Ve čtyři ráno vysedáme z autobusu kde na náš čeká dohodnuté taxi směr Bago. Máme štěstí a slečna na recepci nás rovnou pustí do našeho pokoje. Po krátkém spánku v čisté posteli si k snídani dopřejeme banány a mandarinky. Na obhlídku města objednáváme na recepci skůtr. Doveze nám ho vedoucí cestovního ruchu v Baganu. Rovnou bookujeme sedadla v buse na další den a vyjíždíme směr centrum.
Bago je bývalé hlavní město jižní části Myanmaru. Zašlou slávu zde připomíná pár rozlehlých templů a Shwemawdaw Paya což je 110m vysoká stupa zdobená zlatem.
Ostatní části města připomínají spíše skládku nebo přímo skládkou jsou. Za jednou z nich nalézáme Hadí kláštěr. Jak už název napovídá v jednm přístavku se válí 8m hroznýš, který je dle legendy reinkarnací mnicha.
Naše cesta směr jižní cíp Myanmaru má několik zastávek. První z nich je mt Kyaiktiyo. Toto posvátné poutní místo je význačné ohromným pozlaceným balvanem balancujícím na vrcholu samotné skály. Pro přepravu stovek věřících a místních co si chtějí udělat piknik na místě s výhledem jsou použity dodávky s lavicemi na korbě. Za 2000K jsme si užili adrenalinovou jízdu jak z lunaparku. Vrchol hory je betonová cesta lemovaná hotely a restauracemi končící na dlážděném prostranství kde místní vesele stanují a pojídají různé dobroty. Platíme desetitisícovou taxu z bílé kůže a snažíme se v té mase lidí si alespoň trochu vychutnat kouzelnou atmosféru místa. Zachytíme pár momentek, dáme banán a jdeme zpět na překladiště. Za další dva tisíce si užijeme tu nejlepší horskou dráhu na západ od Thajska tentokrát ale směrem z kopce. Kvalitu atrakce potvrzuje schoulená slečna vedle nás v první řadě když začne zvracet za kabinu řidiče.
Ještě ten den chceme dojet do města Hpa An, které je vzdálené další tři hodiny cesty autobusem. Stažené žaludky po příhodě v Loikaw plníme zásaditým pivem, které neškodí v jakémkoliv množství a pytlíkem brambůrků. Čekání na autobus se protáhne o dvě hodiny. Po celodenní cestě se nakonec dostáváme do našeho hotýlku.
Hpa An by se dalo přirovnat k Ninh Binh ve Vietnamu což je město umístěné v nádherné krajině mezi rýžovými poli, ze kterých vystupují vápencové skály. Cítíme se jako ryby ve vodě a se skůtrem jedem objevovat okolí. Nejprve navštěvujeme zapocenou jeskyni Kaw Ka Thawng cave se stovkama budhů na stěnách.
Další jeskyně je o něco zajímavější. Saddan Cave je průchozí rozlehlá jeskyně po patnácti minutách jsme na jejím konci odkud se lze loďkou nechat dopravit zpět na parkoviště. O kousek dál je však druhá jeskyně kam nikdo nechodí. Jdeme dovnitř. Nad hlavama nám kvičí netopýři a na samém konci jeskyně nalézáme oltář s budhou osvícený pár světýlky. Obě tyto jeskyně se nachází pod nádherným pohořím s nejvyšší horou Mt Zwegabin (723 mnm).
Po obědě plném chilli jedeme ke kruhovému jezírku s ostrůvkem uprostřed, ze kterého vyrůstá špičatá skála Kyauk Kalap s pagodou na vrcholu. Za malý příspěvek se dá dostat na vyšší terasu s výhledem (zalaminovaná kýč fotka jezírka, formát A4, v ceně). U stánkaře bereme zásoby na večerní západ slunce a pokračujeme v jízdě.
Přes řeku od města se nachází Mt Hpan Pu, na kterou lezeme po strmých schodech. Pod vrcholem stojí bambusová rozhledna, která nabízí skoro kompletní rozhled do všech světových stran. Mračna dnes slibují bouřlivou podívanou. Za necelou hodinu se celá kompozice několikrát změní, až se nakonec směrem k nám začne blížit dešťová clona. Na poslední chvíli lezeme dolů a mezi kapkami deště sprintujeme k motorce.
Čtvrtý den našich přesunů (Silvestr) je tu a s ním přejezd do Mawlamyine. Města jsou od sebe vzdálena pouze hodinu cesty což nám umožňuje popojet s místňákama za pouhých 1000K. Mawlamyine je historické hlavní město britské kolonie, což podtrhuje místní architektura. Na vrcholu kopce stojí ohromná pagoda Kyaikthanlan odkud se nabízí široký výhled do okolí. Pomocí pantomimy a lámané angličtiny objednáváme tuk-tuk a vyjíždíme z města. Za odpoledne stihneme vše co jsme chtěli. Win Sein Taw Ya je 170m dlouhá socha ležícího Budhy. Jedná se o směsici železobetonu místy obloženého obklady jinde potaženého plechy na ocelové konstrukci.
Nedaleko je možné najít sousoší mnichů lemujících kopce. Tyto železobetonové figury nadlidské velikosti stojí v zástupu, který se táhne kamsi do zarostlé džungle. Hadi nehadi lezeme do zarostlého terénu najít ideální místo na fotku. Šplháme do víc a víc zarostlého kopce kde pořídím pár publikovatelných fotek. Otáčíme tuk-tuk zpět k městu a po pěti minutách stojíme před Kyauktalon Taung, další vyvřelinou s pagodou na vrcholu. Deset minut stoupání nakonec opět odhalí výhled na vzdálený horizont. Na závěr naší tour vjíždíme do kláštera Pa-Auk-Taw-Ya v lesích, kde se učí umění meditace. Tento obří komplex je takový letní tábor s chatičkama plnýma mnichů. Úplně vzadu se nachází rozlehlá budova s obří modlitebnou, kde ještě zastihneme pár opozdilců. Ticho a klid.
Večeři zpět ve městě řešíme na ulici, kde postupně s částečným úspěchem vyzkoušíme pár stánků. Nový rok dle lunárního kalendáře je někdy v Dubnu, ale to místní omladině nebrání dělat brajgl do noci. Naproti našemu hotelu chlapci vytáhli repráky na ulici a celý večer tam skákali do rytmů místního Barm-elektra. Jinak tu chcíp pes. Možná kdybysme byli ubytovaní jinde užijeme si Silvestra více. Atmosféru zachraňuje domácí slivovice a hojný počet plechovek piva. U půlnoci se nakonec kroutíme před hotelem do podivného rytmu linoucího se z reproduktorů. Po miniohňostroji jdeme na kutě. Zítra jedeme zase o dům dál...
Žádné komentáře:
Okomentovat