Čtvrtek byl servisním dnem pro Shellyho. Zesláblé autíčko jsme měli v plánu osvěžit novým olejem, blízká vesnice Ohakune naštěstí disponovala servisem, kde jsme za $110 zakoupili 6litrů mazadla a olejový filtr. Já, jakožto mechanik zájezdu jsem zalezl pod auto a začal bojovat s povolováním olej. vany a filtru. Už zde jsem málem narazil, když se filtr odmítal povolit. Po nekonečných pěti minutách jsem však vítězoslavně vylezl z pod auta s filtrem a rukama černýma od oleje. Celá práce nám zabrala přes hodinu. Po výměně jsme jeli do vesnice rozházet veškerý náš nakupený odpad po popelnicích. Jako testovací trasu jsme zvolili krpál pod horu Ruapehu. Po kilometru je nám však jasné, že závada nebyla odstraněna, za námi stále zůstávala čára černého dýmu jak z kresleného filmu. Přesto jsme se vyplazili ke stezce na vodopád, který jsme zašli blíže omrknout.
Internetové diskuze na téma rozbitého dieselu s černým dýmem poukazovaly na více závad. Další součástka k výměně na seznamu byl palivový filtr. Ten nás stál pouze $33. Jedná se o jakousi bombičku, která filtruje palivo na cestě do motoru. Kluk v servisu mi řekl, že to je easy a tak jsem zaparkoval hned vedle a jal se hledat náš filtr. Výměna se opět nesla ve stylu funění nad nesmyslně utaženými závity. Za pět babek mi pak kluci povolili jeden z nich a po hodině práce jsme s pocitem vítězství a celí smradlaví od nafty startovali auto. To se skutečně rozjelo, a na cestě do kempu za námi vesele kouřilo - bastard.
Všichni tři jsme potřebovali vypnout a tak jsme se v pátek nikam nehonili a dali si voraz v kempu. Na večer jsme si udělali oheň, opékali tousťák s klobásou a s nostalgií vzpomínali na Čechy. Sobota hlásila polojasno a tak jsme se rozjeli prozkoumat jižní část stezky kolem Tongarira. Na signálu jsme zachytili zprávu od Patricka a Caroline (Němci ze sadu), že jsou kousek v okolí. Po vřelém setkání jsme se spolu vydali na plánovaný výlet. Sopečná krajina se měla čím chlubit a každých pár kilometrů měnila svůj ráz. Za zmínku stojí, že jsme za celé tři uplynulé dny v okolí Tongarira ani jednou neviděli část jediné sopky z důvodu velké mračnosti. Na večer jsme se rozloučili a každý si valil svým tempem na sever. Mraky se po cestě rozestoupily a odhalily do ruda nasvícené pohoří. My jsme se přesouvali na východ od rozlehlého sopečného pohoří Ruapehu se třemi vrcholy Tahurangi (2,797 m), Te Heuheu (2,755 m) and Paretetaitonga (2,751 m). Postupně pak před námi vyrůstala kónická Mount Ngauruhoe (2,291 m) mezi fantasy nerdy známá jako Mt Doom. Za ní se skromně schovávala Mt Tongariro s pouhýmy 1,978 m.
Po noci na parkovišti balíme a po snídani vycházíme na náš první Great Walk. Začátek trasy jsme trochu netrefili, jelikož jsme se vydali opačným směrem, takže po návratu do vesnice konečně v 10am vycházíme. Cesta vede buší a na brzký oběd jsme u první huty. Celý okruh vede kolem Ruapehu a nabízí tedy všechny možné dramatické pohledy na tento spící vulkán. Od chaty začalo mírné stoupání pod horské sedlo spojující Mt Tongariro a Ruapehu. Zde jsme při výstupu pěkně zapotili. Počasí se bohužel zhoršilo a my přišli o výhled na východní část parku. Modrá jezírka v mlze také ztratila na romantice a až po sestupu o další stovky metrů níže se před námi objevila měsíční krajina, která se jen těžko popisuje. Prostě Mordor. Po páté odpolední jsme se dostali do našeho kempu. Po postavení stanu jsme se v dešti šli opláchnout do místní bystřiny a zbytek večera strávili zalezlí. Ráno balíme vlhký stan a v mlze zahajujeme druhý den. Na oběd jsme u další huty, kde potkáváme Čecha Vojtu. S ním absolvujeme zbytek polojasné cesty. Moc toho k vidění není až na pár jezer a jeden vodopád. Kolem páté uzavíráme pěší okruh a mažeme dál. Vojta se s námi svezl k jeho autu, které má pro změnu problémy s chladičem a stojí kdesi na severu u Taupa lake. Večer všichni tři kempíme u jezera ve freecampu a povídáme řeči.
Další den se vydáváme na misi s cílem definitivně opravit Shellyho. Objíždíme Taupo - největší jezero Australasie a asi díky pošmournému počasí a nefunkčnímu autíčku mu vůbec nevěnujeme pozornost. Jsme v oblasti s geothermální aktiviou, doprovázenou horkými prameny či výpary s nelichotivou vůní. Ve městě Taupo jsme odpoledne po objednání uvítáni v servise. Situace mi značně připomíná návštěvu lékaře v roli rodiče s choravou ratolestí. Zatímco se na našeho broučka dívá nerudný pán s totální absencí empatie, my jsme uvedeni do čekárny, kde nám je vyplněna karta. Nekonečné čekání ulehčené horkou čokoládou je doprovázeno myšlenkami: "Kolik to asi bude stát?" a "Vždyť je to jedno, hlavně ať už to máme za sebou." Nakonec se lékař aut zjeví s výrazem ve tváři asi takhle :-/... "Turbo je v háji. Nové asi couple of tousands(pár tisíc)". To nebyla zrovna odpověď, kterou chceme slyšet. Lehčí o dvacet dolarů, s nefunkčním turbem a tentokrát už i bolavou hlavou sedáme do auta. Večer volám kámošovi Lancovi. Prý na vrakáči turbo za pár stovek a výměna taky za pár. No uvidíme. Den si ještě zpříjemníme v hot springs za městem, které jsou nečekaně zadarmo. Horká koupel po dvou týdnech byla balzám pro tělo i pro duši.
Po noci ve freecampu v Taupu pokračujeme na sever do města Rotorua, s uspokojujícím množstvím vrakovišť. Po cestě je zastávka u výtoku z jezera - Huka falls. Roklí se valí tisíce hektolitrů modravé vody za vteřinu. Zážitek nám kazí jen podzimní deštík.
Velikonoční pátek začal kontaktem na Kylea, který nám vyměnil turbo za $150. Trvalo to téměř celý den, ale nakonec sedáme do funkčního autíčka a vyzubení jedeme k oceánu.
Žádné komentáře:
Okomentovat