Po úmorném posledním týdnu v Ackl jsme v 8am roztáhli křídla a vyletěli za novým dobrodružstvím. Luke, náš hostitel z předchozí návštěvy, nám držel couch v Sydney. Dostat se levně z letiště lze pouze vlakem, který jede přímo do centra. My se vydali cestou netěžší a to pěšmo jelikož byteček kde jsme spali byl pouze 5km daleko. Náhončí od autobusu se na nás koukal jak na blázny když jsem ho odmítl s vysvětlením že jdeme pěšmo. Musím uznat že na tuto variantu nejsou letiště často připravena a google maps se měly co ohánět aby nás z něj vymotaly. Bylo krásné počasí a tak jsme si vyhodili z kopýtka a oslavili náš výjezd na zahrádce jedné hospody dvěma džbány točeného. Na druhý den jsme vyzvedli můj nový pas. Česká byrokracie opět slavila úspěch, protože česká databáze nefungovala, a já jsem si mohl pro jistotu ponechat i starý pas. Po příjemném večeru s Lukem jsme ráno opustili Sydney směr Kuala Lumpur.
Nesnesitelné vedro na které jsme se celou tu dobu těšili je tu! Ubytovali jsme se v hostelu kousek od Chinatown. Úroveň ubytování klesla na klasický asijský supr-lowbudget standard. Tedy místnost do které se nevejde ani postel a pokud máte štěstí můžete rovnou z postele sednout na záchod nad kterým je upevněna sprcha. Za den a půl jsme stihli projít většinu významných míst v centru. Nejznámější Petronas Towers nás moc neohromily, ale rozhodně stojí zato vidět.
Na místní food courty jsme se těšili nejvíc. Strava je podobná té indonéské - rýže/nudle ne-/smažené většinou s kousky masa v soy sauce, zeleninou a hromadou koření. Asi kvůli turistům to není nijak pálivé což mi chybí. Na další dny jsme si zaplatili výlet do "nejstaršího" pralesa světa (130mil let). Po pětihodinovém tripu do centra Malajsie jsme se s dalšími 10 turisty ubytovali v mrtvém komplexu, který čeká na sezonu. Volný večer jsme využili k procházce do plovoucí restaurace. Je období sucha a tak ne všechny resty plavaly. My se usadili do té plovoucí, objednali džus a sledovali prales za řekou na jehož kraji je postaven jeden mastný rezort. Na večer jsme se s průvodcem přeplavili do onoho rezortu kde začínal náš noční trek za poznáním. Slon ani tygr se neukázal(naposled tomu tak bylo před pěti lety) zato jsme viděli pár brouků, pavouka, lenochoda, jakousi kočko-lyšku, spící ptáky a hřeb večera černého škorpióna. Na dřuhý den jsme se vypravili do pralesa na 4km procházku zahrnující 300m provazových mostů v korunách stromů. Před obědem nás klučána ještě povozil v loďce se kterou byl schopný vyjet kdejakou peřej.
Odpooedne jsme zamířili na obhlídku domorodé vesnice. Offroad nás dopravil k bambusovým chatrčím v hlouby pralesa u řeky. Zde nás guide seznámil se životem této uzavřené komunity. Zajímavostí je, že domorodci používají pro lov flusačky ze speciálního dutého bambusu. Otrávenou šipkou jsou schopni skolit zvíře na 50m.
Slušně nabitý den jsme uzavřeli konverzací s místním mladíkem turistou jménem Yoown nad 16% pívem z plechu. Celkem nás výlet vyšel na 150NZD což vyvolává otázku zda to zato stálo. Já bych řek žejo.
Na blog zatím neuniklo že za námi letí Moniky sestra Iveta. Před jejím příletem jsme měli ještě celý volný den. Z Taman Negara jsme proto přejeli do Cameron Highlands - horské oblasti plné čajových a jahodových plantáží. Středu jsme využili k prozkoumání okolí na motorce. Navštívili jsme farmu BOH, která zde má 600 hektarů vysázených keříků.
Výroba čaje je docela jednoduchá. Po ruční sklizni se lístky pomalu strojově rozlámou, fermentují za přísunu kyslíku kde získají výslednou barvu a následně suší a třídí. V prodejně čajů Cameron Valley s nádhernou vyhlídkou jsme si dali Cardamon tea. Odpoledne jsme ještě stihli vyjet do 2000mnm na místní kopec, kde jsme kromě opic skrz mlhu nic neviděli. Večer již návrat lůžkovým busem do KL. Poučení dne zní: Ne všechny busy jedou do centra. Večer jsme si tudíž zpříjemnili hodinovým přejezdem z nádraží do hotelu, naštěstí zalevno.
Je to tu poslední den v KL. Jedem za město kouknout na Batu Caves. Jedná se o chrám zasazený do skály. Plný turistů, hlavně okounějících Indů. Jeskyně je však ohromná a její návštěva stojí zato.
Vedro nás totálně vysálo a tak jsme přez poledne chcíplí v hosteluma čekáme na Ivet, která už se dávno měla objevit. Monča vyráží do ulic zatímco já čekám na Yoowna. Sestřičky se nakonec štastně shledaly a celá grupa tudíž mohla vyrazit do ulic. Yoown nás vzal do části Jalan Alor která je proslulá svými stánky s jídlem. Ochutnali jsme spoustu neznámého ovoce a grilovaného rejnoka. Rozloučili jsme se jak jinak než nad pivkem. Druhý den nás čekal přelet do Asie, zase o něco blíže domovu.
,
,
Žádné komentáře:
Okomentovat