterou známe z kurzu vaření v Indonésii. Tenkrát
nám nabídla, že až jednou budeme cestovat po severu NZ, máme se zastavit. Nici
bydlí s manželem v Kerikeri, kde mají ovocný sad citronů a kiwi. Poskytli nám
pokoj s opravdovou postelí, na kterou jsme po čtyřech měsících koukali dost
ohromeně. Večer jsme pak vedli řeči nad jehněčí pečínkou a sklenkou vínečka. Druhý
den byla řada s vařením na nás. Knedlo vepřo zelo by se vyvedlo na jedničku,
jen kdyby se na poslední chvíli nezjistilo, že není semolina (krupice) do
knedlíků. A jelikož tu neznají hrubou mouku, tak si asi umíte představit jak to
dopadlo. Naštěstí byli hrozně v pohodě. Na cestu nás vybavili plnou taškou
golden kiwi a pro nás nově objeveného ovoce feijoa.
Zbývající čas
jsme se rozhodli strávit woofováním (cca 4h práce výměnou za stravu a
ubytování). Martin kontaktoval pár farmářů z okolí Kerikeri, co sháněli
pracanty a štěstíčko se na nás zase usmálo. Chytli jsme úžasnou rodinu v Totara
North a na 10 dní jsme se stali její součástí. Annie a Doug, oba čerství
šedesátníci, se živí především rybařením a v sezoně provozují charterové plavby
na jejich jachtě. Na velkém pozemku pěstují zeleninu, chovají dobytek, ovce,
slepice, dvě kočky, psa a ještě s nimi žije 85-ti letá vtipná babča. Co se
práce týče, vyzkoušeli jsme si od každého něco. Začali jsme zaplétáním
rybářských sítí, sázením jahod včetně sbírání čerstvých kravinců jako hnojivo.
Pak následovalo prosekávání roští kolem el.ohradníku, vaření pickles (čalamáda
z cukety) a příprava piva.. ANO čtete dobře, dělají si vlastní pivo. Takže
večery se nesly v duchu popíjení tohoto lahodného moku, hraní ping pongu,
kulečníku nebo jen gaučového klábosení.
Pátky a soboty patřily rybaření, odpoledne se jeli položit sítě a ráno se vytahovaly. První den jsme se zúčastnili až fáze číslo dvě, tedy prodeje ryb v silnice. Zde jsme lišácky využili situace a sami si otevřeli stánek s věcma, kterých jsme se chtěli zbavit. Obě skupiny pak jeli domů s úspěchem.
Druhý den jsme s Dougem na moře vyrazili
my dva. O šesté ranní, za nádherného rozbřesku, jsme po instruktáži začali kuchat
ryby, konkrétně jeden jediný typ - flounder. Doug tahal sítě a živé ryby nám
házel do kýble, my jsme každou rozřízli za žábrama na břiše a vyvrhli
vnitřnosti. Z osmi sítí to hodilo asi 200 ryb, takže po čtyřech hodinách z nás
byli profi zabijáci. Následovala Full English Breakfast, energetická snídaně
složená z vajíček, fazolí, slaniny a toustů. Úlovek se pak odvezl do sousedního
města a prodal společnosti, co ryby exportuje do Japonska.
Jeden
by jsi myslel, že jsme tam jedli ryby od rána do večera. Pravdou je, že
strava byla pestrá a hlavně domácího původu. Maso všeho druhu jsme hluboce vítali.
Vzpomínat budeme i na zesnulého člena rodiny - Fat Boy Slima, jehož ostatky
zaplnily celý mrazák a posléze i naše břicha. Ve vaření jsme se střídali a já
ob den pekla něco sladkého k čaji. Trochu jsme poznali i místní komunitu, já
jsem se přidala k Annie na hodině jogy i tai chi, zatímco Martin s Dougem pili
pivo v místním kulturáku a hráli tombolu.
Třešničkou na dortu bylo pozvání na
jachtu. Ale jen co jsme se nalodili a usídlili na přídi, přišlo oznámení, že
loď nejede, protože celý spodek je zanesený bahnem a korýšema. Jedno z možných
řešení bylo nasadit šnorchlovací výbavu a čistit. Martin s Annie zachránili
situaci, byla to ale děsná práce při které tekla i krev. Na noc jsme zakotvili
v nedaleké zátoce, otevřeli pivko a nahodily pruty. A co se nestalo.. zbrklé
děvče chytlo velkou rybu a tahalo ji ven tak intenzivně až zlomilo prut. To tam
ještě nezažili. Noc byla klidná, před spaním jsme si v kajutě otevřeli střešní
okno a koukali jak se houpe stěžeň a kolem svítí hvězdy. Druhý den při
plachtění zpět jsme si vyzkoušeli práci s lany a natáčením plachet, což byla
docela zábava. To byl náš poslední den a pohádky konec. Na závěr pro nás
Doug vyudil pár chycených ryb a pak už jsme se rozloučili a smutně pokračovali
dál.
,
Žádné komentáře:
Okomentovat