Moving to New Zealand

19.8. Psáno v novém bydlení v Christchurch.
Přistání v Perthu bylo jak probuzení ze sna. Kontrola byla tentokráte obvzáště vypečená. Očucháni psem zda-li nevezeme kilo kokainu jsme pokračovali ke kontrole pasů, za kterou jsme byli jako přespolní automaticky posláni na imigrační kontrolu, kde se nás pětkrát ptali zda-li opravdu za pět dní opouštíme tento kontinent a nehodláme tu přežívat na černo. Pán netušil, jak bych nejradši celou Austrálii vynechal jen abych už byl na Zélandu. Ušli jsme pět metrů a už si nás další pán bral stranou jako vytipované pašeráky kořínků a jiných zakázaných importovaných plodin. Naštěstí se nad námi paní ohledávačka slitovala a rovnou nás pustila. K šedé náladě se přidalo i šedé počasí a my si to valili busem za Michalem do školy, který nám měl dát klíče od jeho bytu, kde jsme měli věci. Následoval přesun tágem s hromadou báglů k Jirkovi a Elišce, kteří nás královsky hostili po celý den. V noci nás na letiště opět vezl Honzík. Nízkonákladové aerolinky zavedly nový trend a to že příruční zavazadlo smí vážit dohromady pouze 7kg, což v praxi znamená noťas, foťák a poloprázdný batoh. Trochu jsme se toho zalekli a paní u check-innu nám velice ráda prodala za extra $50 pětikilové navýšení limitu. Stejně jsem se ale musel navléct do tří triček, kraťasů a kalhot. Také jsem se musel rozloučit s mými VANSy, které ač děravé se stále sloužily a zdolaly se mnou několik hor a navštívily několik kontinentů :-( RIP. U gejtu nás samozřejmě nikdo nevážil takže ve finále jsme ty krámy vyhazovat nemuseli...

V Sydney jsme bydleli u nového couchurfingového buddyho Lukea, který je původem z Vietnamu. Jeho životní filosofie se zaobírá minimalizováním plýtvaní, které je v západních zemích význačné. Luke je povoláním umělec/fotograf a nejradši fotí na prastarý model do kterého se kouká shora. Odpoledne nás ochotně provedl po jeho čtvrti Newtown, která je kousek od centra a sousedí s univerzitním campusem. Zašli jsme také do čínské čtvrti na nejlepší "dumplings" knedlíky ve městě. Jde o jakési nekynuté plněné knedlíky masovou směsí, které se následně máčí v sojové omáčce a octu. Za mě teda TOP.

V sobotu jsme se vydali do centra, kde jsme prošli parky, navštívili Art Museum a shlédli nejznámějsí operu světa to vše za pěkného počasí. O zábavu při svačince se nám postarali papoušci Cockatoos.

Večer jsme s Lukem šli docela kus směrem z města na Pork Roll, ale bohužel měli zavříno tak jsme nakonec skončili ve Vietnamské, kde jsme si objednali Pho Noodle Soup, což je nejznámější Vietnamská hovězí polévka s nudlemi. Nejedná se o nějakej hrníček nudličkovýho vývaru, ale o mísu plnou výborného vývaru, masa a nudlí. Je toho tolik, že většinou se pouze sní nudle s masem a zeleninou a zbytek vývaru se nechá. V noci dorazil k Lukovi na gauč Australsko/Rakouský páreček na jednu noc a vytáhli nás na pár piv do hospody což jsme uvítali.

V neděli stojí městská doprava na celý pouhé tři dolary a my toho vyžili a jeli na vyhlášenou Bondi beach, kde jsme si udělali pěkný 8km výlet po útesech. Dokonce jsme tam našli i zatoulanou českou ambasádu, kam jsme museli opět v úterý jet. Po příjezdu domů jsme byli přivítání další cestovatelkou jménem Ivone. Je to němka původem z Vietnamu, co měří asi 150cm. Je docela vtipná a živí se výukou angličtiny na prvním stupni.

V pondělí ráno jsme se seznámili s polskou rodinkou, která cestuje po Austrálii již pátým týdnem. Dcerka Marta byla docela zcestovalá a pomáhala rodičům při překonávání jazykové bariéry. Po snídani jsme šli na Harbour Bridge, který je též ikonou města a je z něj vidět na Operu a celé centrum. Odpoledne jsme sedli na ferrynu (přívoz) a zajeli do příměstí Manly navštívit Moničinu kamarádku Kláru, která je v AU stejně dlouho jako my. Po procházce a pivíčku na promenádě jsme zamířili zpět domů, kde jsme se setkali s Katelin, osmnáctiletou Američankou, která měla velké znalosti ve všech možných směrech a moc dobře se s ní rozprávělo. V tu chvíli nás v třípokojovém bytě spalo 7 couchsurferu a Luke. V noci byl na programu dumpster diving, což je aktivita, kdy se získává jídlo a jiné suroviny z kontejnerů ležících za obchody, které byly vyhozené ten den. Luke takhle dokáže sehnat ovoce a zeleninu na celý týden. Obešli jsme takhle čtyři obchody a u každého jsme něco našli. Nakonec jsme táhli domů dvě tašky zeleniny a ovoce a tašku pečiva. Za mě teda dobrá zkušenost, jde jen o to překonat předsudky.

V úterý jsme zajeli na Bondi beach zažádat o pas, žádné fronty se nekonali, dokonce paní za přepážkou byla na české poměry velmi milá. Sbalení, rozloučení jsme nasedli do taxíku směr letiště, kde jsme podstoupili další security check tentokráte mě jako teroristu nacpali do 3D scanneru jestli někde na těle (nebo uvnitř) nevezu zbraň. Následně nás i naše věci týpek pojezdil kartáčkem citlivým na výbušniny. No srandy kopec na letišti. Po třech hodinách letu jsme o půlnoci přistáli v Christchurch, kde nás již čekal náš nový spolubydla Jirka a odvezl nás domů! Bydlí zde s přítelkou Míšou a mojí ČVUT spolužačkou Kaťou, která je teď v Praze a přenechala nám svůj pokojíček. Druhý den jsme si šli prohlédnout zdemolované centrum a tak nějak se cítili opět cítili jako doma a ne jak na cestách. Teď nás čeká klasické kolečko: mobil, banka, pracovní číslo IRD, práce a auto.