První část cesty z Dawei se odehrává na kolech. Tentokrát máme štěstí, které nám nadělí zkušeného řidiče s volantem na správné straně vozidla. Za sedm hodin s pár přestávkami vyskakujeme v Mawlamyine kde se nás ujímá driver a jeho rozsypaná Toyota s volantem vpravo. Všecho štěstí jsme si pravděpodobně vybrali v předchozí jízdě a tak skáčeme po hlavní dopravní tepně k hranicím s Thajskem rychlostí velbloudí. Napětí přidává fakt, že hraniční přechod se zavírá v osm večer a jehož dosažení je při naší plynulosti jízdy po rozpadlé asfaltce úkol téměř nadlidský. Bohové se nad námi nakonec slitovali a posledních 80km se pod námi rozvine nádherný koberec sponzorovaný pravděpodobně bohatým sousedem Myanmaru. Za soumraku se po 27 dnech loučíme kontroverzním Myanmarem a ocitáme se v Thajském pohraničním Mae Sot. Rozdíly kultur jsou vidět po celém městě. Čtvrti jsou modernější, čistší a místo motorky s korbou vzadu tu jezdí motorky s vozíkem místo předního kola. Po 14hodinách na cestě padáme vítáme sprchu v našem guesthousu.
8:00 (GMT +7hrs)
Další den je tu infarktové Úterý, které začíná poměrně klidně. Čeká nás přelet z Mae Sot do Bangkoku a po tříhodinové přestávce let směr Hong Kong. Směnit si pár Bahtů a vytisknout něco z pdfka nám zabere neuvěřitelné tři hodiny. Na pokoji podezřívavě studuji booknuté lety a zanedlouho na mapě Bangkoku nacházím druhé letiště ze kterého máme odlet z Thajska. Přejezd mezi letištěma by měl trvat hodinu, což by, pokud nenastanou žádné další komplikace, neměl být zásadní problém.
15:00 (GMT +7hrs)
Nikam nespěcháme a odpoledne si ještě dopřáváme pivko na rozloučenou s Mae Sot. Vrtuláček nás svižně přenese do Bangkoku. Na letišti Don Mueang se nachází, mimo haly pro odlety a přílety, ještě plnější hala s čekací frontou na taxi. Plán B zahrnuje využití místní WiFi a bookingu taxi přes Uber. To se nám po pár minutách daří. O kafíčko později se vezeme odpolední zácpou směr Suvarnabhumi Airport kam se nám povede dojet dvě hodiny před startem letadla.
18:00 (GMT +7hrs) - 10 hodin na cestě
Stojíme před pultem na odbavení našich zavazadel. Slečna si po deseti minutách skenování pasů a víz do Kanady zve kolegyni na konzultaci. Následně přichází otázka jestli jsme zažádali o ETA number? Jde o elektronickou cestovní registraci pro vstup do Kanady. Průser dne je tu, konečně si můžu oddechnout nad jeho objevením.
Běžíme do internet café. V klasickém infarktu bleskově vyplňuji čísla narození, pasů, bot a jiné iniciále. Na závěr přihlášku slavnostně potvrzuji číslem kreditky za $7. ETA number přichází obratem na mail. Máme hodinu na přesun ke gate, místo poklidné večeře čekáme fronty na imigračním a security checkpointu. Tříhodinový let do Hong Kongu proběhne bez komplikací. Přilétáme o půlnoci místního času, navazující spoj však odlétá až o půl jedné odpoledne.
00:00 (GMT +8hrs), 15 hodin na cestě
Rádi bychom si zdřímli ale nízká teplota v terminálu nám to nedovolí. Místo spánku si krátíme čas procházkou terminálem a tipováním, která restaurace má levnější menu. Doba ledová končí kolem sedmé ráno kdy se hala začne plnit dalšími turisty-zdroji tepla.
12:00 (GMT +8hrs), 27 hodin na cestě
Po 33hodinách na cestě nás čeká poslední let. Díky časovým posunům už si nejsem jistý zda-li máme den či noc. Vtipné však bylo to, že jsme odlétali v úterý 12:20 a ve Vancouveru jsme přistáli po jedenácti hodinách v úterý v 8 ráno.
8:00 (GMT -8hrs), 37 hodin na cestě
Ušetřili jsme si celý den! Vstup na zemi javorového sirupu nám teď už může překazit pouze imigrační. Tam však vše proběhne až na zbytečné průtahy vše hladce a my s pocitem svobody kráčíme z příletové haly.
Žádné komentáře:
Okomentovat