Notes from Indonesia - Flores, Ende

Ende
Pátek 24.7. - Maumere na pláži pod hvězdami
Z Bajawy se přesouváme do 4 hodin jízdy vzdáleného Ende. Marselino nám sjedná odvoz, tentokrát volíme jistější cestu autem za 100 000Rp na osobu. Ubytování volíme dle TripAdvisora, pokoj s vlastní sprchou a se snídaní. Už v poledne se seznamujeme s největším městem na ostrově, doprava houstne a přibývá i turistů. Řešíme co s načatým dnem, Ende samo o sobě není moc zajímavé tak na recepci si půjčujeme skútr a Martin už to valí po pobřeží. Místní pláže se pyšní černým pískem ale i nánosy odpadků. My míříme na oblázkové pobřeží, z kterého se exportují, hlavně do Japonska, krásné kameny rozmanitých tvarů i barev. Večer trávíme klasicky, zajedem si na jídlo do místního warungu(levná restaurace), doma si otevřem Bintang(pivo) a plánujeme trasu na druhý den.
Národní park Kelimutu je asi největší lákadlo Floresu. Dominuje mu sopka s třemi kráterovými jezery, každé má jinou barvu a ta se ještě mění v závislosti na chemickém složení vody. My jsme byli svědky zelené, tyrkisové a bílomodré. Počasí nám vyšlo na jedničku a oblačnost se nekonala. Bohužel nešlo o žádný výšlap s odměnou, až pod vrchol vede silnice a jiné značené cesty tam nejsou. 
Informační tabule národního parku ještě láká na vodopád a geothermály. Další značení by byl zbytečný luxus takže u první cesty do kopce s pěkným zábradlím zastavujeme a první nosička dříví nám potvrzuje, že zde leží Cunca(vodopád). Po cestě již nikoho nepotkáme. Vodopád vypadá fešně s pěknýmy přístupovými mostky. Cestičku k Geothermal je težší identifikovat ale nakonec se vyhrabeme k jakémusi spáleništi hlídanému stádem krav. Kouří se z toho a smrdí to jak pukavec, to byly naše jediné dojmy z geotermalu. Další zastávka je turistická vesnička Moni pod horou a opět vodopádem. Po cestě zpět ještě při čekání na uvolnění cesty díky zemním pracím rozvíjíme rozhovor s mladým párem z východního ostrova co míří na svatbu sourozence do Ende. Další den nás čeká cesta do Maumere.