Je polovina červece a čeká nás několik dní jízdy na sever. A popravdě, vysokohorský maraton nás vyčerpal natolik, že teď rádi zaplujeme do předních sedaček.
První nutné zastavení děláme ve velkém městě Prince George. Kromě klasického doplnění jídla, alkoholu, benzínu i přímo našich pupků se koná i výměna oleje včetně zběžné kontroly vozidla (vše ok). Druhým doslova milníkem je ospalé město Dawson Creek. Zde začíná nultá míle věhlasné Alaska Highway, jejíž konec leží ve Fairbanks - Alaska na míli 1500 (2382km).
Na svou dobu a hlavně rychlost stavby šlo o odvážný projekt. Po útoku na Pearl Harbour se Amerika rozhodla pro urgentní výstavbu této pozemní komunikace jakožto strategický krok. Propojení Aljašky s jihem bylo vybudováno hlavně pro vojenské účely, ale budilo celonárodní sounáležitost. Projektová dokumentace nebyla žádná neboť šlo o dosud nezmapované území. Jen se vědělo že půjde o těžký boj s přírodními živly a drsným horským terénem. Stavba oficiálně začala 8. března 1942, kdy železniční a lodní doprava přivezla většinu těžké techniky a zásob. Postupovalo se z obou konců současně. V létě dělal problém roztátý permafrost a v zimě teploty pod 40C. Po neuvěřitelných 8 měsících a 12 dnech se podařilo oba konce propojit a silnice byla oficiálně otevřena (20.11.1942). Dnes slouží jako zásobování severu a turistická atrakce.
Po 687 km se nabídla první možnost protáhnout si nohy výšlapem na Stone mountain, ale bohužel pršelo. Aktivitu na 765.km už jsme ale nevynechali - Liard hotspring. Za 5dolarů jsme se nahřáli v lesním jezírku, které místní komunita doplnila o převlékárny a dřevěnou tribunu. Na 900.km jsme vjeli do Yukon territory. Následovalo městečko Watson lake, jehož největší chrakteristikou je The Signpost forest. Což by se dalo popsat jako místo plné různorodých značek. Tato cestovatelská záliba začala při stavbě Alaska Highway, když se jednomu dělníkovi stýskalo po domově a tak si tam dal značku se jménem a šipkou jeho rodné hroudy.
Krajina za okýnkem se postupně mění, výrazně převládají lesy s malými nekošatými stromy, které se zrcadlí v četných jezírkách či loužích mokřadů. Dopravní značky lákají na jistý kontakt s místní faunou. Stádo bizonů se nerušeně pase u silnice. Omráčení velikostí zvířat stavíme u krajnice a fotíme. Bizoni zde byli počátkem 20. století vyhubeni a až o sto let později sem byli opět uměle navráceni. Povětšinou těch zvířecích atrakcí ale moc nebylo a tak si krátíme čas poslechem audioknih.
Hlavní město Yukonu - Whitehorse (1420.km) jsme dobyli v podvečer 19. července a kromě visitor centre, laundromat a wallmart jsme toho moc nenavštívili. Už nás to totiž táhlo do nedalekého NP Kluane. Na rozloze 22 000 kilometrů čtverečních leží nejvyšší hora Kanady (Mt Logan 5 959mnm), ohromná pocha ledovců a bohatá populace medvědů grizzly. Hladoví po informacích, co za hajky je pro nás k dispozici jsme druhý den dojeli do plánovacího centra. Z udržovaných trailů se nabízí několik jednodenních, jeden třídenní a jeden šestidenní. Volíme zlatou střední cestu, ke které se váže nutná registrace a doprovodná přednáška včetně videa jak se chovat při setkání s medvědem. Také fasujeme malý plastový medvěduvzdorný barel pro skladování jídla a odpadků. Vyrážíme až následujícího rána, takže zbytek načatého dne si jedeme zpříjemnit ke Kathleen lake, kde vyhazujeme kotvu. Po zeleninovém salátu s kuřetem se protáhneme osmikilometrovou procházkou a zpocená těla svlažíme v ledové průzračné vodě jezera.
Den 1.
Je slunečné sobotní ráno, na zádech těžké krosny a před námi 22,5 km širokým údolím vysychající řeky (Slim river). Dle instrukcí neseme náhradní obuv pro překročení bočních přítoků. Největší přívaly roztátého sněhu přitékají až k poledni, takže řeku v klidu přecházíme. Značení značně pokulhává a my se prodíráme všemožně. Měkké písečné dno pak odhalí mnoho migračních směrů lidských i zvířecích stop. V pozdním odpoledni přicházíme do tábora mocně znaveni. Stan rozložíme pěkně na vyhlídce a jdeme relaxovat dolů k řece.
Den 2.
Cílem druhého dne je výstup na Observation mountain (2114 mnm). Vyrážíme nalehko. Začínáme broděním několika ramen rozvodněné řeky. Při obcházení paty hory nás dožene páreček a přispěje informací, že viděli velkého grizzly. Oči a uši máme na šťopkách. Cesta mění směr a velmi prudce stoupá vzhůru. V pětině výstupu již máme jazyky na vestě a představa těch zbylých výškových metrů ve nás vyvolává lehké obavy o dosažení vrcholu. Bojujeme a stoupáme. Po dosažení jednoho sedla se nám odhalí dvě ramena ledovce v údolí spojující se v jednu majestátní dálnici. To nám dodá sil a stoupáme dále. Po dvou hodinách dosahujeme vrcholu. Šťastní a ohromení z výhledu se oddáváme odpočinku a sendvičům.
Cesta dolů je rychlejší avšak nebezpečnější. Nožičky pláčou, cestička kluzká štěrková, medvěd v neznámu a řeka v plném proudu. Překonání rozvodněných ramen i nám zkušeným brodičům dalo docela zabrat. Holka za námi se v proudu trošku svezla. Medvěd grizzly se nám opět neukázal.
Den 3.
Návrat jsme se snažili zkrátit přímější cestou středem dna vyschlé řeky. Až na podmáčené bahnité úseky, kde pod hladinou téměř zmizela nejedna bota to celkem vyšlo. Sláva nazdar výletu.
Žádné komentáře:
Okomentovat