Po 20-ti dobrodružných dnech ve vnitrozemí a nocování v 10-ti různých ubikacích se blíží (snad) klidný a stabilní závěr u moře.
První den v novém roce musíme ještě skousnout útrpný přesun do Dawei. Asi jsme si doposud moc stěžovali na rychlou a zběsilou jízdu, že nám je dopřáno také pravého opaku. Řidič za celou dobu nepřekračujte rychlost 60km/h a pro jistotu troubí kdykoliv se k jeho vozu něco přiblíží, což na je na jediné komunikaci směr jih poměrně často.
Přímořské městečko Dawei leží zhruba v polovině jihovýchodního cípu Myanmaru u Andamanova moře. Všechny pláže jsou na přilehlém poloostrově. S ubytováním už je to tam ale horší. Všeho všudy jen 3 podniky vlastní licenci pro zahraniční klientelu. Martin na poslední chvíli bookuje poslední volný pokoj v bungalovu - Coconut Guesthouse, což se ukazuje jako ideální.
Check in na recepci a ejhle, co to neslyšíme, rodný jazyk se line z chill out zóny. To tu ještě nebylo. Odkládáme krosny a jdeme si s našincema dát pivko, vyměnit si dojmy a zážitky. Pak už hurá na pláž. Nejbližší Maungmakan beach je vzdálená jen 10min pěšky, asi by se nedostala na top 10, ale pro nás je dobrá a navíc je poseta mušlema, které ve své sbírce ještě nemám. Západ slunce, grilovaná ryba, pivo..
Druhý den půjčujeme skútr a jedem omrknout dvě pláže jižně od nás. Na první (San Maria) se zrovna těží písek na probíhající stavbu okolních silnic. Naštěstí je pláž natolik dlouhá, že si každý přijde na své. V tomto regionu jsou turisti obzvlášť nabádáni, aby dodržovali společenský dekor, na ulicích se řádně zabalili (kolena, ramena) a na plážích poodešli stranou od místních, který na tu naši sodomu a gomoru nejsou zvyklí a sami se koupou plně oděni.
Následující pláž Pa Nyit se nachází jen za malým horským výčnělkem, kolem kterého vede pekelná cesta. Prašná červenozem plná balvanů prudce stoupá a klesá. Pravděpodobnost krvavé odřeniny se rychle zvyšuje. Po prvním smyku přecházíme na styl "přerušovaná jízda", kdy spolujezdec včas seskočí, krizový úsek přejde po svých a zkušený řidič to nějak vybalancuje sám. Odměnou nám je krásná prázdná pláž.
Je čtvrtek 4.1. - státní svátek, výroční nezávislosti nad Britama získané v r. 1948. Náš cíl je dojet až na samotný jih poloostrova, cca 2,5h svižné jízdy. V každé vesnici se slaví. Hrají se turnaje ve volejbale a "nohejbale" (chinlon), který je tady velmi oblíbený. Ratanový míček s 13-ti cm v průměru si kluci přihrávají bez odrazu země buď jen tak v kroužku nebo pak na hřišti přes síť. Další hry slavnostního dne pak
jsou přetahování o lano nebo šplhání na mastnou bambusový tyč. Všichni jsou pospolu a veselí se, my už tušíme, že dnes asi na pláži nebudeme sami. Už na odbočce k pobřeží se dostáváme do kolony a při prvním průzoru na plnou pláž si klademe otázku zda se vůbec vykoupeme.
První zkouška nastává, když cestou na hlavní pláž musíme přebrodit slepé rameno. Vody je ani ne do pasu, ve velkém davu jsme zas jediní bílí, já si přesto drze sundavám kraťasy, které si nechci namočit a klopýtám rychle pryč. Naštěstí byl slyšet spíš smích než bučení. Na druhém konci téhle opravdu nádherné pláže se schováváme mezi stromy a podaří se nám i nepohoršující přesun do vody. Pozdější relax už je ale narušen kroužením plážových motorkářů. Azyl nalézáme v nejbližším bambusovém stánku, kde si místo piva (jeho prodej je tam zakázaný) dáváme kokos a skvělé jídlo za super cenu.
Do Guesthouse přijíždíme docela KO, po celkem 200km v sedle, sluncem smažení a smogem uzení.
Zbylé dva dny se dobrovolně dopékáme na plážích severně od nás a program máme hodně volný. 2017 a následná rešerše na netu přišli s informací, že na těchto hranicích neakceptují naše e-visa. Přešli jsme na složitější plán B, který zahrnuje 12-ti hod jízdu na sever k hraničním přechodu, kde naše visa nejsou problém a pak 1,5h let do Bangkoku. Vše zajištěno, letenky zaplaceny a pak přijde ta milá zpráva. E-visa jsou na tom bližším přechodu akceptovány!
Můj původní plán byl opustit Myanmar po zemi a to přechodem vzdáleným 5h jízdy a pak pokračovat do nedalekého Bangkoku. Bohužel náš Lonely Planet
První den v novém roce musíme ještě skousnout útrpný přesun do Dawei. Asi jsme si doposud moc stěžovali na rychlou a zběsilou jízdu, že nám je dopřáno také pravého opaku. Řidič za celou dobu nepřekračujte rychlost 60km/h a pro jistotu troubí kdykoliv se k jeho vozu něco přiblíží, což na je na jediné komunikaci směr jih poměrně často.
Přímořské městečko Dawei leží zhruba v polovině jihovýchodního cípu Myanmaru u Andamanova moře. Všechny pláže jsou na přilehlém poloostrově. S ubytováním už je to tam ale horší. Všeho všudy jen 3 podniky vlastní licenci pro zahraniční klientelu. Martin na poslední chvíli bookuje poslední volný pokoj v bungalovu - Coconut Guesthouse, což se ukazuje jako ideální.
Check in na recepci a ejhle, co to neslyšíme, rodný jazyk se line z chill out zóny. To tu ještě nebylo. Odkládáme krosny a jdeme si s našincema dát pivko, vyměnit si dojmy a zážitky. Pak už hurá na pláž. Nejbližší Maungmakan beach je vzdálená jen 10min pěšky, asi by se nedostala na top 10, ale pro nás je dobrá a navíc je poseta mušlema, které ve své sbírce ještě nemám. Západ slunce, grilovaná ryba, pivo..
Následující pláž Pa Nyit se nachází jen za malým horským výčnělkem, kolem kterého vede pekelná cesta. Prašná červenozem plná balvanů prudce stoupá a klesá. Pravděpodobnost krvavé odřeniny se rychle zvyšuje. Po prvním smyku přecházíme na styl "přerušovaná jízda", kdy spolujezdec včas seskočí, krizový úsek přejde po svých a zkušený řidič to nějak vybalancuje sám. Odměnou nám je krásná prázdná pláž.
Je čtvrtek 4.1. - státní svátek, výroční nezávislosti nad Britama získané v r. 1948. Náš cíl je dojet až na samotný jih poloostrova, cca 2,5h svižné jízdy. V každé vesnici se slaví. Hrají se turnaje ve volejbale a "nohejbale" (chinlon), který je tady velmi oblíbený. Ratanový míček s 13-ti cm v průměru si kluci přihrávají bez odrazu země buď jen tak v kroužku nebo pak na hřišti přes síť. Další hry slavnostního dne pak
jsou přetahování o lano nebo šplhání na mastnou bambusový tyč. Všichni jsou pospolu a veselí se, my už tušíme, že dnes asi na pláži nebudeme sami. Už na odbočce k pobřeží se dostáváme do kolony a při prvním průzoru na plnou pláž si klademe otázku zda se vůbec vykoupeme.
První zkouška nastává, když cestou na hlavní pláž musíme přebrodit slepé rameno. Vody je ani ne do pasu, ve velkém davu jsme zas jediní bílí, já si přesto drze sundavám kraťasy, které si nechci namočit a klopýtám rychle pryč. Naštěstí byl slyšet spíš smích než bučení. Na druhém konci téhle opravdu nádherné pláže se schováváme mezi stromy a podaří se nám i nepohoršující přesun do vody. Pozdější relax už je ale narušen kroužením plážových motorkářů. Azyl nalézáme v nejbližším bambusovém stánku, kde si místo piva (jeho prodej je tam zakázaný) dáváme kokos a skvělé jídlo za super cenu.
Zbylé dva dny se dobrovolně dopékáme na plážích severně od nás a program máme hodně volný. 2017 a následná rešerše na netu přišli s informací, že na těchto hranicích neakceptují naše e-visa. Přešli jsme na složitější plán B, který zahrnuje 12-ti hod jízdu na sever k hraničním přechodu, kde naše visa nejsou problém a pak 1,5h let do Bangkoku. Vše zajištěno, letenky zaplaceny a pak přijde ta milá zpráva. E-visa jsou na tom bližším přechodu akceptovány!
z roku 2017 a následná rešerše na netu přišli s informací, že na těchto hranicích neakceptují naše e-visa. Přešli jsme na složitější plán B, který zahrnuje 12-ti hod jízdu na sever k hraničním přechodu, kde naše visa nejsou problém a pak 1,5h let do Bangkoku. Vše zajištěno, letenky zaplaceny a pak přijde ta milá zpráva. E-visa jsou na tom bližším přechodu akceptovány!
Žádné komentáře:
Okomentovat