Notes from Indonesia - Lombok, Rinjani volcano

Sobota, 8.8. Chill s drinkem na pláži Gili Island

Po vylodění jsme přesedlali na přistavený bus směr západní část ostrova. Cíl dne byl jasný: dostat se do Senaru Village, která je bránou pro všechny kdo chtějí zdolat vulkán Rinjani.

V Mataramu na nás již čekal zážitkový agent mr.Den, který nás po nezbytném usmlouvání ceny o pár stovek tisíc dolů za třídenní hike posadil na objednaný transport do Senaru. Na dobrodružství se k nám přidala i Yumiko(60ti letá Japonka z lodi), která zdůrazňovala svůj věk a potřebu vlastního portýra aby nezdržovala ostatní. Mr. Den vše samizřejmě odkýval. Po dvouhodinové jízdě jsme dostali do našeho hotélku resp jednoho z bungalovů s klasickým Bali standardem. U večeře jsme zázrakem narazili na Jožku, správce Surfhousu z Bali kde jsme bydleli, s přítelkyní Terezou. Náš tým ještě doplnil mladý švéd Walter, ketrý dělá pilota na Papua Nu Guinea. Večer ještě proběhlo seznámení s naším guidem Eddiem a trasou.

Druhý den jsme před sedmou do sebe nasoukali banánovou palačinku s čajem, nafasovali bundy a čekali na opožděný transport. Na korbě dodávky jsme se spolu s Eddiem a našima třema nosičema proviantu a stanů přesunuli na začátek trasy (1300mnm). Nosiči si hodili na ramena bambusovou tyč s nákladem uvázaným na obou koncích a vyrazili do kopce. Skupina se po chvíli rozdělila jelikož Yumiko šla opravdu pomalu a Eddie se jí držel. Po dvou hodinách do mírného svahu jsme zastavili na hodinový oběd. Chlapci vybalili plynový vařič a připravili nám nudle se zeleninou a vejcem. Terén postupně nabíral na sklonu a na cestě se držela oblaka prachu od davu turistů. Po dvou hodinách jsme se dostali do úrovně mraků a škrábali se do strmého svahu. Yumiko s Eddiem kdesi za námi. Ponurou náladu přerušily až paprsky slunce probleskující skrz mlhu nad námi. Za chvíli jsme se vynořili z mraků a vedle nás čněla do výšky Rinjani. Ještě větší překvapění na nás čekalo po dosažení Base Campu(celkem 6hod chuze) ležícího na náhorní plošině ve výšce 2600mnm. Na druhé straně hřebene jsme totiž mohli shlédnout do kráteru, který byl shován pod nekonečnou mračnou peřinou. Po hodině se objevil i naštvaný Eddie který nemohl vydržet pomalé tempo Yumiko a "bál" se o naše bezpečí na cestě... Večeře nás opět potěšila svou jednoduchostí a chutí. Rychle jsme se odebrali na kutě jelikož nás čekal noční výstup na vrchol ve výšce 3726mnm.

Ve dvě ráno jsme vyrazili na vrchol bez Yumiko. V base campu tábořilo zhruba 500 turistů a z toho většina se v noci vydala na stejnou cestu. Prach a štěrk neustával a cesta se nesla ve stylu dva kroky tam a jeden zpět. Po dvou hodinách stoupání jsme přišli o český pár s kterým zůstal i Eddie. Všem nám ubývalo energie a dechu a mě postupně namrzly prsty ve vlhkejch Vansech. Po další hodině mi Monča pomohla rozehřát nožky a jáje ještě provizorně strčil do igeliťáků. Poslední hodina byla kritická. Nebylo kam se schovat před ledovym větrem, vrchol v nedohlednu a plovoucí štěrk pod nohama nás dost vytáčel. Nemůžu popsat úlevu jakou jsme měli po zpozorování vrcholku shovaného za skalním útesem. Před šestou raní jsme se vymrzlí a vysmátí usadili na vrcholu, dali si panáka Araku a pozorovali východ slunce spolu s asi dalšími 80 úspěšnými dobrodruhy.

Sestup byla jedna velká skluzavka, mraky však zmizely a my jsme mohli spatřit vnitřek kráteru ve kterém se zformoval současný vulkán ležící uprostřed jezera. V base campu jsme vylili z bot písek, dali studenou palačinku a pokračovali dále. Jožka s Terkou se s námi museli rozloučit jelikož se rozhodli pro návrat stejnou cestou.
Nejprve jsme sestupovali k jezeru(2000mnm), kterého jsme dosáhli po třech hodinách. Zde jsme dali oběd a vytouženou horkou koupel v Hot Springs. Celá lokace na nás působila jako vynikající místo pro dovolenou. Na místě je čerstvá voda, teplá voda a v jezeře se dá rybařit. Plní energie jsme začali vystupovat do strmého okraje kráteru na druhé straně jezera. Cesta byla tvořena z velkých kamenů takže nám výstup přišel méně náročný a rozhodně méně prašný. Po dvou a půl hodinách jsme se opět přehoupli přes okraj(2640mnm), kde jsme si ze stanu mohli vychutnat západ slunce nad oceánem. Za jeden den, cca 10,5hod chůze se nám podařilo překonat převýšení 3450m.

Poslední den jsme se probudili s východem slunce. Proběhlá rychlá snídaně balení stanů a po sedmé jsme si to již štrádovali prašnou cestou dolů. Yumiko s Eddiem pro jistotu vyrazili před šestou. Následné klesání nás zavedlo zpět do džungle kde již nebylo tolik prachu a šlo se podstatně lépe. Proti nám si razili cestu nosiči a turisté ještě plní energie jdoucí naší trasu v opačném směru. Za 4 hodiny jsme klesli z 2640mnm na výšku 600mnm. Vzdálenost za ty tři dny by měla být 26km. Ve vesnici jsme dali sprchu pod hadicí, zabalili a nasedli do přistaveného transportu směr Gili Islands.