...a zase zpátky

Poslední den na Aljašce je Monika za volantem. Na cestu nám svítí a já si mohu fotit co hrdlo ráčí ze sedadla spolujezdce. V Toku křižujeme Alaska Highway, poslední hon zde za magnetkama a nálepkama končí fiaskem. Dokonce i to kafe zdarma v suvenýrech stojí za starou bačkoru. Po Highway 5 pokračujeme na sever. V líbezněně znějícím Chickenu střídám vyřízenou řidičku a tankuji benzín za o něco méně líbeznou cenu. Lógr kafe se zde pravděpodobně dědí z generace na generaci a tak ani zde Monika dostává stejnou břeču jak v Toku. Kodrcáme se po silnici, která není ani asfaltová a ani štěrková což její sjízdnost činí ještě obtížnější. Poslední kilometry před hranicemi se objevuje příjemný kobereček z čehož čuji jistou Americkou konspiraci, protože takový asfalt jsem na Aljašce ještě neviděl. Na hranicích probíhá slovní šťára: "odkud? kam? proč? jídlo? zbraně?..." s úsměvem se snažím plynnou angličtinou uspokojit oficíra, ale stejně si nás ještě jde proklepnout do databáze zda-li nejsme pašeráky kozích bobků. Zpět v Kanadě nás víta štěrkovka v tak perfektním stavu, že předčí i některé asfaltky na Aljašce. Cesta dále vede strategicky po hřebenech kopců s nádhernými výhledy. K večeru se objevujeme u přívozu přes řeku Yukon do městečka Dawson City. Jsme tu pozdě. Očekávaný wallmart se nekoná a v zaprášených ulicích jsme schopni ulovit pouze mražený tousťák na benzínce. Městečko založené v roce 1897 s prvním nálezem zlata je jak vystřižené z nějaké westernovky. Zlatá horečka sem v prvních letech přilákala téměř 30 000 lidí, kteří pak po strastiplném putování na Yukon našli tak zlatý prase. Koukneme na kolesový parník a jdeme vstřebávat atmosféru do místního Saloonu. 

Pop music linoucí se z repráku trochu kazí atmosféru ale po dvou pintách chmelového moku už jdou tyto detaily stranou. Večerní jízda ukázala co vše se potuluje v noci u silnice. Monika přísahá že viděla lišku skočit do pangejtu. Pozdní stmívání se nám tentokát hodí a kolem půlnoci zajíždíme v šeru přespat do křoví.

Počasí se nám začíná kazit. Do toho se Monice zablokovalo koleno. Prý to bude asi z té vyčerpávající jízdy co musela včera odřídit. Odbočujeme na štěrkovku Dempster Highway. Po této cestě na sever se dá dorazit až ke konci Severní Ameriky podél Beafort sea. Po cestě  se projíždí spektakulárním Teritoriálním parkem Tombstone park. Rozlehlé údolí, kterým projíždíme se po obou stranách zvedá a vytváří malebné hory. Žádná zvířata tu nicméně nejsou. U interpretive centre stavíme u umělého jezírka vytvořeného místní bobří kolonií. Některé příbytky těchto vodních stavitelů mají až stoletou tradici kde se střídají další generace. Bohužel jde o noční tvory. Nikde ani soba. Uprostřed údolé nakonec odstavíme auto a dáváme day off. Monika se rehabilituje na posteli v autě a já si vytyčím jednu z hor jako odpolední cíl. Nízké keříky mi blokují cestu až k patě hory. Následuje prudký výstup s cca 400 metry převýšení. Výhled do údolí je lepší než jsem čekal. Druhý den oblaka klesnou do údolí a my smutně opouštíme park. Dobrá zpráva, Monče odpočinek pomohl a kolínko je zase jako nové.
Následující dny prcháme na jih. Při této estrádě máme v plánu nechat ve Whitehorse vyměnit přední gumy jelikož ta pravá je z části kompletně zbavená vzorku. Je neděle a my musíme počkat do pondělí než se otevřou servisy. Neznalí ráno vjíždíme do Canadian Tyre (takový Bauhaus se servisem). Za pultem mě uvítá znavený zaměstnanec, který mě s nezájmem v očích vyslechne mé problémy a zeptá se mě co od nich teda chci. Geometrie a nové přední gumy budou za 450 CAD. V poledne mě kontaktují, že je cosi potřeba vyměnit a že se cena vyhoupne na 1100 CAD. Bezmocně potvrdím částku a zavěsím. Předání automobilu proběhne naprosto neprofesionálně. Nikdo mi neřekne co s autem bylo jen mi strčí před oči fakturu. Po dlouhé konverzaci mi prodavač vysvětlí, že měnili přední lower arm (závěs kol?) a že se cena ustálila na rovnách 1340 CAD kvůli vícepracem. To mě dost namíchne, ale není komu bych si stěžoval jelikož filipínec za kasou nemá s opravou nic společného. Napůl naštvaní napůl šťastní, že už jsme zase na cestě opouštíme město jen abychom se do něj o půl hodiny později opět vraceli. Auto při rychlé jízdě začíná podivně vibrovat. Servis je samozřejmě už zavřený. Stěžujeme si vedoucímu prodejní části. Ten s tím nic nemůže udělat, prý nás ale ráno obslouží jako první. V apatii jedem na náš vyzkoušený flek, otvírám pivo a pouštíme si film. Ráno na mě zase civí ten obtloustlej prodavač co mě přijímal den předtím. O hodinu později se dovídám, že jejich práce je naprosto v pořádku. Prý máme v zadních kolech náplavu bahna. Za dalších 50 CAD nám ho vyklepou a udělají vyvážení zadních kol. Připadám si jak v nějakém hororu, kde vás postupně v servisu oberou o všechny prachy a nakonec i o auto. Odjezd z města probíhá ve stejném chmuru jako předešlého dne, nicméně auto už jede normálně.