Plantážníkem od píky

Spíme stále v Shellym u sadu, ale máme zde nově upravené prostory s kuchyní, jídelnou a dvěma koupelnama(pokud nepere pračka nebo někdo nemyje nádobí tak se dá i osprchovat). Společenstvo prstenu(kroužek pro kontrolu minimální velikosti třešně připevněný ke každému postroji) tvoří: Němci Caroline a Patrick s dodávkou; 3 děcka z Invercargilllu na prázdninové brigádě -Jackie, Bradley a Michael se stany; vznešená Argentinka Josephine, nově zvaná "Pepina" též se stanem; Hunter kulatý klučina z Dunedinu pobývající u své babičky v jejich vozovém parku nedaleko; Dán, náhončí a správnej kluk Emil; dva Frantíci, suprsběrači, co dojíždějí každé ráno z města; Japonec Masa,správný hulič a pohodář a v neposlední řadě Kirk, patnáctiletý synek majitele.
2.1.2016 První den jsme začali druhým sběrem na polobrobraných stromech. První sběr se většinou ,pokud již stromky nejsou kompletně uzrálé, provádí opatrným výběrem zralých, správně barevných a velkých plodin. Druhý sběr je spíše již jakýsi běh s kýblem po žebříku. Kýbl na pět kilo třešní má sběrač zavěšený na postroji ve výšce pupku před sebou, takže může používat obou rukou pro sběr. Trochu jsem doufal v bodrého drába s bičem, který by nás zasvětil do tajů barev a jednotliových odrůd třešní. Místo toho nás Richard jen uvedl do sadu, řekl ať seberem vše zralé a že to je dnes na pohodu. Sám pak přijížděl se čtyřkolkou a nakládal plné kyblíky na vozík. Za celý první den jsme dohromady udělali 30 kýblů, což při ceně $4,50 (pokud vydržíme do konce sezony cena bude $6 za kýbl) bylo zhruba to co vydělám já ve městě za celý den. Po prvním návratu z roboty jsme se cítili jako zbití psi, těžce pod očekávaným průměrem a
Druhý den probíhal první sběr stromů v jiné lokalitě a my se do toho vrhli pěkně po hlavě. Richard za námi několikrát během dne přijel a slušně nás pokáral, že sbíráme jinou červenou než on chce. Což nás zarazilo, rozhodilo, zpomalilo... pohodová Jackie s mobilem v jedné ruce sbírala více než my.

Ke konci prvního týdne nás Hunter pozval na společnou sdílenou večeři k nim do vozového parku. Němci upekli domácí chléb (ten tu teď frčí ve velkém díky Caroline´s receptu) a my upatlali úspěšnou česnekovou pomazku, Pepina upekla koláč s kondendovaným mlékem a hostitelé servírovali variace salátů a klobás. Dalas, Hunterova babička, vlastní pozemek kousek od našeho sadu. Jako živobytí provozuje něco jako backpacker pro sezónní sběrače. Sama bydlí se svým manželem v obytném autobuse už třináct let a pro dojíždějící děti a vnoučata tam má několik karavanů.