Ze západu na východ je BC rozdělena podél hranice s USA na čtyři regiony. Ty dva západní jsou již za námi (Vancouver Island a Lower Mainland - Vancouver city). Přes zbývající Okanagan a Kootney míříme do provincie Alberta, kde leží Canadian Rocky Mountains.
Nejedeme střemhlav nejrychlejší cestou, ale volíme pozvolné poznávací tempo. Přes malý region Okanagan jedeme střídavě v řízení celý den. Podnebí a terén tu vyhovuje hlavně farmářům, kteří tady ve velkém vybudovali ovocné sady a vinice. SezOna třešní právě začíná, ale nám tentokrát na letní brigádu čas nezbývá.
Počasí na následující dny je nejisté. Probouzíme se do deště a ještě ve spacákách plánujeme návštěvu knihovny a komerčních horkých pramenů. U snídaně ale déšť ustává a my se rozhodneme nejdřív mrknout jak vypadá začátek trailu v Kokanee Glacier Provincial Park. Nahoře zrovna vychází jedna rodinka s dětma, jejichž cílem je horská chata. To nám dodádvá kuráž a už se balíme na dva dny. Plány se nám mění z hodiny na hodinu. Aby to nebylo divoké jen na trase, tak na tamním parkovišti straší v noci dikobrazi a ožírají vše gumové na vozidlech. Dle sousedního vozu obtáčíme spodek auta pletivem a upevňujeme klackama. Jen co se vyškrábeme k horskému plesu objevuje se sníh a přichází déšť. Zpět se nám už nechce. Komu toto počasí rozhodně nevadí, jsou svišti. Leží vyvalení na špičkách balvanů, koukají do údolí a občas si i pískou. V kluzkém sněžném svahu nad jezerem předbíháme rodinku. Jsme celí promočení. Nemáme pláštěnky, sněžnice ani návleky, ale když to zvládnou oni my fňukat nemůžeme. Vstupujeme do bílého údolí, značení žádné. S každým druhým krokem se boříme hluboko a občas se propadneme až do potoka. Po čtyřech kilometrech Martin hlásí konec trápení, chata na obzoru. A ne jen tak ledajaká. Jsme jako v Jiříkově vidění. Vstupní chodba vyhřátá, kancelář rangera prázdná (je na obchlzce) a pak to přijde. Veliká kuchyň s veškerým vybavením včetně elektrospotřebičů, jídelna a obývák s gaučem. My co si na zádech táhneme vlastní plynovou bombu s rendlíkem jsme takový komfort opravdu nečekali. Později dochází rodinka i správce objektu. Při rychlém mítinku platíme 25 na hlavu a dozvídáme se, že v potoce pod jezerem je turbína a elektřiny je teď nadbytek a že horká sprcha není problém. Po partičce skreblu a piva co jsme si dotáhli ssebou spíme jako beránci. Druhý den si v suchém dopoledni ještě vyšlápneme nkousek dál na původní horskou chatu z roku 1896 Slocan Cabin, která slouží jako muzeum. Po polévce spěcháme zpět dolů. S prvními kroky se vrací i deštivé přeháňky. Cesta zpět je rychlejší protože teď už víme i kudy vede. Auto nedotčeno, můžeme jet zaslouženě do hotsprings.
Ráno je jen pod mrakem a my optimisticky vyrážíme směr horké proudy. Střídají se pásy lesa a luk. V lese je to trochu opičí dráha protože po zimě leží v cestě spousty popadaných stromů a lesní služba to ještě nestihla na sezonu prořezat. Louky jsou pro nás ale horší. Vegetace je vysoká, mokrá a trčí do stezky. Za pár minut jsme nacucaní tak, že kaluže už nemá cenu přeskakovat a potoky bereme napřímo. V poledne přicházíme do oázy par a horkých pramenů. Vana už je napuštěná, jen trochu zregulovat teplotu kamenou hrází a pohoda může začít. Víno, sendvič, déšt a po hodině jsme zahřátí ažaž. Návrat berem pěkně z ostra, abychom moc nevychladli a neprochladli. Další velké dobrodružství na nás čeká v nedalekých Rockies.
Žádné komentáře:
Okomentovat